Úvodník 12/2011
Být redaktorem odborného časopisu má velkou výhodu. Pohled na svět si nevytváříte jen na pozadí novinového a televizního zpravodajství, v podstatě bulvárního, v němž dominuje černá kronika ze života politiků, úředníků a delikventů. Naopak se pohybujete mezi lidmi, z nichž většina vede či vlastní firmy nebo provozuje svobodná povolání, hlavně v architektuře a navrhování.
Pro naši redakci je konec roku typický tím, že se s lidmi setkáváme víc, než je běžné. Samozřejmě, jde o naše zákazníky, často i přátele. Obvykle říkají, že se v těžkých i zlých dobách musejí spoléhat hlavně sami na sebe. Řeč je o Vás, našich čtenářích, inzerentech a dopisovatelích. Musím a chci poděkovat za to, že jste a jací jste!
Nemálo svobodných lidí a podnikatelů je přesvědčeno, že by jejich výsledky, ale i počty zaměstnanců a dodavatelů, včetně jejich odměn, byly vyšší, nebýt činitele, který o sobě rád říká, že všem pomáhá.
Eckhard Keill, šéf skupiny Roto Frank, který má na současný běh věcí nutně evropský, či celosvětový pohled, před novináři řekl, že „... nás zajímá jen zákazník, nikoliv dluhy států. Myslíme si ale, že dnešní krize (chudší zákazník) je urychlována státními dluhy.” Eckhard Keill uvedl i příklad, kdy státní „pomoc” dokonce poškodila nejen firmu, ale i celé odvětví: „Investovali jsme nemálo do rozvoje solárního programu. Díky bezhlavé politice letos tento program výrazně upadl. Škody jsou nejspíš nevratné.” Jeho firma přesto letos dosáhla slušného hospodářského růstu, investovala a připravila se na to, aby dobré výsledky pokračovaly.
Firem, které takto dobře fungují, je mnohem více, i když se tím nechlubí. Či přesněji, i když to televizi a tisk nezajímá. Jsou to asi poslední ostrovy prosperity, optimismu a hlavně nadějí do budoucna. Jen málokdo tušil, že stát, který zbytněl na iluzi, že zkrotí chamtivý kapitál a bude pečovat o obyčejné lidi, dokáže dovést svět tak rychle do slepé uličky trvalé krize všeho.
Slyšíme-li, že se někdo stará hlavně o sebe, většinou uslyšíme, že je to nemorální. Pokud jde o firmy a svobodná povolání či řemesla, tak ty jinou možnost ani nemají. Zato „obyčejní” lidé si často neuvědomují, že i pro ně je to jediná cesta. Kdo se postará sám o sebe, nepotřebuje pomoc jiných. A ví, že aby byl opravdu svobodný a prosperoval, musí být takových, jako on, co nejvíc – o což sám usiluje. Problém je stát. Tváří se, že má „patent na rozum a sociální cítění”, byť je to jen kasa s vybranými a natištěnými penězi, na kterou se kdekomu sbíhají sliny. Soustavně maří i jedinou cestu, která vede opravdu vpřed.
Naštěstí je tu i protipól, kterému je tento úvodník věnován. Svobodomyslní, nápadití, vzdělaní a činorodí lidé. Měl jsem možnost se mnohokrát přesvědčit, že zejména ve stavebnictví je jich velmi mnoho. Mezi nimi i mnoho našich čtenářů. Myslím, že je to pro budoucnost a životní optimismus to nejdůležitější.
Všem našim milým čtenářům, za celou redakci i jménem svým, děkuji za přízeň v roce 2011 a přeji hezké prožití svátků a úspěšný rok 2012.
