Vydýchaný vzduch v bytě a jak správně větrat

Osoby vydechují podle intenzity své fyzické aktivity oxid uhličitý CO₂, který - není-li zajištěno dostatečné větrání - se hromadí ve vzduchu. Pobyt v místnostech s velkým obsahem CO₂ může vést k ospalosti, při trvalém pobytu ke zdravotním problémům, alergiím až nevratnému poškození zdraví. Řešením je větrání, které trvale zajistí zdravotně přijatelnou hladinu CO₂ uvnitř domu, bytu a místností. Ta by neměla na delší dobu přesáhnout 1000 ppmv. Přednastavena je situace, kdy tříčlenná rodina (otec 80 kg, matka 60 kg a dítě 40 kg) spí v místnosti o objemu 60 m³; uživatelé chtějí mít vzdušný obsah CO₂ do 700 ppmv. Program vrací celkové vydechované množství CO₂ v mg za hodinu a intenzitu větrání v procentech vyměněného vzduchu v místnosti za hodinu.

Poznámky

1. Výpočty byly provedeny na základě Tabulek energetických nároků pohybové činnosti uveřejněných v publikaci Manuál prevence v lékařské praxi od Prof. MUDr. Kamila Provazníka, CSc. a spolupracovníků, který vydal v roce 1998 Státní zdravotní ústav v rámci programu Národní program zdraví.

2. Energetické nároky vybraných pohybových činností byly přepočítány na vydechovaný oxid uhličitý CO₂ pomocí spalného tepla glukosy o velikosti 2 816 kJ/mol při 25 °C (převzato z Chemických a analytických tabulek od Jiřího Vohlídala, Aloise Juláka a Karla Štulíka, Graga Publishing 1999), při jejíž oxidaci vzniká 6 kmol CO₂ na jeden kilomol glukosy. Korekce spalného tepla glukosy na teplotu lidského těla nebyla provedena, nepovažujeme ji za podstatnou.

3. Výpočet zanedbává změny tlaku a objemu v důsledku změn obsahu CO₂. Při obvyklých pokojových teplotách a tlaku kolem 1000 hPa vede toto zanebbání k chybě pod 1 % ve výsledcích.