Větrací systém 300-W pro obytné prostory využívá během chladného ročního období až 93 % tepla obsaženého v odpadním vzduchu k ohřevu vstupujícího čerstvého vzduchu.

Princip fungování ventilačních a rekuperačních jednotek

Čerstvý vzduch je pro člověka nepostradatelný. Jeho přísun do interiéru by proto měl být takový, abychom jej nestihli svým dýcháním spotřebovat. Nabízí se pravidelné intenzivní vyvětrání. Řešením jsou ovšem také zařízení, jež automaticky řídí ventilaci v kooperaci s čidly kontrolujícími hodnoty CO2 ve vzduchu. Tato technika mimo jiné chrání objekt před kumulací vlhkosti a redukuje zápach.

Řízená ventilace je výraz v poslední době nadmíru skloňovaný. Důvodem je výstavba vysoce vzduchotěsných domů s minimální spotřebou energie na vytápění, tedy nízkoenergetických, pasivních a podobných staveb. Dostat do interiéru těchto objektů čerstvý vzduch a udržet hladinu CO2 na zdravotně bezpečné úrovni lze tedy pouze pravidelným větráním, které by v ideálním případě mělo probíhat průměrně každou jednu hodinu na tři až pět minut. Tak tomu ale často není.

Co je čerstvý vzduch?

Čerstvý vzduch je čistý venkovní vzduch. Typický je pro něj nízký obsah oxidu uhličitého CO2 lehce nad 400 ppmv.
Bezpečná a zdravá hladina CO2 je do 700 ppmv. Obsah do 1200 ppmv je ještě vyhovující. Od této hladiny výš je už doporučeno omezit pobyt a pracovní úsilí lidí.
Vydechovaný vzduch obsahuje cca 40 000 ppmv CO2, tedy 40 objemových tisícin. I ten obsahuje dost kyslíku, pro člověka ale nedýchatelného: vdechování vzduchu, který vydechujeme, vede rychle k udušení.
Lidé většinou neodhadnou, že jsou ve vydýchaném prostředí. A tak zejména v zimě za utěsněnými okny a při absenci vzduchotechniky dýchají vzduch s obsahem až 5000 ppmv (měřění z jedné školy).
Totéž platí o roušce. Dýchání skrze ni je obtížnější (sportovci ji nepoužívají), nadechován je zčásti vydýchaný vzduch. A to mlčíme o virové "těsnosti" roušky.

Účinnost

Řešením je automatická větrací jednotka. Lze přitom zvolit jak investičně méně zatěžující variantu – čistě větrací zařízení –, tak provozně úspornější rekuperaci. Druhá zmíněná disponuje přidanou hodnotou v podobě přenosu tepla z odváděného vzduchu k tomu přiváděnému. Různé rekuperační jednotky se pak liší účinností, přičemž ty nejefektivnější dosahují stupně zpětného získávání tepla i přes 90 %. V rámci státního dotačního programu Nová zelená úsporám je pak požadováno, aby podporovaná rekuperační jednotka určená do novostavby disponovala minimálně 75 % účinností zpětného zisku tepla.

Pokud se pro řízené větrání rozhodnete, je důležité, aby bylo vybrané zařízení správně dimenzováno. Čím větší je větraný prostor a čím více osob se v něm obvykle nachází, tím výkonnější větrací jednotku je zapotřebí volit. Při výběru vám bude nápomocný i parametr „objemový tok vzduchu“, který výrobci uvádí v technickém popisu. Kupříkladu obytnou plochu o velikosti cca 200 m2 lze obsloužit centrální rekuperační jednotkou o objemovém toku vzduchu asi 300 – 400 m3/h. Pro větrání jednotlivé místnosti o průměrné velikosti 20 – 30 m2 pak postačí decentrální rekuperační zařízení o objemovém toku vzduchu cca 55 m3/h. Leč jde jen o přibližná čísla. Přesnou intenzitu větrání vašeho prostoru si můžete spočítat v této internetové kalkulačce:

Výpočet: Stanovení intenzity větrání v bytě či domě

Systém centrální rekuperace

A jak to vlastně funguje? Popíšeme si centrální rekuperační zařízení, jehož instalace zahrnuje mimo vlastní technologie také montáž potrubních rozvodů. V obývacím pokoji a ložnicích jsou obvykle umístěny vyústky pro přívod čerstvého vzduchu zvenčí (na podlaze, stěně či stropě), v koupelnách a na toaletě jsou situovány otvory s odtahovými ventily pro odvod spotřebovaného vzduchu (díky tomu je zde příznivě regulována i hladina vlhkosti). Ostatní místnosti, jež se nacházejí mezi těmito hlavními užitnými prostory, takzvané přepouštěcí zóny, jsou provětrávány díky proudění vzduchu z přivětrávací zóny do odvětrávané. Stupeň zpětného zisku tepla je v případě centrálních jednotek vyšší než u lokálních zařízení. Vše přitom probíhá bez hlukové zátěže.

Konstrukční výška jednotky Vitovent 200-C (až 95% rekuperace tepla) je pouze 30 centimetrů. Přístroj lze proto lehce ukrýt do podhledu, ideálně do chodby. Z ní mohou být nenápadně položeny, speciálně se systémem sladěné, kompaktní přívodní a odvodní větrací kanály k výstupním místnostem. Stejně tak se pro to hodí – při vertikálním zavěšení – také skříň v koupelně nebo kuchyni.

Přestup tepla od spotřebovaného vzduchu k přiváděnému přitom probíhá přes vestavěný tepelný výměník, kde teplý odcházející vzduch předá své teplo skrze teplosměnnou membránu přicházejícímu vzduchu zvenku, aniž by se promíchávaly. Čerstvý vzduch je nejdříve přiváděn průchodkou vnější obvodovou stěnou k filtru, kde dojde k jeho přečištění (je přitom možné aplikovat například pylový filtr, jež výrazně usnadňuje život alergikům). Následně se ve výměníku tepla ohřeje od odcházejícího odpadního vzduchu, a potom proudí do interiéru. V závislosti na teplotách uvnitř a v exteriéru lze na zařízení nastavit automatické vypnutí či načasovat jednotku dle pobytového rozvrhu uživatelů objektu.

V létě to funguje stejně, jen v opačně: vnitřní odcházející vzduch chladí ten přicházející zvenku. Pokud v létě není zpětný zisk tepla žádoucí, lze tuto funkci vypnout. V takovém případě se uzavře tzv. obtoková klapka a vzduch zvenčí postupuje okruhem mimo výměník (letní bypass). Interiér tak lze efektivně větrat s pomocí chladnějšího nočního vzduchu.

Aktivní jednotky s ohřevem

Vylepšenou verzí klasické rekuperace, jež je nazývána jako pasivní, lze označit jednotky, které nejenže ohřívají čerstvý vzduch teplem ze vzduchu odpadního, ale k tomu jej ještě přihřívají. Na trhu existují řešení řízeného nuceného větrání s elektrickou spirálou či systémy fungující na principu tepelného čerpadla. Výhoda tohoto druhého typu spočívá ve faktu, že rekuperace může nejen v zimě přitápět, ale i v létě lehce zachladit. V zimě je odpadní vzduch hnán přes výparník, kde je z něj odebrána tepelná energie. Teplonosná látka se vypařuje do potrubí, kde ji kompresor stlačí, čímž zvýší její teplotu. Látka pak putuje do kondenzátoru, kde je ochlazena, a tak změní svou podobu zpět na tekutou. Touto cyklicky probíhající kondenzací je vzniklé teplo odevzdáno přiváděnému vzduchu zvenčí. Pokud tento proces otočíme, lze zařízení využít jako klimatizační, je ale třeba brát v úvahu, že nelze větrací jednotkou plnohodnotně chladit.

Kompaktní větrací přístroj Vitovent 200-D je dimenzován pro ventilaci a odvětrávání jednotlivých místností. Čerstvý vzduch se přefiltruje a přes vestavěný tepelný výměník se ohřívá teplem ze vzduchu odváděného z místnosti. Stupeň využití odpadního tepla z odváděného vzduchu činí až 90 procent.

Snadná montáž lokálních zařízení

Pokud z jakéhokoli důvodu nechcete či nemůžete přistoupit k instalaci centrálních vzduchotechnických rozvodů, můžete problém řešit lokálně a pouze tam, kde to považujete za vhodné, tedy v místnostech, kde potřebujete pravidelně větrat jako třeba v ložnicích během spánku. Řeč je o kompaktních rekuperačních jednotkách s jednoduchou instalací bez rozvodů, které se umisťují v obvodových zdech domu, v nichž je proražen jediný otvor. Kromě větrání často slouží jako řešení problémů s místně objevující se vlhkostí (v rozích apod.).

Zdravé a bezpečné bydlení v novostavbách i rekonstruovaných objektech

Rekuperace je vhodná nejen do novostaveb, ale též do rekonstruovaných objektů. V jejich případě je však doporučováno provést nejdříve měření vzduchotěsnosti budovy, zhodnotit charakteristiku budoucích řízeně větraných místností a nezapomeňte ani na topidla, jako jsou krby – upřednostněte raději taková, která jsou nezávislá na vzduchu v místnosti.

Řízené větrací jednotky, ať už s rekuperací či bez ní, jsou přínosem nejen po stránce funkční a zdravotní, ale i bezpečnostní. Otevřená okna v době, kdy se v objektu nikdo nenachází nebo jeho uživatelé spí, mohou totiž znamenat riziko vloupání. Obavy by neměla vyvolávat ani spotřeba elektrické energie. Úspora na vytápění může být totiž při použití větrací jednotky s rekuperací až padesátiprocentní (za předpokladu, že se jedná o zateplený dům), a tedy nejen, že hravě pokryje spotřebu elektřiny na pohon jednotky, ale ještě ji překoná.

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: archiv firmy Viessmann