Kleinův palác žije
Už více než 150 let podpírají litinové arkýře nádherného Kleinova paláce na brněnském náměstí Svobody zadumané postavy. Na lidské hemžení pod nimi shlížejí se stoickým klidem. Přes rozmary počasí i nepřízeň doby, kterým byly, stejně jako celý dům, vystaveny.
Rodina Kleinů vzešla z prosté chalupy v Kociánově u Šumperka. Během jediné generace se příslušníci tohoto rodu zařadili mezi nejúspěšnější a nejbohatší podnikatele rakouské monarchie. Ze stavebního podniku svého otce bratři Kleinové vytvořili produktivní a úspěšnou, typicky rodinnou firmu, která působila na Moravě i v sousedních zemích. Největší zakázky firmy se často realizovaly v Brně či jeho okolí, a proto rodina hledala důstojné sídlo právě tam. A našla. Františku Kleinovi se po dlouholetém úsilí podařilo kolem roku 1842 koupit na bývalém Velkém náměstí starý patricijský dům U zlaté koule. Dal jej zbořit a na uvolněné parcele, k níž přikoupil ještě několik čtverečních metrů, nechal postavit moderní palác. Projekt výstavby této unikátní budovy zadal renomovanému vídeňskému architektovi Christianu Friedrichu Ludwigu Försterovi.
Palác ze železa
Nový dům se měl stát nejen reprezentačním příbytkem pro rodinu, ale zároveň měl být i reklamou pro firmu. Jak uvádí Förster: „… bylo přáním stavebníka, jakožto majitele velmi rozsáhlých železářských podniků, podat na stavbě příklad použitelnosti železa v architektuře…“. Této funkci se podřídil celý architektonický koncept, zvláště pak netradičně řešené průčelí - do fasády jsou zakomponovány prvky z masivní litiny. V rozmezí dvou let (1847-48) tak uprostřed Brna vznikl dvojbytový dům zcela výjimečných užitkových i architektonických kvalit.
Zánik domu Kleinů
Doba slávy Kleinova paláce však netrvala dlouho. Budova vystřídala majitele a nakonec byla vyvlastněna, aby v roce 1949 připadla městu Brnu. K postupné degradaci domu začalo docházet už koncem 19. století, ale největší ránu mu zasadila »péče« po roce 1945. Došlo k požáru půdy, do objektu zatékala voda. Daleko více, než působení přírodních živlů, se však na devastaci budovy podepsaly různé organizace, jejichž příchod znamenal zánik obytné funkce domu. Rozlehlé místnosti byly předěleny příčkami, do ušlechtilé omítky a do mramorového štuku stěn se zakously trubky ústředního vytápění. Povrchové rozvody elektřiny porušily malované stropy a dřevěné obklady. Zničeny byly i téměř všechny parketové podlahy a dílo zkázy završil strop z keramických hurdisek, který nahradil ten původní, jenž se propadl.
Jak se rodí Fénix
Nový nájemce, Crédit Lyonnais Bank Praha, a.s., převzal budovu v roce 1994. Kleinův palác byl v té době sice značně zchátralý, ale přesto schopný rekonstrukce. Projekt na ni vypracovala brněnská projekční kancelář K4 s.r.o. Jak ukázaly výsledky podrobného průzkumu, objekt bylo možno z velké části vrátit do původního stavu. Spolu se snahou o záchranu historické budovy však měla rekonstrukce i další cíl: zapojit palác do současného života. Proto zde byly instalovány moderní inženýrské sítě i osobní výtah do pater. Vnitřní dvůr chrání skleněná střecha.
Původní obytná plocha byla sice přeměněna na společenské prostory, nicméně bytová funkce domu zůstala zčásti zachována; v podkroví vznikly netradičně řešené patrové apartmány. Do obloukové střechy byla vsazena okna VELUX, která nabízejí světelný komfort jak v prvním podlaží bytu, tak i na galerii. Historii obyvatelům moderních apartmánů připomene až pohled z terasy Kleinova paláce, která je umístěna nad jeho střechou - přes věže kostela sv. Michala se v dálce rýsuje silueta brněnského hradu Špilberk.
Nová tvář paláce dokonale naplňuje původní ideu autora projektu, Ing. arch. Vladimíra Packa z projekční kanceláře K4, který říká: „Naším cílem bylo zanechat po rekonstrukci živý, fungující dům, na kterém bude dominující jeho historická kontinuita a rovněž bude na první pohled zřejmé, ve které době prošel touto zásadní změnou.“
