Etika znalecké činnosti

Co je vlastně „etika”

Filozofická disciplina – nauka o mravnosti, o pravidlech mravního jednání, o mravních zásadách.
Nebo.
Etika čili filozofie morálky jako filozofické vysvětlení a zdůvodnění fenoménu mravního.

Etika se vydělila jako jedna z nejstarších částí filozofie. Zdroj mravnosti byl spatřován v Bohu (teologická etika), v přírodě a přirozenosti člověka (naturalistická etika), v autoritě (aprobativní etika)

Z citovaných definic lze pojem etika zjednodušeně vysvětlit jako souhrn pravidel chování jedince vůči společnosti, ve které žije. Obecná pravidla chování, tak jak byla vývojem společnosti postupně formována, jsou určena pro všední život, všední situace a tedy pro každého člověka.

Je pochopitelné, že nepsaná, později i psaná pravidla byla, jsou a jistě i nadále budou v různých geografických oblastech nebo v různých společenstvích různá. To co je v jednom společenstvu běžným jevem, může být často v jiném společenstvu jevem řídkým nebo dokonce nemožným. Chování jedinců je okolím hodnoceno a porovnáváno s etikou (pravidly běžného chování v příslušném společenstvu), která je všeobecně známa a mezi převládající částí společenstva uznávána.

Kodex je....

Pod pojmem „kodex” pak zcela jistě rozumíme soubor právních předpisů.

Spojíme-li významy „etika” a „kodex” dospějeme k průniku – Etický kodex – tedy hovoříme o souhrnu pravidel chování jedince či celého společenstva vůči ostatním lidem. Tento souhrn pravidel je definován buď v písemné podobě nebo je ve všeobecné známosti a je předáván ústně. Etický kodex vymezuje prostor pro vykonávání jakékoliv činnosti, ve kterém jsou vztahy mezi jednotlivci i skupinami na společensky únosné úrovni.

V českých zákonech je namísto etiky chování používáno většinou termínu „dobré mravy”. Jak je patrné, dobré mravy tvoří hranice ještě společensky přiměřeného chování. Dobré mravy lze zase formulovat v etickém kodexu. V našem oboru – znalecká činnost – je mravnost téměř nade vše. Nepochybně že i příslušná technická či jiná odbornost je nositelem určité zvláštnosti znalectví, ale mravní zásady budou vždy platit. Je potřebné zastřešit a nakonec i navenek dotvořit obraz nejen jednotlivého znalce ale i celé znalecké obce. V českých zákonech, vyhláškách a předpisech není opět (bohužel) jednoznačně řečeno, že znalec by měl dodržovat určité mravní zásady. Mimo jiné proto, že dosud nebyly zmíněné zásady ve formě etického kodexu oficiálně publikovány. Sic je v základním zákonu č.36/1967 Sb. psáno: (§4/1c)

Jmenovat znalcem (tlumočníkem) lze toho, kdo má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad proto, že znaleckou (tlumočnickou) činnost může řádně vykonávat.

Avšak psaná pravidla neexistují. Přitom mezi takové osobní vlastnosti lze s úspěchem zařadit poctivost, nestrannost, svědomitost atd. Tyto jednoznačně kladné vlastnosti znalce jsou určitě v souladu s podmínkami možného budoucího etického kodexu znalců.

Obecné předpoklady

Některé profesní komory, ustavené na základě příslušného zákona, mají již tímto zákonem nebo vnitřním předpisem vydané etické kodexy (Advokátní komora České republiky, Česká lékařská komora, Česká lékárnická komora apod.). Tyto předpisy pak mohou, rozdílně od zájmových spolků nebo profesních dobrovolných sdružení (mezi něž – bohužel – patří Komora soudních znalců ČR, o.s.), svým členům ze zákona ukládat povinnosti a nerespektování těchto povinností sankcionovat.

V etických kodexech, již přijatých v příslušných Komorách, jsou uvedeny obecné zásady etického chování v příslušné profesi. Asi nejobecnější zásady – nejen obecné – jsou:

• povinnost vykonávat určenou činnost
• vykonávat tuto činnost pro každého bez rozdílu
• povinnost znát platné zákony a předpisy nutné pro výkon dané činnosti
• povinnost být nezávislý a zodpovědný v rozhodnutích
• uznat svobodnou volbu zákazníka toho, kdo bude vykonávat činnost
• zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozví pří výkonu své činnosti
• povinnost se neustále vzdělávat ve svém oboru
• povinnost archivovat veškerou dokumentaci o své odborné práci
• nezneužívat zákazníka vzhledem k jeho neznalosti oboru
• být si vědom svého značného vlivu na okolí
• neznevažovat kolegy, a to zejména před laickou veřejností
• povinnost vykonávat svou praxi osobně
• členové komory jsou povinni zachovávat a zvyšovat důstojnost profesního stavu
• povinnost dávat přednost zájmům zákaznickým před zájmy osobními
• povinnost zachování mlčenlivosti o skutečnostech souvisejících s vykonáváním činnosti
• odmítnout poskytnutí služby, není-li poskytovatel zcela schopen poskytnout službu
• po skončení poskytování služby vrátit v nejkratší možné době zapůjčené podklady
• při sjednávání ceny za poskytnutí služby vycházet z přiměřených podkladů určených pro stanovení ceny
• zachovávat přiměřenou kolegialitu
• zákaz podporování nezákonné činnosti v poskytování služeb, v případě závažného zjištění toto hlásit komoře
• při společné činnosti nesmí být činnost jednotlivých členů omezována tak, aby nemohli plnit povinnosti vyplývající ze zákona
• neustále ve vzdělávat ve svém oboru

Při tom všem je ovšem třeba míti na paměti i Listinu základních práv a svobod, která ve své prvé hlavě, čl. 2/3 uvádí:

Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. (Listina základních práv a svobod)

První – autorovi tohoto příspěvku známý – pokus o etický kodex v našem oboru, byl v článku plk. JUDr. Jana Chmelíka z Úřadu vyšetřování Policie ČR, uveřejněném v časopise Soudní inženýrství č. 3/1999. Stojí za to tento pokus ocitovat v plném znění:

1. Jednej bezúhonně a vykonávej své povinnosti korektně a nestranně.
2. Vykonávej své povinnosti řádně a s patřičnou mírou volného uvážení.
3. Vykonávej znaleckou činnost v souladu s nejnovějšími poznatky daného vědního oboru a soudního inženýrství.
4. Uplatňuj při práci sebeovládání, toleranci, porozumění a zdvořilost ve vztahu ke všem osobám a vzhledem k okolnostem, ve kterých se můžeš ocitnout.
5. Respektuj základní lidská práva.
6. Pomáhej všem kolegům při výkonu jejich povinnosti, vystupuj proti těm, kteří svá práva zneužívají.
7. Respektuj důvěrnost informací, které se během své činnosti dozvíš, které můžeš zveřejnit jen případě, že jsi zbaven mlčenlivosti.
8. Jednej vždy v mezích zákona a s vědomím, že nikdo nemá právo na tobě vyžadovat překročení zákonných norem.
9. Užívej svěřené prostředky k dosažení maximálního obecného prospěchu.
10. Neustále se vzdělávej.

Autor tohoto desatera jej sice nazývá základními mravními povinnostmi pro policisty a znalce, kteří vystupují v trestním řízení, ale osobně mám ten pocit, že po určitých minimálních úpravách by mohlo sloužit jako obecné pro veškerou znaleckou činnost.

A čeho by se úpravy měly týkat?

Podle mého soudu vztahu ke kolegům a mlčenlivosti. Ostatní zásady by snad bylo možné po širší diskusi formulovat lépe – ostatně patří mezi obecné zásady etických kodexů. Ve zmíněných příkladech etických kodexů se vyskytují společné znaky, které mají své opodstatněni i v uvažovaném kodexu znalce. Jde opravdu o obecné zásady mravného chování, která mají, dle mého názoru, platnost pro etické kodexy všech oborů.

Zásady kodexu znalců

• Povinnost konat činnost vyplývající z charakteru oboru.
• Povinnost jednat v mezích zákona.
• Vykonávat činnost osobně.
• Jednat s volnou mírou uvážení.
• Chovat se korektně k zákazníkům (klientům, pacientům, apod.) a ke svým kolegům v oboru tak, aby nedocházelo k znevážení stavu nebo jednotlivých kolegů.
• Zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které souvisejí vykonávanou činností.
• Respektovat základní práva a svobody.
• Povinnost být nezávislý a zodpovědný za svá rozhodnutí při výkonu své činnosti.
• Povinnost sebevzdělávání a uplatňování nejnovějších poznatků daného vědního oboru.

Základní požadavky na morálku znalce jsou již stanoveny v zákoně č.36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících: § 4/1c, kde je psáno (důležité věci lze i opakovat):

Jmenovat znalcem (tlumočníkem) lze toho, kdo má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou (tlumočnickou) činnost může řádně vykonávat.

Ostatně znalecký slib podle § 6/2 zní:

Slibuji, že při své znalecké (tlumočnické) činnosti budu přesně dodržovat právní předpisy, že znaleckou (tlumočnickou) činnost budu vykonávat nestranně podle svého nejlepšího vědomí, že budu plně využívat všech svých znalostí a že zachovám mlčenlivost o skutečnostech, o nichž jsem se při výkonu znalecké (tlumočnické) činnosti dozvěděl.

Otázka mlčenlivosti

V závěru slibu je formulace, která zavazuje znalce k mlčenlivosti. O této problematice napsal v časopise Soudní inženýrství v článku „Ke znalecké mlčenlivosti” prof. Ing. A. Bradáč, DrSc. Dovolím si využít jeho závěrů. Autor článku byl požádán Finančním úřadem o zapůjčení znaleckého posudku objednaného občanem, aby mohl na jeho základě řádně vyměřit daň. Finanční úřad zdůvodnil svojí žádost zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatku, ve znění dalších předpisů, § 34 odst. 4 kde se praví:

Osoby, které mají listiny a jiné věci, jež mohou být důkazním prostředkem při správě daní, jsou povinny na výzvu správce daně listiny a jiné věci vydat nebo zapůjčit k ohledání, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.

Autor článku odpověděl v tom smyslu, že je vázán zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, § 6 odst. 2 (znalecký slib), kde se mimo jiné hovoří o mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se znalec dozvěděl při výkonu znalecké činnosti. Kopii znaleckého posudku by mohl zaslat v pouze v případě, že k tomu dostane písemné svolení od objednavatele posudku. Zároveň byl zaslán dotaz na Ministerstvo spravedlnosti ohledně možnosti zproštění mlčenlivosti znalce a za jakých podmínek a v jakém rozsahu je toto možné. A pak jaká je povinnost znalce archivovat vypracované znalecké posudky (jak dlouho a jakým způsobem). Ministerstvo spravedlnosti odpovědělo následovně:

K Vaší žádosti ze dne 17. března tr., týkající se výzvy Finančního úřadu Brno IV k zapůjčení Vámi vypracovaného znaleckého posudku, sdělujeme:

Pozitivní právo neukládá znalci povinnost archivace znaleckého posudku. Krom toho znalec může podat posudek ústně. Navíc, jak správně poukazujete, je obsahem slibu závazek, že zachová mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se při výkonu znalecké činnosti dozvěděl. V té souvislosti poznamenáváme, že zákon č.36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, neobsahuje ustanovení o možnosti zproštění mlčenlivosti znalce.

Další uvedený případ v témže článku, který řešil otázku mlčenlivosti znalce, se týkal žádosti směřované ministerstvu o zproštění povinnosti mlčenlivosti znalce k určitému případu. Ministerstvo odpovědělo takto:

Právní úprava znalecké činnosti neobsahuje ustanovení o zproštění mlčenlivosti, k níž se znalec zavazuje slibem podle ust. § 6 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Proto nemůžeme Vaší žádosti vyhovět.

Povinnost mlčenlivosti znalce není ovšem absolutní. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků. Obsah důkazů lze zveřejnit za podmínek stanovených procesními předpisy. V trestním řízení upravuje poskytování informací ust. § 8a trestního řádu. Obecně platí, že lze zveřejnit vše, co bylo předmětem soudního jednání. Třeba však přitom dbát práva na ochranu osobnosti a presumpci neviny.

Vztah ke kolegům

Ve vztahu ke kolegům pak pokládám za významný článek opět ze Soudního inženýrství, tentokráte z čísla 3/2003 – autor Ing. Lubomír Weigel, CSc. Zde bych si dovolil převzít celý závěrečný odstavec, týkající revizních posudků.

Problematika morální stránky revizního znaleckého posudku

Řešení revizních znaleckých posudků se dotýká i oblasti morálního chování znalce i etiky jeho práce. V prvé řadě je tu morální apel na spravedlnost a nestrannost revizního znalce, a to na jedné straně v souvislosti s kritickým posuzováním s hodnocením práce kolegů znalců, na druhé straně v souvislosti od každé ze stran očekávané nejvyšší míry objektivity při posuzování problémů, neboť pro ně je revizní znalecký posudek často poslední možností pro prokázání jejich pravdy nebo neviny nebo nároku.

Při formulování závěrů revizního znaleckého posudku se dostává do popředí i akcent na odpovědnost a svědomí znalce, neboť i když závěr posudku sám o sobě není „rozsudek” o vině či nevině, může zejména v trestním řízení podstatně ovlivnit další život a jednání člověka, jeho rodiny či okolí.

Do této problematické oblasti patří i v poslední době sílící tendence zpracovávat revizní znalecké posudky pro ty advokáty, kteří hodlají „za každou cenu zpochybnit” posudek znalce, kterého přibral státní orgán. Samozřejmě, že všude tam, kde se předchozí znalec dopustil vážnějších pochybení, která ovlivnila správnost závěrů jeho posudku, je takové řešení na místě, ale v ostatních případech to pokládáme za rozporné s morálkou a etikou znalce.

A konečně s etikou práce znalce souvisí i jeho pracovní odpovědnost a poctivost, tedy jeho vztah ke znalecké práci. Při místních šetřeních pro vypracování revizních znaleckých posudků se někdy setkáváme i s tím, že někteří předchozí znalci věnovali místnímu šetření jen malou pozornost.

To vyplynulo ze zjištěných rozdílů při ověřování popisu konstrukcí a prvků staveb, které svědčily o tom, že znalec snad stavbu ani neviděl, ale i z častého a upřímného údivu účastníků místních šetření, kteří „nechápali”, proč námi prováděná místní šetření trvají i řadu hodin, když předchozí znalci „s tím byli hned hotovi” (jejich sdělení typu „znalec zastavil s autem před domem, a celou prohlídku a místní šetření absolvoval ze spuštěného okna svého vozu” anebo že „byl tady asi dvacet minut a na půdu ani do sklepa vůbec nešel” rozhodně o odpovědnosti dotyčných znalců nesvědčí).

Stejně špatné jméno také zbytečně dě-lají znalcům i chyby v posudcích, pokud v nich občané nebo instituce nacházejí početní chyby v základních počtářských úkonech.

Už z tohoto jen namátkově uvedeného výčtu příkladů je zřejmé, že odborná stránka práce revizního znalce má neodmyslitelně i svůj morální a etický rozměr a že je důležité si to stále připomínat a uvědomovat. K tomuto připomenutí měl přispět i tento článek.

Takže mým závěrem bude určitý návrh etického kodexu (nikoliv Desatera, ale Dvanáctera), určeného k diskusi.

Etický kodex znalce

1. Jednej bezúhonně a vykonávej své povinnosti korektně a nestranně.
2. Vykonávej své povinnosti řádně a s patřičnou mírou volného uvážení.
3. Vykonávej znaleckou činnost v souladu s nejnovějšími poznatky svého vědního oboru a soudního inženýrství.
4. Uplatňuj při práci sebeovládání, toleranci, porozumění a zdvořilost ve vztahu ke všem osobám a vzhledem k okolnostem, ve kterých se můžeš ocitnout.
5. Respektuj základní lidská práva.
6. Pomáhej všem kolegům pří výkonu jejich povinností, vystupuj proti těm, kteří svá práva zneužívají.
7. Respektuj důvěrnost informací, které se během své činnosti dozvíš – zveřejnění je možné jen se souhlasem klienta – objednatele a při zachování anonymity.
8. Jednej vždy v mezích zákona a s vědomím, že nikdo nemá právo na tobě vyžadovat překročení zákonných norem.
9. Neustále se vzdělávej.
10. Zpracováváš-li problém, který již byl řešen kolegou a jím byl vydán posudek – je nezbytné tohoto kolegu o vlastním vstupu do jeho posudku informovat.
11. Požaduj takovou odměnu, která je přiměřená složitosti úkolu.
12. Vždy dodržuj tento kodex.

Literatura:

[1] Klimeš, L.: Slovník cizích slov, 5. vydání, Praha, SPN, 1994
[2] Brugger, W.: Filosofický slovník, I. vydání, Praha, Naše vojsko, 1994
[3] Ilustrovaná encyklopedie, I.vydání, Praha, Encyklopedický dům, spol. s r.o, 1995
[4] Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM, Aion CS, s.r.o., 1997
[5] Soudní inženýrství – 1999, 2000, 2001, 2002, 2003
[6] Organizační řád České lékařské komory
[7] Etický kodex lékárníka – Časopis lékárníků českých – 1992
[8] Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České advokátní komory
[9] Zákon č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, v platném znění
[10] Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění
[11] Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v platném znění