Autor: Photographee.eu, Shutterstock

Barvy a jejich působení v bytě

Barvy jsou přirozenou součástí našeho života a stejně, jako je vnímáme v přírodě či při oblékání, přemýšlíme o nich i v případě, kdy se chystáme zařídit či zkrášlit byt. A podobně, jako si vybíráme různé barvy podle vlastního naturelu, hodí se i pro každou místnost v bytě jiné barvy podle jejich působení.

Barvy a světlo mají velký vliv na psychické i fyzické rozpoložení člověka, působí podvědomě a současně individuálně – někdo nemůže být bez kombinace černé s červenou, jiný by v jiné než modré ložnici neusnul.

Obr. 1: Barevné řešení vstupní haly. Špindlerův Mlýn, Hotel Montana. Ilustrační foto, archiv HET.

Barvy a světlo v bytě

Největší plochou v bytě jsou stěny a jejich barva je tedy určující pro atmosféru celého prostoru, ať už je ladíme do jemných či sytých odstínů. Pomocí barev můžeme také prostor rozšířit či zmenšit, prosvětlit nebo zútulnit. Při výběru barevných odstínů pro jednotlivé místnosti a stěny musíme brát v úvahu světlo. To je základním optickým prvkem v bytě a jeho větší či menší intenzita ovlivňuje použité barvy. Se stoupajícím slunečním svitem jsou výraznější především odstíny takzvaných teplých barev – červené, žluté a oranžové. Když sluneční světlo slábne, získávají všechny předměty nádech do modra. V místnostech orientovaných na sever používáme spíše teplé odstíny barev, v pokojích na jihovýchod či na západ můžeme zvolit tmavší a chladnější tóny.

Co je to viditelné světlo

Základním a nejvydatnějším zdrojem světla na Zemi je sluneční světlo, které je součástí širokospektrálního elektromagnetického tepelného záření tělesa rozpáleného na 5440 °C, což je povrchová teplota na Slunci. Lidské oko vnímá jako viditelné světlo pouze část tohoto záření s délkou vlny od 390 nanometrů1 (nm) do 790 nm. Právě tato viditelná složka je ve slunečním záření mezi všemi ostatními vlnovými délkami zastoupena nejvíce.

Základní dělení barev

Všechny vlnové délky od 390 (nm) do 790 nm zastoupené tak, jak je Slunce vyzařuje2, vidí lidské oko jako bezbarvé či bílé světlo. Důležité je, že z tohoto bílého světla lze vybrat tři základní barvy, pomocí kterých lze v lidském oku vyvolat vjem všech ostatních barev. Jsou to barvy červená (označení R) z dlouhovlnného okraje viditelného spektra, zelená (označení G) ze středu spektra kolem 550 nm a modrá (označení B) z krátkovlnného okraje viditelného spektra.

Každou jinou barvu, kterou aktivně vyzařuje jakýkoliv zdroj světla, lze poskládat jako jejich kombinaci. Plné zastoupení všech tří dává bezbarvé (bílé) světlo W:

R + G + B = W

V praktickém životě se nesetkáváme jen s aktivními zdroji světla, ale hlavně vnímáme světlo, které se odráží od různých ploch, např. od stěn interiéru. Dopadá-li na stěnu bezbarvé světlo (W) a stěna pohlcuje (absorbuje) červenou složku R a zbylé dvě z bezbarvého světla odráží zpět do místnosti, je výsledný barevný vjem stěny zeleno-modrý (azurová, označení C):

W – R = G + B = C.

Jestliže stěna pohlcuje zelenou složku G a zbylé dvě odráží zpět do místnosti, je výsledný barevný vjem stěny červeno-modrý (purpurová, označení M):

W – G = R + B = M.

Jestliže stěna pohlcuje modrou složku B a zbylé dvě odráží zpět do místnosti, je výsledný barevný vjem stěny červeno-zelený (žlutá, označení Y):

W – B = R + G = Y.

Barva azurová C je doplňková k zá-kladní barvě červené, purpurová M je doplňková k základní barvě zelené a žlutá Y je doplňková k základní barvě modré.

Symboly základních barev R, G, B a doplňkových C, M, Y jsou odvozeny z prvních písmen anglických názvů barev Red, Green, Blue a Cyan, Magenta, Yellow. W značí bílou (White).

Dopadá-li na stěnu bezbarvé světlo (W) a stěna pohlcuje (absorbuje) dvě složky – zelenou a modrou, tzn. barvu azurovou C, je výsledný barevný vjem stěny červený:

W – G – B = W – C = R,

Analogicky v případě, že je pohlcována purpurová složka, je výsledný vjem zelený

W – R – B = W – M = G,

nebo modrý, je-li pohlcována žlutá:

W – G – B = W – Y = B,

A konečně stěna, která pohlcuje všechny základní tři složky, je černá. V praxi je to např. kombinace stoprocentních doplňkových barev azurové (ta pohlcuje červenou složku), purpurové (pohlcuje zelenou) a žluté (pohlcuje modrou)

Barevná škála se dělí na barvy základní a doplňkové. Základní jsou červená, zelená a modrá, doplňkové jsou azurová, purpurová a žlutá. Autor: Comaniciu Dan, Shutterstock

Malířské barvy

S třemi základními aktivními zdroji světla R, G, B sestavíme jakoukoliv barvu včetně bílé, když všechny tři září naplno, a černé, když jsou všechny zhasnuty – to je vlastně princip televizní obrazovky. Myšlenka skládání (míchání) barev se uplatňuje i při návrhu barevného podání světelně neaktivních, tedy odrazivých ploch, které část viditelného bílého světla pohltí a jeho doplněk, který pak vnímáme jako barvu plochy, odrazí. To je i případ interiérových nebo fasádních stěn. Ovšem skutečnost, že malířské, dekorativní a jiné neaktivní barvy (kromě bílé) vždy obsahují nějakou absorpční složku, vyžaduje k míchání pozorný přístup.

Smíchejme např. modrou a žlutou malířskou barvu. První na stěně pohltí červenou a zelenou složku dopadajícího světla a odrazí modrou. Druhá pak na stěně pohltí modrou složku a odrazí červeno-zelenou (žlutou). Jejich smícháním zabudujeme do malby absorbéry červené, zelené i modré barvy, které pokrývají celé viditelné spektrum, stejné barvy budou zároveň odráženy. Přestože očekáváme výsledek podobný zelené barvě, může nás zaskočit ponurá šedá barva. Šedý až černý výsledek dá také již zmíněná kombinace plných doplňkových barev C, M, Y. Obecně platí, že čím více malířských barev smícháme dohromady, tím víc šedý bude výsledek.

Barevná škála se tedy dělí na barvy základní a doplňkové. Základní barvy jsou červená, zelená a modrá a jejich doplňkové jsou azurová, purpurová a žlutá. Protože se v praktickém životě velmi často setkáváme s odraženým světlem (výjimkou je Slunce a umělé světelné zdroje, jako jsou osvětlovací tělesa a televizní obrazovky ap.), bývají zejména v dekorační, tiskařské a malířské technice považovány za základní barvy žlutá, červená, která je vjemově blízká purpurové, a světle modrá, která se blíží azurové. Bílá a šedá jsou tvořeny celým spektrem barev a nazýváme je barvami neutrálními. Mezi neutrální se řadí ještě černá, jejíž vjem vyvolávají povrchy, které dopadající světlo pohlcují a žádné neodrážejí.

Obr. 2: Barevné řešení obytného interiéru. Ilustrační foto, archiv HET.

Základy harmonie barev

Při výběru barev a jejich kombinací pro byt bychom měli respektovat obecné principy harmonie barev:

  1. Barvy vzájemně se doplňující, například modrá a oranžová, žlutá a fialová nebo červená a zelená vyvolávají příjemné pocity.
  2. Příjemně působí i kombinace dvou barev stejného tónu, ale různé sytosti – světlezelená se sytou zelenou, červená s růžovou.
  3. Vhodná je i kombinace neutrální a pestré barvy – černá, šedá nebo bílá s modrou, žlutou nebo zelenou. Vyvolávají klid, snižují napětí.

Méně znamená více

Otázka barevného vkusu souvisí s kulturní tradicí. Zejména u jižních národů jsou pokládány za vkusné i velmi pestré barevné kombinace, na které u nás nejsme zvyklí.

V našich podmínkách bychom při výběru barev pro jeden prostor neměli kombinovat více než dvě až tři barvy a to včetně zařízení a doplňků. Světlé barevné odstíny prostor zvětší, tmavé působí opačně, ale sytých tónů na stěnách se nemusíme zříkat, používáme je ale spíše na malých plochách, třeba ve výklenku ve zdi, případně použijeme výrazný barevný a grafický prvek jako spojovací motiv všech místností, například bordový pruh, který se vyskytuje ve všech místnostech – někde na zdi, jinde na stropě, a podobně.

Žlutá:

Působí optimisticky a kladně na lidskou psychiku, protože interiér prosvětlí a zjasní. Vhodná je pro prostory s menším množstvím světla, například do chodeb, a také tam, kde chceme vytvořit příjemnou atmosféru. Vhodná je do kuchyní a pracoven, neboť povzbuzuje chuť k jídlu i činorodost. Jemné odstíny žluté na velkých plochách prostor opticky zvětší. Žlutá ladí se zelenou či modrou, v kombinaci s bordovou získá místnost na určité dynamice.

Červená:

Jde o velmi výraznou barvu se silným emocionálním nábojem, v interiéru bychom ji proto měli používat opravdu uvážlivě. Syté odstíny mohou ve velkých plochách nejen podporovat energii a chuť do života, ale dokonce vyvolávat i úzkost či agresivitu. Červená se používá často například v diskotékách či barech, zde je však tlumena vhodným osvětlením. V obytných místnostech ji používáme především pro oživení nevýrazného prostoru, hodí se i na hračky a vybavení dětských pokojů. Dobře ladí se zelenou a modrou, s šedou či fialovou působí slavnostně.

Modrá:

Tato barva symbolizuje uvolnění, klid, duševní soustředění, silné niterní prožitky a obnovení duševních sil. Hodí se proto do místností určených k odpočinku a soustředění a evokujících čistotu – tedy především do ložnic a koupelen, v určité míře i do pracoven. V jiných místnostech bychom ji měli doplnit vybavením v teplých barvách. Její světlé odstíny ale mohou ve velkých plochách působit až studeně a vyvolávat dojem hlubiny či dálky, pokud však přidáme bílou, působí tato místa slavnostně a výjimečně. Harmonizuje s oranžovou, žlutou či červenou.

Oranžová:

Její pastelové tóny prosvětlí a zútulní tmavé místnosti. Hodí se do jídelen nebo společenských místností, protože podporuje vitalitu a radost ze života. Její syté odstíny působí velmi dominantně, u citlivějších osob mohou vyvolávat až neklid a úzkost. V kombinaci se zelenou, žlutou či modrou působí velmi dekorativně.

Růžová a hnědá v pastelových tónech:

Barvy klidu a pohody, opticky zvětší a zútulní prostor, hodí se do stísněných chodeb, které pak působí jasnějším a čistějším dojmem, ale i do kuchyně či dětského pokoje. Hnědá na podlaze dodává pocit tepla a stability.

Zelená:

Je to přirozeně přívětivá a optimistická barva, protože je spojována s jarem a novým životem, je symbolem klidu a naděje. Podporuje duševní činnost a napomáhá soustředění. Hodí se, podobně jako modrá do pracoven, ložnic, i koupelen, ale lze ji použít i do dětských pokojů. Doporučuje se také do hlučných prostor, neboť zklidňuje psychiku a sluch. Díky široké škále odstínů ji lze v interiéru dobře kombinovat. Harmonizuje s teplými barvami, společně se žlutou prostor výrazně proteplí.

Nadčasová kombinace černé a bílé je doplněna výraznými žlutými doplňky, které celé místo rozjasní. Výhodou je možnost snadné obměny doplňků za jinou barvu. Autor: Photographee.eu, Shutterstock

Černobílá kombinace:

Čistá bílá zvětšuje prostor, důstojná černá dodá místnosti na atmosféře, ale opticky ji naopak zmenší. Společně tvoří zajímavý kontrast, působí impozantně, luxusně vypadají velké černobílé dlaždice v prostorné hale v kombinaci s dalším vybavením interiéru, například černými veřejemi a bílými dveřmi. Zajímavé jsou tyto barvy ale i v kuchyni, kde je můžeme doplnit žlutou či oranžovou. Malé černobílé vzory mohou však vyvolávat až úzkost a depresi.

Literatura a zdroje:

[1] Horák, Z., Krupka, F., Fyzika. Příručka pro vysoké školy technického směru, str. 842. SNTL, Praha 1976.

1 Jeden nanometr je miliontina milimetru.
2 Spektrální hustota intenzity vyzařování je popsána Planckovým zákonem z roku 1900. Později - v roce 1920 - poprvé odvodil indický vědec Satyendra Nath Bose obecnou statistickou rozdělovací funkci pro nerozlišitelné elementární částice s celočíselným spinem, ze které přímo vyplynul Planckův zákon. Boseova funkce dostala název Boseova - Einsteinova statistika, neboť právě Albert Einstein upozornil na obecný význam Boseovy myšlenky. Zmíněné nerozlišitelné elementární částice s celočíselným spinem se podle fyzika Paula Diraca na počest indického vědce nazývají krátce bosony a patří mezi ně i částice viditelného světla - fotony.

Související články

Autor: Dana D. Daňková
Foto: Archiv firmy HET spol. s r.o., Shutterstock