Problematika dofinancování vodohospodářských projektů s využitím grantových fondů EU v České republice

Česká republika se stala 1. května tohoto roku novým členem Evropské unie. Členství v EU přináší všem přistupujícím členům značné množství grantových prostředků, které mají být využity na srovnání sociální a ekonomické úrovně jednotlivých přistupujících zemí a jejich regionů, včetně podpory odstranění strukturálních nerovností. Velká část finančních prostředků je určena v první etapě (do roku 2006) také na zlepšení infrastruktury dopravních komunikací a životního prostředí a v jejím rámci především pro obnovu a výstavbu nové vodohospodářské infrastruktury.

Kromě toho se dále počítá i s podporou různých aspektů regionální rozvoje v České republice v ostatních oblastech, tj. regionálního rozvoje podnikání, veřejné infrastruktury, lidských zdrojů a sociální integrace, venkova a multifunkčního zemědělství. Tyto programy jsou dále podpořeny příslušnými sektorovými operačními programy.

Grantové prostředky EU představují obecně pro regiony ČR pro období 2004 až 2006 velký potenciál finančních prostředků. Finanční zdroje EU budou směřovat do naší země zejména ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti (Kohezního fondu) na specifické oblasti infrastruktury životního prostředí a dopravy. Rozsah zdrojů EU pro rozvoj ekonomický rozvoj ČR je značný – cca 80 miliard Kč do roku 2006. Podmínkou využití tohoto potenciálu pro ekonomicky udržitelný a konkurenceschopný vývoj českého hospodářství je však důkladná organizační, ekonomická, technická, dotační a logistická příprava jednotlivých projektů.

Hlavním příjemcem grantových prostředků EU bude do budoucna bezesporu odvětví vodního hospodářství. Toto odvětví představuje po vstupu ČR do EU velké výzvy; obor vodovodů a kanalizací předpokládá do roku 2010 značné objemy investic, především do kanalizačních systémů a do rekonstrukce a výstavby nových ČOV. Pro období do roku 2006 může ČR čerpat z EU ve vodohospodářství až cca 15 mld. Kč. Další významné částky grantových prostředků EU pro oblast vodohospodářství lze očekávat i pro programovací období Evropské unie 2007 až 2013.

Důležitým dokumentem v oblasti vodohospodářství je Směrnice Evropských společenství č. 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod.
Podle této směrnice mají být odkanalizovány do roku 2010 v ČR aglomerace nad 2 000 ekvivalentních obyvatel. V těchto aglomeracích musí dále odpadní vody, vstupující do sběrných systémů, podléhat sekundárnímu čištění. Navíc musí být v aglomeracích nad 10 000 ekvivalentních obyvatel zajištěno do roku 2010 tzv. terciální čištění (defosforizace nebo denitrifikace). Dotčených aglomerací podle výše uvedeného výčtu je v naší zemi nyní více jak pět set. Aby však bylo dostáno všem závazkům vůči EU, má být ve všech aglomeracích České republiky menších než 2000 ekvivalentních obyvatel do roku 2010 zajištěno, že odpadní vody vstupující do existujících sběrných systémů budou podléhat tzv. přiměřenému čištění. Úkolů ČR v oblasti kanalizačních systémů je, jak je patrné výše, mnoho a již nyní je jisté, že budou velmi finančně náročné. Alternativou nerealizování těchto úkolů ze strany ČR je však výhled citelných finančních sankcí ze strany EU, což není jistě varianta hospodárná.

Znalost nástrojů strukturální a kohezní politiky EU se ukazuje jako nutný předpoklad pro možné čerpání grantových prostředků pro rozvojové vodohospodářské projekty v České republice. Tyto nástroje – v běžné řeči označované jako fondy EU - mají svá právní pravidla, metodiky, výkladovou praxi atd., které závazně určují podmínky udělení příslušných grantů. Domnívám se, že je užitečné na tomto místě uvést alespoň základní výklad těch nejdůležitějších podmínek fondů EU, vztahující se k oblasti vodohospodářství. Tento stručný výklad Vám čtenářům doufám naznačí, v čem budou slabá místa naší schopnosti využívat dotací ve vodohospodářství v ČR.

Základními podmínkami pro čerpání prostředků EU z Fondu soudržnosti je veřejnoprávní charakter žadatele-nositele skupinového projektu a výše projektu přesahující 10 mil. Euro. Je nezbytné zdůraznit, že základním předpokladem úspěšného projektu, tedy od záměru až po slavnostní přestřižení pásky, je zodpovědný přístup žadatelů opřený o profesionální výkon, odbornost a realistický a praktický přístup k projektu.
Jedině toto zabrání časovým skluzům a dalším požadavkům na investice, což na rozdíl od běžné praktiky a tolerování nás, vede k sankcím a penalizacím od EU, v krajní míře i k odmítnutí poskytnutí přislíbených finančních prostředků. V tomto případě nese žadatel všechna rizika z odmítnutí grantových zdrojů, které jsou dle charakteru projektu vypláceny částečně nebo až po jeho úspěšném dokončení.

Je zřejmé, že složitá problematika vlastnických vztahů vodohospodářské infrastruktury v České republice zkomplikuje a zpomalí společně s nemožností splnit podmínky dofinancování v řadě případů čerpání finančních prostředků z grantových fondů EU.
K problematické dostupnosti těchto grantových zdrojů do vodohospodářské infrastruktury v České republice přispívá rozhodně i zdlouhavé územní řízení s vlastníky pozemků, na nichž mají být nové vodohospodářské sítě vybudovány, a chybějící základní kvalitní vodohospodářsko-technické dokumenty jako například generely v některých aglomeracích.

Postup při žádostech o granty

Doporučuji, aby města, nebo svazky obcí, či profesionální subjekty veřejného charakteru, které je jako žadatele o granty budou zřejmě z hlediska daňové optimalizace zastupovat, vycházely při definování záměrů projektů od konce, tedy od schopnosti zajistit požadované dofinancování, které bude představovat 40 % - 50 % z finančního objemu projektu. Nikoliv tedy 20 % - 30 % jak se mylně někteří potenciální zájemci o dotace domnívají. Žadatelé se tak vyhnou zbytečným nákladům, časovým prodlevám a rozčarování z neúspěchu, které na ně čekají v případě přípravy nereálných kosmických projektů, nezpůsobilých financování a nesplňujících kritéria čerpání zdrojů z EU.

Nemalé náklady si rovněž vyžádá příprava projektu a nezbytná projektová dokumentace a povolení. Předpokládejme, že na zahájení projektu bude žadatel potřebovat překlenovací úvěr ve výši 5 % z objemu projektu.
Schopnost obcí zajistit dofinancování je kritickým krokem při posuzování možného vstupu grantových prostředků do projektu. Je třeba mít na zřeteli, že prostředky na dofinancování, které si žadatel vypůjčí, musí být vráceny. Při investicích do vodohospodářské infrastruktury je jejich zdroj jasný – zvýšená cena vodného a stočného vybraná od spotřebitelů, kterými jsou z velké většiny obyvatelé.

Pro pochopení možností získat část investičních prostředků (dofinancování) si uveďme jednoduchý případ:

Občan naší země spotřebuje denně zhruba 100 l vody. Za rok asi 36 m³. Při průměrné ceně vodného a stočného 45 Kč/1 m³ zaplatí za vodu ročně 1620 Kč. Při nárůstu ceny o 10 % ročně představuje zvýšená vybraná částka za vodné a stočné u jednoho obyvatele za jeden rok 162 Kč, u obce s 5000 obyvateli 810 000 Kč. Při velmi zjednodušeném pohledu bez vlivu inflace, daní, poplatků a ceny peněz dokáže provozovatel vybrat na vodném a stočném při 10 % ročním nárůstu ceny u uvedené obce za pět let o 4 940 000 Kč více a tyto prostředky použít na splácení části dofinancování. Jde o prostředky poměrně omezené, neumožňující výstavbu nové kanalizace nebo dokonce rekonstrukci či výstavbu ČOV (čistička odpadních vod). Uvážíme-li potřebu dofinancování 40 %, celková výše projektu může být 12 300 000 Kč. Cena vodného a stočného bude navíc po pěti letech ročního zvyšování o 10 % (bez inflace a dalších vlivů) na úrovni 72,50 Kč/1 m3, což se dnes zdá sociálně nepřijatelné. Navíc je velmi pravděpodobné, že při zvyšování ceny vodného a stočného dojde ke snížení nebo přinejmenším stagnaci spotřeby vody.

Je zřejmé, že šanci na čerpání grantových prostředků EU mají jenom obce bohaté a velké nebo obce, které dokáží vhodně využít pro financování nebo jeho zaručení privátní provozovatele vodárenské infrastruktury, znečišťovatele životního prostředí, nebo jiné průmyslové nebo zájmové uživatele, kterým vybudování kanalizace nebo ČOV sníží riziko pokut a postihů, případně jiné vhodné příležitosti. Dále samozřejmě obce, které přizpůsobí velikost projektům možnostem svých rozpočtů a zajistí generování přijatelných zdrojů z navýšení ceny vodného a stočného.

Malé obce čítající pouze několik set obyvatel mají často ve společném projektu se zajištěním dofinancování investic do vodohospodářské infrastruktury u regionálních projektů značné problémy. Je nad jejich síly dofinancovat částky na opravu nebo realizaci vodohospodářské infrastruktury, neboť jsou v malých obcích v přepočtu na 1 obyvatele mnohem vyšší než je tomu ve velkých městech.

Připravované velké projekty regionálního charakteru, které jsou značně problematické především vzhledem k nemožnému dofinancování z vlastních zdrojů, si nutně vyžadují vytvoření sdružení, svazků nebo jiných subjektů jednajících za obce jejich jménem. Přitom je jasné, že v dnešní době je solidární řešení rozložení nákladů a jejich krytí nemožné a pro většinu majetných obcí nepřijatelné.

V České republice bude za současného stavu vodárenského trhu s různými typy vlastníků a provozovatelů a za daného stavu majetkoprávních poměrů spojených s infrastrukturou velmi obtížné vyhovět podmínkám Kohezního fondu. Zajištění nezbytných územních rozhodnutí a stavebních povolení, která jsou předpokladem úspěšné žádosti o grantové prostředky z fondů EU, je otázkou měsíců, někdy i roků. Bez těchto dokumentů nebo bez naděje získat je ve velmi krátké době, nemá smysl ucházet se o získání zdrojů v EU v prvním období, tj. do roku 2006.

V současné době mají obce pro zdárné zajištění grantového financování tyto možnosti:

1. vytvořit odborný tým pro zajištění grantového financování (na což je pro první etapu již poměrně pozdě),
2. využít krajských agentur majících spíše administrativní charakter,
3. spolehnout se na odborné konzultantské firmy schopné zajistit projekt od počátku až do konce ( těch. je ovšem v Česku poskrovnu a přitom se zástupci obcí musí mít i na pozoru před četnými nabídkami na zaručené vyplnění žádosti od agentů, kteří vesměs umějí jen číst a psát a počítání omezují pouze na peníze za vyplnění nesmyslných údajů do žádostí).

Nejde totiž jenom o to vyplnit přihlášku na virtuální projekt, nýbrž, jak je popsáno výše, uskutečnit záměr reálný a smysluplný, splňující technické, finanční a sociální požadavky. Jeho výsledkem musí být lepší služba veřejnosti, zlepšení životního prostředí a dosažení vyšší životní úrovně v této zemi.