Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Architektura a design moderní školy

Zdánlivě odlišné obory architektura a pedagogika se v poslední době často prolínají. Dochází k tomu při navrhování moderních škol, ve kterých je kladen důraz nejen na kvalitu materiálu, ale také na proměnlivou funkčnost prostor. V evropském kontextu, především v severských zemích, je výstavba a rekonstrukce inovativních školských zařízení finančně podporována, v ČR tomu tak většinou není. I přesto se v našich zemích začínají vyskytovat školské objekty, které stojí za zmínku.

Pokroková první republika

Už v období první republiky byla výstavba českých školských staveb velmi progresivní a současní architekti mají svou tvorbou rozhodně nač navazovat. Pro příklad je možné uvést reformní Tyršovu obecnou školu. Jedná se o soubor budov arch. Oskara Pořísky. Progresivní zaměření výuky aplikované v této smíšené brněnské škole se odráželo i v jeho funkcionalistickém návrhu. Půdorys školy je ve tvaru písmene V a objekt je dodnes jednou z židenických dominant. Důraz byl přitom kladen na stejné téma, které rezonuje společností i dnes – na volný přístup dětí na venkovní hřiště či terasy. Zdravý vzduch je skutečně téma nadčasové.

Prvorepubliková Tyršova škola je dodnes jednou z dominant brněnské části Židenice. (Autor: Eva Focho Žďárská)

Moderní škola: inspirace dětem

Době historických školských zařízení však pomalu odzvonilo. Pavilonové školy, které vznikaly v našich zemích především v minulém století a které byly navrhovány také ve stylech jako je secese a art-deco jsou samozřejmě nadále v provozu. Jejich dispozice však zdaleka neodpovídají dnešním nárokům. Výstavba moderních škol v 21. století proto probíhá v úzké spolupráci architekta s pedagogy (mnohdy i žáky). Je kladen důraz na kulturní význam těchto institucí. Do pozadí ustupuje původní uniformita tradičních tříd, moderní škola má motivovat a inspirovat, ne vyvolávat v dětech obavy. Učitelé si získávají autoritu a respekt zcela jinými způsoby, dětem je poskytována svoboda pohybu a je respektována individualita každé osobnosti. To vše a mnohem více se promítá do architektonických studií i návrhů interiérových designérů. Učit bychom se mohli především od našich severských sousedů. Finské, dánské či švédské školy jsou z architektonického hlediska vzorem mnohým ateliérům po celém světě. V ČR probíhá změna pomaleji, přesto i u nás pozorujeme náznaky moderní školní architektury.

Stavba jako názorný příklad

Novodobá školská výstavba odráží pokrokové technologie. Školy se staví v nízkoenergetických až nulových standardech. Na střechy i fasády jsou umisťovány solární panely, zelený porost či nádoby pro sběr dešťové vody. Interiéry jsou řízeně ventilovány s rekuperací. Zajímavé jsou také přiznané technické součásti budovy jako kabely a vzduchotechnické rozvody. Tato zařízení neslouží pouze k výrobě energie, chlazení, větrání a k úspoře vody. Zároveň napomáhají při výuce. Děti tak mohou nahlédnout do praxe, učí se principy fungování solární domovní energetiky, třídí odpad, jsou ponaučené ve věci nutnosti udržování zdravého mikroklimatu uvnitř budov... Na přilehlých pozemcích jsou budovány školní skleníky a záhony, které slouží k názorné výuce v předmětech jako je botanika, při dílenských pracích, i k aktivnímu odpočinku učitelů a dětí.

Pružné uspořádání

Základní pravidlo při navrhování nové školy či rekonstrukce staršího objektu zní flexibilita. Architekt by měl oddělit nosnou konstrukci stavby od vnitřního dispozičního nastavení tak, aby co nejvíce vyhověl požadavkům uživatelů a umožnil možné změny v budoucnosti. Inženýrské sítě a technické instalace musí být snadno přístupné. Uspořádání je totiž často navrženo efektivně, ale za jediným funkčním účelem. Děti však svým kreativním přístupem zvládnou využít prostor na sto dalších způsobů.

I takto lze koncipovat místa, které může ve škole jinak s majoritou otevřeného prostoru využít každý individuálně v okamžicích potřeby samostatné práce. (Autor: dotshock, Shutterstock)

Oddělené třídy nebo rozlehlý společný pracovní prostor?

Stěny oddělující třídy od společných prostor jsou často voleny průhledné. Dodává to objektu ducha otevřenosti a vytváří atmosféru vhodnou pro komunikaci a spolupráci mezi žáky a učiteli ve všech směrech. Třídy ale nemusí disponovat žádnými dělicími stěnami, prostor může být společný pro větší počet žáků s tím, že zahrnuje různorodá zákoutí, do kterých se můžou uchylovat menší skupinky pracující na svém týmovém projektu. Otevřenost velké místnosti jim zároveň poskytuje příležitost čas od času spolupracovat i s ostatními, včetně dětí jiné věkové kategorie. I pedagogové se mohou různě střídat, doplňovat a vytvářet tak výuku, která bude více zaměřená na mezioborový kontext než na oddělená jednotlivá témata. Open-space školní prostory podněcují učitele k tvorbě inovativních vyučovacích metod, které žáci ocení. Ale jak propojit koncept otevřeného učebního prostoru s individuální prací žáků? Stačí do prostoru vnést zčásti uzavřená zákoutí, například v podobě skleněných mini pracoven pro 1-5 osob s kvalitním akustickým odhlučněním (akustické nástěnné panely plní např. i funkci nástěnky). Ty mohou využívat jak žáci, tak učitelé, poněvadž trend uzavřených kabinetů, kam oko žáka nedohlédne, je taktéž jedním z těch, které jsou upozaďovány. Učitel je ve škole brán jako průvodce a mentor, na kterého se děti mohou kdykoliv obrátit a který se od svých žáků neseparuje.

Dětem je potřeba dopřát také čas ke hře a odpočinku a ve školských budovách by k tomu mělo být vytvořeno prostředí. (Autor: Helene Torsedotter, Zdroj: Liljewall arkitekter)

Prostor pro relaxaci

Důležité v moderní školské architektuře však nejsou pouze učební místnosti, ale také prostory pro odpočinek, samostatné studium a prostor pro pohyb dětí venku. Průchozí chodby, schodiště, patrové podesty… To vše již není určeno pro pouhý průchod. Tyto prostory jsou upravovány, aby sloužily především pro setkávání uživatelů. Schodiště mohou plnit funkci posezení či dokonce hlediště při školních představeních odehrávajících se pod nimi. Chodby jsou vyplněny sedacími vaky, houpacími sítěmi, či jinými jednoduše přemístitelnými sedáky. Na podestách mohou být k dispozici knihovny či školní počítače vhodné pro přípravu dětí a týmové projekty. Realizován bývá jak design využívající veselých barevných spojení, tak vzhled, který použitím světlých a neutrálních barev ponechává prostor pro dětskou kreativitu. Cílem je zaujmout dítě, dopřát mu prostor a nenutit jej, aby zakrnělo v lavici.

Exteriéry

Samozřejmostí je dostatek přirozeného světla. Zároveň je potřeba zajistit vhodné stínění pro letní období (vnější rolety či stínění okolní zástavbou a vzrostlou zelení), aby sluneční paprsky nepřehřívaly místnosti. Zásadní je také pravidelné větrání nebo instalace ventilačních systémů s rekuperací a udržování vhodné vlhkosti vnitřního klimatu. Nic z toho však stoprocentně nenahradí pohyb dětí venku na čerstvém vzduchu. Ten by měl být podporován prioritně a prostředkem k němu je vhodný architektonický návrh, který propojí vnitřní a vnější části školy. Přístup dětí do atrií, školních zahrad a na hřiště by měl být jednoduchý, ideálně z každé třídy, chodby či herny. Vnější školní prostředí musí zahrnovat totéž co vnitřní, a tedy dostatek sedacích prvků. Především však musí děti rozpohybovat. Vhodné je tedy vybudovat multifunkční hřiště, skate parky apod.

Švédská škola Hyllievångsskolan podporuje pohyb žáků venku velkým množstvím exteriérového vyžití pro děti všech věkových kategorií. (Autor: Kentaroo Tryman, Zdroj: Liljewall arkitekter)

Zahraniční školy

Jednou z institucí, která byla postavena v posledních letech, je Ecopolis Plaza v Madridu. Jedná se o centrum, které slouží nejen jako škola, ale také jako edukační zařízení pro veřejnost. Lze říci, že se jedná spíše o park či muzeum, které integruje ekologii jako vědu do každodenního života. Objekt kombinuje pasivní energetické zdroje s aktivními. Těch přírodních se snaží využít na maximum. Odpadní voda z budovy je například pročišťována makrofytovými lagunami, dále skladována v podzemních tancích a následně využita pro zavlažování okolních zahrad. Působivě a účinně zároveň je řešeno stínění screenovou technologií na jižní celoprosklené fasádě. Energie je mimo jiné vyráběna fotovoltaickou elektrárnou. A celých 50 % objektu je zasazeno pod úroveň země, objekt tak efektivně využívá zemské tepelné setrvačnosti.

Ecopolis Plaza vyznačuje architektonickým konceptem, který umožňuje veřejnosti nenásilně se seznamovat s inovativními energetickými technologiemi. Děti na škole studující jsou vychovávány k odpovědnosti v oblasti výroby i spotřeby energií. (Zdroj: ecosistema urbano)

Švédská škola Hyllievångsskolan v Malmö navržená architektonickým studiem Liljewall je rovněž velmi zajímavou moderní stavbou, a to jak na regionální, tak evropské úrovni. Po vstupu do haly školy se návštěvník snadno zorientuje pouhým pohledem, prostor poskytuje výhled do všech zásadních oddělení této instituce. Je zde také široké schodiště, které supluje při různých představeních hlediště amfiteátru. Komplex poskytuje mnoho prostoru jak uvnitř, tak venku. Disponuje několika terasami, na kterých bývá za dobrého počasí realizována i výuka. Žáci jsou vychovávání k ekologickému smýšlení, v čemž jsou podporování i samotnou architekturou objektu. Střecha je pokryta rostlinnou vegetací a solárními panely. Hodnoty vyrobené energie jsou zobrazovány na displeji ve společné školní hale.

Vyučování může probíhat i na čerstvém vzduchu. Studio Liljewall navrhlo několik teras pro novostavbu školy v Malmö, které jsou k tomuto účelu jako stvořené. (Autor: Kentaroo Tryman, Zdroj: Liljewall arkitekter)

Doslova vizionářským je možné nazvat projekt Ørestad College v Kodani. Stavba školy je složena ze čtyř bumerangových půdorysů, které se otáčejí, aby vytvořily jednoduchou, ale silnou superstrukturu. Ta tvoří celkový rám budovy. Výsledkem je maximalizace organizační flexibility. Různé učební prostory se mohou překrývat a vzájemně reagovat bez hranic. Klíčové bylo pro architekty studia 3XN pojetí výuky ve škole, které přikládá důraz především na schopnost studenta převzít odpovědnost za své vzdělání. Vnitřní uspořádání objektu bylo tedy nastaveno tak, aby bylo možné aplikovat jak výuku větších skupin, tak malých, aby se mohl realizovat jak jednotlivec, tak tým. Koncept školy spočívá v interdisciplinární výuce, odstraňuje bariéry mezi humanitními a přírodními vědami. Výsledný design je velmi dynamický, prostory jsou otevřené. Architektům se povedlo vytvořit jeden komunitní prostor propojující jednotlivé vyučované disciplíny.

V dánské Kodani je lokalizována další pozoruhodná škola. Instituce mezinárodního charakteru – Nordhavn - je zajímavá svou propojeností s městským veřejným prostorem. Prostory jako foyer, tělocvična a další jsou určeny nejen pro potřeby žáků, ale i veřejnosti. Škola je rozdělena do 4 základních sekcí, z nichž každá zahrnuje prostory určené pro děti konkrétního vývojového stupně. Kupříkladu třídy pro nejmladší jsou rozlehlejší a rozdělené do zón, které plní různé funkce v hodinách i o přestávkách. Fasáda objektu je pokryta 1200 solárními panely, které doplňují i design budovy. Jsou umístěny tak, aby tvořily efekt filtrů. Na střeše je pak k dispozici terasa. Autorem stavby je ateliér C.F. Møller Architects.

Ve finském městě Oulunsalo byla postavena školní architektonická perla. Budova základní školy Niemenranta se zakřivenou cihlovou fasádou a dřevěnými interiéry v nové místní rezidenční čtvrti získala podobu, která naznačuje spojení přírodních materiálů s městskou architekturou. Budova navazuje na historický kontext regionu, stejně tak jako na odkaz významného finského architekta Alvara Aalta. Na jižní straně objektu se z pochopitelných důvodů nacházejí venkovní prostory. Interiéry jsou navrženy tak, aby umožňovaly týmovou spolupráci, jednotlivé třídy jsou rozděleny podle svého určení (např. výtvarná, matematická apod.) Velmi efektní je pak využití dřevěných podhledů v hale a jídelně. Architektonický návrh je výsledkem tvorby studia ALT.

Budova ZŠ Niemenranta využívá přírodních materiálů cihly a dřeva. Architekti tím mimo jiné navazují na dílo Alvara Aalta (autor plánu nového centra sousedního Oulu - 1943). (Zdroj: ALT Architects)

I v Nizozemí vznikají unikátní projekty. V Maastrichtu stojí škola, která je zajímavá nejen svým designem, který plně respektuje místní architektonický kontext, ale také svou digitální formou výuky. Diskutovaná škola je první v jižním Nizozemí, která je provozována s nulovými nároky na vnější dodávky energie. UArchitects při své tvorbě kladli silný akcent na udržitelnost. To se projevuje i při vyučování, při němž je využíván celý architektonický koncept jako praktická pomůcka.

České školy

Při základní škole v Dobřichovicích byla vystavěna efektní přístavba, která byla dle návrhu ateliéru Šafer Hájek Architekti rozdělena na dvě hmoty. První, třípodlažní část navazuje na původní objekt. Ta druhá, dvoupodlažní se skládá z jednotlivých učeben a kabinetů umístěných kolem široké středové chodby, do nichž je vloženo několik příjemných odpočinkových zákoutí. Obě části jsou pak spojeny centrální halou se schodištěm a polootevřenou knihovnou. Fasáda je pokryta dřevěnými latěmi z červeného cedru, kde se od počátku počítalo s porostem popínavou zelení.

Zmínit musíme také Hovorčovice. Nová přístavba dvou budov (projekt architekta Ondřeje Tučka) velmi efektně kontrastuje s historickým objektem z 19. století, který taktéž prošel rekonstrukcí. První novostavba je umístěna hned vedle starší budovy, druhá je na dohled, ale přes ulici. Důležité je, že byl ponechán prostor pro dostatečně velký dvorek a hřiště. Podstatná je také informace, že tyto objekty tvoří základ pro budoucí nový širší areál, který mimo jiné poskytne zázemí pro komunitní život místních.

Kontrast mezi původním a novým objektem ZŠ v Hovorčovicích budí zájem. (Zdroj: architekt Ondřej Tuček)

Také ve Velké Chuchli vyrostl nový školní pavilon. Dvoupodlažní stavbou navazují architekti studia Grido na starší školní objekty. Mezi starou a novou budovou vzniklo nádvoří, které slouží především pro odpočinek a setkávání žáků při pauzách mezi vyučováním. Stavba je nízkoenergetická a pro udržení komfortního vnitřního klimatu je budova ze tří stran plně prosklená (třídy jsou orientovány na jih, východ a západ pro maximalizaci teplotních zisků ze Slunce v chladných ročních obdobích). V létě je množství světla regulováno stínícími lamelami umístěnými na fasádě objektu.

Ve Velké Chuchli se nachází objekt ZŠ, jehož koncept je založen především na udržování zdravého vnitřního klimatu. Zároveň nabízí působivý prostor venku, kde žáci tráví čas hlavně o přestávkách. (Autor: Tomáš Malý, Zdroj: Grido, architektura a design)

Středočeské Líbeznice nabízejí taktéž atraktivní školní novostavbu. Jejími autory je arch. kancelář Projektil. Zásadní hodnotou, kterou její interiér nabízí, je flexibilita. Kmenové třídy slouží i k potřebám školní družiny, jídelnu je možné velmi snadno přestavět k účelu filmové či jiné umělecké produkce. Architektům se tak podařilo na 1000 m2 užitné plochy realizovat vše, co škola ke svému fungování potřebuje. Velmi podstatné je také využití větrací jednotky s rekuperací, která zajišťuje pravidelný přísun čerstvého vzduchu do objektu. Design školy je také působivý. Půdorys je kruhový s vnitřním atriem. Výhodou je jeho povrch, který dává dětem možnost vstupu bez přezutí. Na střeše byla vysázena vegetace.

Studie Salfordské univerzity

Profesor Peter Barrett, který působí na Salfordské univerzitě, provedl výzkum, který popisuje, že vhodně nastavené fyzikální podmínky jako je světlo, kvalita vzduchu, teplota, použité barevné schéma v interiéru či rozmístění nábytku mohou zefektivnit učení až o 16 %. Správně navržené třídy ve školách zlepšují studijní výsledky žáků ve všech předmětech. Další indicie, které máme, jsou ty, které vedou k přírodě a co nejčastějšímu pohybu v ní.

Architektura je tedy mocná a může poskytnou ty správné základy pro komfortní a přirozenou výuku. Dejme architektům více prostoru a možnost spolupracovat s těmi, kteří budou výsledky jejich práce využívat nejvíc (v našem případě s pedagogy a žáky). Nechť je škola místem, které žáky připraví na život a ne pouze na testy. Vytvořme školy, ve kterých budou děti rády dospívat a které nebudou bořit dětskou touhu po poznávání.

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: archiv firem, Shutterstock, Eva Žďárská