Národní divadlo chystá rekonstrukci kontroverzní Nové scény. Stavebně-historický průzkum ukázal mimořádnou kvalitu detailů budovy

Tým odborníků z Ústavu teorie a dějin architektury Fakulty architektury ČVUT v Praze dokončil sedmiměsíční stavebně-historický průzkum rozsáhlého architektonického souboru budov Nové scény a Restaurační budovy Národního divadla, který vznikl v 70. a 80. letech 20. století.

Cílem plánované rekonstrukce jednoho z nejvýznamnějších zástupců české brutalistické architektury je nové nastavení dispozičních a technologických vazeb mezi budovami. Dojde rovněž k úpravám jeviště i hlediště, vstupních a společenských veřejných prostor. Rekonstrukce by měla vyřešit technologické nedostatky, ale též nedostatečnou viditelnost z bočních sedadel či neadekvátní akustiku hlavního sálu. Součástí bude modernizace zvukových, projekčních a osvětlovacích technologií. Budou vybudovány nové skladové prostory a šatny, lektorské centrum, strojovny vzduchotechniky a kanceláře…

Nedávný průzkum

Zmíněný průzkum odborníků ČVUT, jenž vznikl pod vedením tohoto ústavu, byl zadán Společností pro Novou scénu tvořenou architektonickými ateliéry Rada Architekti a Archteam, která byla v rámci výběrového řízení zvolena jako generální projektant rekonstrukce. Snahou týmu ČVUT pod vedením profesora Petra Vorlíka a PhDr. Miroslava Pavla, Ph.D. bylo přispět k hlubšímu porozumění zkoumané stavby, podpořit její zodpovědnou revitalizaci a také podrobně a nepředpojatě interpretovat architektonickou produkci vzniklou v letech 1948 až 1989. Hodnocení a kritická analýza poválečné architektury s sebou přináší specifické kategorie, které běžná metodika stavebně-historických průzkumů ještě nestačila plně zohlednit. Především hodnoty živého autorství, materiality, unikátních technologických inovací smíšených s dobovou standardní produkcí, ale i celou řadu kreativních tvůrčích řešení.

V první fázi průzkumu budov v těsné blízkosti Národního divadla popsali badatelé samotnou stavbu, její historii, autorství a koncept. Vycházeli ze studia in-situ, archivních materiálů, rozhovorů s pamětníky a rešerší dobového tisku. V druhé fázi se zaměřili na vybrané interiéry a jejich inventarizaci. Detailně specifikovali jejich současný stav a zajistili také restaurátorské posudky vybraných materiálů a prvků, což u podobných průzkumů není obvyklé.

Rozsáhlá rekonstrukce vrátila české Státní opeře vzhled z roku 1888

Historická budova Státní opery, postavená v letech 1886-1888, je po tříleté rekonstrukci znovu otevřena návštěvníkům. Celá modernizace stála 1,3 miliardy korun, ačkoliv původní…

„Překvapila nás autenticita budovy Nové scény a to nejen veřejné části, ale především zázemí divadla v druhém nadzemním podlaží, jenž kontrastovalo se stavem interiérů Restaurační budovy, na nichž se podepsal bezohledný přístup minulého vlastníka,“ říká Miroslav Pavel z Fakulty architektury ČVUT. „Oslnil nás sofistikovaný autorský koncept týmů Karla Pragera a Pavla Kupky, které pojaly všechny budovy areálu dostavby Národního divadla jako kontinuální vzájemně propojené prostory s přímou návazností na exteriéry i samotné město,“ dodává Miroslav Pavel. „A stejně silně nás zasáhla i naprosto mimořádná kvalita detailů, řemeslné opracování a drobné architektonické prvky interiéru," doplňuje jeho kolega prof. Petr Vorlík.

Pohled do minulosti

Komplex Nové scény Národního divadla a okolních budov situovaných mezi historickou budovou divadla a klášterem svaté Voršily polarizuje veřejnost už od dob svého vzniku. Nejen ta, ale i kritici z odborných kruhů hodnotí stavbu jako nadmíru solitérní a nerespektující okolní kontext města. Emoce vzbuzuje zejména fasáda Nové scény, kterou tvoří tisíce bronzově zbarvených skleněných tvarovek osazených do tmavě eloxovaných profilů (dle návrhu Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové). Mezi charakteristické exteriérové prvky patří také dlažba z liberecké žuly či obklad nosných pylonů z žulových desek. Hlavní vstup z Národní třídy doplňuje kovový emblém.

Původně byla stavba realizována pod vedením architekta Pavla Kupky, avšak z ideových důvodů (tlak na rychlost) byl projekt dokončen pod taktovkou Karla Pragera. Slavnostní otevření díky němu mohlo připadnout na tehdejším režimem naplánované datum 18. listopadu 1983, na které vycházelo i stoleté výročí znovuotevření Národního divadla.

Komplex nových budov tehdy napomohl vzniknout praktickému a volně přístupnému dvoru mezi jednotlivými křídly divadla, jenž dodnes slouží jako oblíbený prostor pro setkávání občanů či konání různorodých akcí. V interiéru jsou pak ceněny zejména skleněné lustry od Pavla Hlavy, jeden z nich vertikálně doplňuje vnitřní točité schodiště vedoucí do kavárny. Té dominuje smaragdově zelený obklad (tzv. kubánský mramor Serrano Verde), jenž také opticky propojuje celou budovu a tvoří protipól k použitým skleněným doplňkům. Stropy kavárny jsou tvořeny unikátními kazetami. Sjednocujícím prvkem interiérů objektů dostavby Národního divadla je i průmyslový design – kování dveří, nerezová madla prosklených dveří a další.

Znáte nejkrásnější koncertní prostory v Česku?

Koncertní síně a sály jsou místem, kde se snoubí architektura s hudbou. Mnohé koncertní haly a operní domy se často pyšní originálním designem. Přinášíme vám výčet těch…

Výběrové řízení na generálního zhotovitele rekonstrukce budovy, která je v současnosti předmětem řízení o prohlášení za kulturní památku, by mělo být vypsáno na konci příštího roku.