Metropol Parasol

Metropol Parasol se nachází v samotném centru Sevilly, na jednom z největších náměstí tohoto města. V uhlazeném okolí Plaza de la Encarnación se však nepokouší adaptovat či začlenit do stávající zástavby, ale nabídnout kontrast, oživit náměstí a prokázat, že v některých případech může být silná rozdílnost mezi stávající a novou architekturou nejlepším řešením pro historickou část města.

V srdci Sevilly, ve kterém se „Slunečník Metropole” nachází, byly dříve kostel či obezděné tržiště složené z několika staveb. V roce 1973 však byly tyto budovy zbořeny a v 80. letech 20. století zde vzniklo parkoviště. První návrhy tedy s touto oblastí počítaly jako s potenciálními podzemními garážemi a jeden takový měl být i uskutečněn.

S prvními výkopy se však začaly objevovat archeologické nálezy v podobě pozůstatků románské mozaiky, základů budov či zbytků křesťanské architektury. Na základě toho byla stavba ukončena a brzy poté vznikla nová mezinárodní soutěž pro budoucí rozvoj tohoto náměstí. V létě 2004 byl vyhlášen i vítězný projekt pocházející z berlínského studia. „Metropol Parasol byla soutěž, jejíž zadání bylo zhotovit nové klidné místo pro Sevillu a zároveň vytvořit část města charakteristickou pro 21. století. Navrhli jsme tedy stavbu sedící na románských troskách, jež se staly základem pro archeologické museum. Stavbu, která navrátila potravinářský trh, jenž zde byl v minulosti, a zároveň návštěvníkům poskytla možnost pohybovat se nad horizontem okolních budov,” říká architekt Jürgen Mayer-Hermann, který zvolil jako klíčový prvek pohyb, jenž je naznačen nejen zvlněnými křivkami, ale návštěvníky k němu vybízí i struktura samotné stavby.

Inspiraci hledali architekti zejména ve městě. Jednou z nich byly vysoké stromy v sousedství, další byla Sevillská katedrála s krásně zvlněnou kamennou střechou. Struktura uvnitř katedrály byla také druhem inspirace pro Metropol Parasol. „Někdy náš projekt nazýváme městskou, demokratickou a otevřenou katedrálou, která je spojována lidmi a životem v centru města.”

Foto: David Franck

Uspořádání

Metropol Parasol se skládá z několika částí. Archeologické museum se nachází pod úrovní terénu, zatímco přízemí je určeno pro komerční aktivity. Široké schody a zakřivená zábradlí pak vedou na místa, kde se nachází doslova nové náměstí. Místo častých koncertů, výstav a dalších kulturních akcí.

V samotném „deštníku” je i tzv. skycafé s exkluzivním výhledem na centrum Sevilly. Prostor, ve kterém lze nejen příjemně posedět, ale jenž je zároveň začátkem stezky, která umožňuje procházku po 250 metrů dlouhé pěší zóně s dechberoucími pohledy na historickou část města. To vše lze nalézt v jedné z největších dřevěných staveb na světě. „Kromě toho, že to je jedna z největších dřevěných konstrukcí, je to zároveň možná největší stavba postavena s použitím lepeného dřeva. Všechny spoje totiž spolu ve skutečnosti drží díky speciálnímu lepidlu, které bylo vyvinuto teprve v letech 2008 a 2009. I když tu nějaké hřebíky jsou, je ve skutečnosti ocel do dřeva lepená s dlouhými vidlicemi podobným ocelovým prutům. Je to velmi nová technologie. Především přenos napětí z jednoho elementu do druhého je nejvíce inovativní částí na konstrukci budovy,” říká architekt.

Foto: Nikkol Rot

Konstrukční principy

Stínicí baldachýn, postaven z vertikálně laminovaných dřevěných plátů vytvářející síťovou konstrukci, je umístěn na šesti válcovitých sloupech, jež jsou stejně jako základy vyrobeny z vyztuženého betonu. Restaurace je z bezpečnostních důvodů situována na ocelové platformě. Dřevěné pláty použité na přístřešek jsou nastříkány polyuretanovou látkou a natřeny barvou slonové kosti, jež vizuálně spojuje všechny části dohromady. Výsledkem je nezvyklý efekt vytvářející zvětšující dojem. Unikátnost konstrukce je rovněž podtržena tím, že není nijak zastřešena, nýbrž je obnažena.

Foto: Nikkol Rot

Jak stavbu vnímají lidé

Nová stavba v historickém centru města nabízí několik otázek. Jednou z nich je i pohled na to, jak stavbu vnímají lidé. Juergen Mayer: „Od doby, co byla stavba postavena, jsou lidé nadšení. Před tím zde byly nějaké pochybnosti, protože to je tak odlišný a nový jazyk architektury, ale jakmile se stavba otevřela a stala se přístupnou, byla hned extrémně vytížená. Lidé ji mají rádi, v noci se po ni prochází, drží se za ruce. Myslím, že vrchní část stavby navštíví přes 1 700 lidí denně, takže lze říci, že se stala opravdu součástí města.”

Fotogalerie