Atelier zasunutý do stodoly

Malíř ostře řezaných obrysů a jeho žena koupili chátrající, ale novodobými nešvary neponičený statek broumovského typu.

Čtyři objekty obklopující čtvercový dvůr prvních několik let vyklízeli od harampádí. Odhalili takřka chrámově čisté prostory. Stali se z nich sběratelé náhradních stavebních dílů z místních bouraček. Získali tak k domům potřebný vztah a promysleli následný postup. Aby se majitel mohl i tady věnovat své práci, potřeboval vyhovující ateliér. Přišel s myšlenkou zastrčit jednoduchou stavbu na způsob šuplíku do otevřeného prostoru stodoly. Krabička ateliéru svými rozměry vychází z jasně daných tesařských konstrukcí stropu a střechy, přebírá vždy překvapivě přesný modul osové vzdálenosti krokví a trámů.

Do dvora vykukuje zarámovanou prosklenou plochou, tím jej částečně uzavírá a zároveň nechává otevřený pohledům do prostoru dílny umělce. Rozptýlené severní světlo dovnitř proniká pásovým střešním oknem, které vzniklo odebráním dvou řad střešních tašek. Nízké patro vestavěné do krovu slouží jako sklad pláten, barev i dokončených obrazů. Vstupuje se do něj stávajícím dřevěným schodištěm z průjezdu na půdu. Záměr od prvních úvah počítal s tím, že bude možné vše jednoduše odstranit a stodolu tím nijak neznehodnotit. Na sucho montovaná konstrukce je pojata jen jako výplň té staré. Tyto požadavky nejlépe splnil klasický sádrokarton. Montážní profily jsou kotvené na celou výšku patra a vyplněné tepelnou izolací. Upomínkou na již existující jsou dřevěné stropní trámy propsané do otvoru ve stropu a dvojice zavětrovacích pásků krovu. Zevnitř jsou ateliér i patro s galerií bílé, vnější plášť tvoří hladká stěrková omítka s tmavě šedým nátěrem. Jasně žluté vstupní dveře korespondují s původní barvou nátěrů některých dveří statku.