Výročí Jana Kotěry

Na letošní prosinec připadá 150. výročí narození významného zakladatele moderní české architektury Jana Kotěry. Jeho díla se nacházejí nejen v Praze, kde žil, ale i v řadě dalších měst a městeček v naší republice i v zahraničí. Všude vynikají a všude jsou na ně pyšní. Také jsou většinou památkově chráněná.

Architekt, urbanista, designér, výtvarník a pedagog Jan Kotěra (18. 12. 1871 až 17. 4. 1923) se narodil v Brně v poloněmecké učitelské rodině, která se později přestěhovala do Plzně, kde se otec stal ředitelem první české obchodní školy [1].

Studentská léta

V Plzni Jan Kotěra absolvoval německou stavební průmyslovou školu a poté krátce pracoval v Praze. V letech 1894–1897 studoval architekturu ve Vídni jako žák profesora Otto Wagnera. Jeho spolužáky byli mezi jinými Josef Maria Olbrich, autor Pavilonu Secese ve Vídni, a Josip Plečnik, který po první světové válce přišel na Kotěrův popud do Prahy a proslavil se úpravami Pražského hradu a stavbou kostela Nejsv. Srdce Páně v Praze Vinohradech. Tito tři mladí architekti za své studijní výsledky získali stipendijní Římskou cenu, která jim umožnila pobyt v Římě a cestování do dalších zemí.

Jan Kotěra již během studia prokázal svůj tvůrčí talent a pro svého mecenáše barona Mladotu ze Solopysk neogoticky přestavěl zámeček Červený Hrádek u Sedlčan a navrhl rodinnou hrobku.

Pedagogická činnost

Po ukončení studia se Jan Kotěra vrátil do Prahy a ve svých sedmadvaceti letech (1898) se stal profesorem na uměleckoprůmyslové škole za Bedřicha Ohmanna, který odcházel pracovat do Vídně. Kotěra si místo sám našel, což bylo v té době značně neobvyklé. Brzy se stal úspěšným profesorem a vychoval další generaci moderních architektů. Mezi nimi vynikli zejména Otakar Novotný, Pavel Janák a Josef Gočár, který se později stal Kotěrovým blízkým spolupracovníkem.

Vlastní tvorba

V Praze se Kotěra prosadil i vlastní tvorbou, i když řada projektů zůstala nerealizována. Prvním realizovaným dílem byl Peterkův dům na Václavském náměstí v Praze z let 1899–1900, který se svou secesní fasádou bez historizujících prvků vytvořenou ve spolupráci se Stanislavem Suchardou výrazně lišil od sousedních domů (obr. 1). Jinak se v té době věnoval hlavně tvorbě interiérů, např. vybavení vily Vendelína Máchy, Dr. Ferdinanda Tondera a dalších, návrhům hrobek na Novém židovském hřbitově v Praze (hrobka rodiny Robitschekovy z r. 1901 – obr. 2) či na Olšanských hřbitovech. Funerální architekturou se zabýval i později a vytvořil celou řadu hrobek.

V letech 1902–1903 Jan Kotěra postavil vilu v Praze Strašnicích pro ředitele obchodní školy Františka Trmala, první z celé řady Kotěrou vytvořených rodinných vil [2], [3], [4]. Je typem anglického domu se schodišťovou halou a s folklorními prvky ve výzdobě (obr. 3). Vila se dochovala v původním stavu a po rekonstrukci je sídlem splečnosti FOIBOS a v letošním roce centrem akcí Kotěrova roku [5].

Oženil se a pokračoval v úspěšné práci. Přestavěl tzv. Máchovu vilu v Bechyni a pro již výše zmíněného Dr. Tondera vytvořil vilu pro letní pobyty v Rakousku ve městě St. Gilgen u jezera Wolfgangsee. Pro přítele a spolupracovníka sochaře Stanislava Suchardu postavil vilu s ateliérem včetně vnitřního vybavení v Praze Bubenči, v r. 1902 navrhl pavilon pro pražskou výstavu děl francouzského sochaře Augusta Rodina, vybavení pražské kavárny Arco, ve které se scházeli hlavně německy píšící pražští literáti apod. Současně projektoval i budovu Okresního domu v Hradci Králové (dnes hotel Grand) včetně vnitřního vybavení kavárny a restaurace až do posledních detailů. Veřejností byla tato stavba přijata velmi příznivě [5].

Téma: Architektura

Vrcholné období

Poté po drobnějších pracích jako byl interiér pracovny pražského primátora na Staroměstské radnici či design kolejových vozidel, přišla velká zakázka, stavba Kulturního domu v Prostějově, který měl obsahovat divadlo, restauraci a prostory pro spolkovou činnost. Stavba byla realizována v letech 1905–1907 ve stylu pozdní vídeňské secese, opět s interiéry navrženými Kotěrou, sochami Stanislava Suchardy a za účastí dalších umělců. V té době to byla největší stavba na Moravě. V současnosti je po rekonstrukci opět v plné kráse.

Stavbou tohoto Kulturního domu začalo vrcholné období Kotěrovy tvorby a současně to byla poslední Kotěrova stavba v duchu secese.

Další stavby již neměly secesní ráz, ale vyznačovaly se využitím režných cihel. Poprvé byl tento materiál použit v letech 1906–1907 při stavbě vodárny v Praze Michli (obr. 4), Leichterův dům v Chopinově ulici v Praze (obr. 5) nebo v Černošicích při stavbě venkovského letohrádku pro Emila Kratochvíla. V té době (1908 až 1909) si Jan Kotěra postavil i vlastní vilu v Hradešínské ulici v Praze. Vytvořil pohodlné bydlení pro svou rodinu a ateliér, který sloužil i jako speciální škola architektury, jejímiž žáky byli architekti Bohuslav Fuchs, Jaromír Krejcar, Adolf Benš a další.

Pro město Louny Kotěra navrhl obytnou kolonii pro železniční zaměstnance, kterou mělo tvořit několik typů rodinných domů. Pro Urbánkovo nakladatelství v Jungmannově ulici v Praze vytvořil v letech 1911–1913 dům Mozarteum s fasádou opět z režných cihel s některými kubistickými prvky a doplněný v průčelí plastikami Jana Štursy (obr. 6). Dům kromě nakladatelských prostor a bytů v horních poschodích obsahoval i koncertní sál, ze kterého později E. F. Burian vytvořil své slavné divadlo D.

Současně se opět přihlásil Hradec Králové s žádostí o projekt muzea, které se stalo Kotěrovým vrcholným dílem (obr. 7). Kotěra je vytvořil v letech 1909–1913 od prvních náčrtů až po poslední detaily, pouze v částečné spolupráci s Josefem Gočárem. Na výzdobě se opět podílel Stanislav Sucharda, František Kysela, Jan Preisler a další. Muzeum je dvojkřídlá asymetrická budova s kupolí nad střední částí [5]. Současně s muzeem Kotěra v Hradci Králové vytvořil i dva malé kiosky u mostu přes Labe a podílel se s Josefem Gočárem na urbanistickém řešení města, které se zbavovalo hradeb a modernizovalo se.

Téma: Urbanismus

Další stavby

Ve vesnici Ratboř u Kolína Jan Kotěra v letech 1911–1913 postavil pro dva syny rodiny Mandelíků dvojvilu nazývanou Nový zámek (obr. 8) a částečně přestavěl a upravil starý zámek, který tato úspěšná rodina podnikatelů v cukrovarnictví a zemědělství koupila spolu s panstvím. Při stavbě dvojvily již režná cihla použita nebyla, tím je tato stavba v Kotěrově tvorbě určitým mezníkem. Sochy nad průčelím vytvořil Jan Štursa. Dnes tato budova slouží jako stylový hotel s názvem Chateau Kotěra.

Před první světovou válkou Kotěra ještě postavil ve Vídni Lamberger-Gombrichův palác (1913–1915), ale během války se zabýval hlavně pedagogickou a publikační činností. Po válce postavil v r. 1920 spolu s Josefem Gočárem budovu školy architektury při Akademii výtvarných umění v Praze, v r. 1921 ve Všenorech u Prahy letní vilu pro nakladatele Štence, v Praze v ulici Politických vězňů Dům pro bývalou Báňskou a hutní společnost (obr. 9) a na dnešním Rašínově nábřeží budovu bývalého Penzijního ústavu.

Mnoho času mu zabíral projekt Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze. První projekt Jan Kotěra vypracoval již v r. 1907, druhý v r. 1909. Koncepce byla obdobná konceptu hradeckého muzea, budova měla být zdobena sochami a reliéfy. Projekt nebyl realizován, až další Kotěrův projekt z r. 1914 byl schválen, ale stavbě zabránila válka. Po válce byla v r. 1920 vypsána nová soutěž, většina architektů se na podporu Kotěry soutěže nezúčastnila a Kotěra opět zvítězil. Byl však již nemocný a 17. 4. 1923 zemřel. Projekt s pozměněným interiérem realizoval architekt Ladislav Machoň v letech 1924–1930.

Jan Kotěra zemřel ve věku pouhých 52 let, ale stačil vytvořit obdivuhodné dílo a zapsat se do dějin české i světové architektury. Na paměť Kotěrovy pedagogické činnosti byla r. 1924 na budovu Vysoké školy uměleckoprůmyslové umístěna jeho busta od Bohumila Kafky.

Fotogalerie

Téma: Stavební památky

Literatura

[1] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník 20.stol., Nakladatelství Paseka 1999, ISBN 80-7185-245-7.

[2] Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal: Slavné vily Čech, Moravy a Slezska, FOIBOS Praha 2010, ISBN 978-80-87073-28-5.

[3] Přemysl Veverka, Dita Dvořáková, Petr Koudelka, Petr Krajčí, Zdeněk Lukeš: Slavné pražské vily, FOIBOS, NTM, Praha 2005, ISBN 80-903661-1-2, ISBN 80-7027-144-7.

[4] Jan Kotěra. Pořad ČT 2 ze dne 13. 3. 2010, průvodní slovo prof. Vadimír Šlapeta.

[5] www.earch.cz/clanek/1030-okresni-dum.aspx, www.TrmalovaVila.cz, www.museumhk.cz, www.slavnevily.cz/2011-rok-jana-kotery.