Hudební divadlo v Karlíně obléklo „nový kabát“
Ničivé povodně v roce 2002 máme všichni ještě v živé paměti. Voda totiž odnesla a zničila mnoho budov. Značně poškozené bylo i Hudební divadlo v Karlíně, kde voda dosahovala tří metrů. Poslední část rekonstrukce – vnitřní omítky a fasáda včetně výzdob – byla dokončena až letos. Podílelo se na ní několik firem, od projekční kanceláře PRAGOPROJEKT a.s., architektonického ateliéru ANIMA, generálního dodavatele Sdružení Skanska-Metrostav přes společnost STAV-INVESTA s.r.o., která prováděla sanaci zdiva, až po veřejné obchodní sdružení VAS, jehož pracovníci se postarali o restaurátorské práce na výzdobě divadla. Architekti pro mnoho z těchto prací vybrali produkty od společnosti BAUMIT.
Cesta k tomu ale nebyla vůbec jednoduchá. Budova Hudebního divadla v Karlíně je památkově chráněna, a tak své slovo měl i Památkový úřad. Cílem bylo, když už přišla na řadu generální rekonstrukce, uvést budovu do stavu co nejvíce podobného tomu původnímu co do výzdoby, a především co do barevnosti. Zároveň ale bylo nutné, aby použité sanační materiály splňovaly mezinárodní směrnici WTA, tedy všechny požadované vlastnosti sanačních omítek. Problém s vlhkostí zdiva totiž budova divadla měla už dříve a po povodních se zasolení zdiva kontaminací ještě zvýšilo.
Sanovat lze i režné zdivo
Nejdříve tedy byla řešena sanace zdiva a v jejím rámci také sanace fasád a interiérů. V suterénu byla sanace zdiva prováděna dvojím způsobem. V části byla použita sanační omítka Baumit-Bayosan. Tam, kde bylo navrženo režné zdivo, bylo nutné sanovat zdivo spárováním. To bylo hodně náročné, jelikož všechny spáry se musely vyškrabat a nahradit sanační spárovací maltou, rovněž od firmy Baumit. V exteriéru se sanace zdiva týkala především soklové části fasády.
„Třešničkou na dortu” byla malovaná opona
Sanační omítky Baumit byly použity rovněž v interiérech – kavárně, restauraci a u vstupu do Hudebního divadla v Karlíně. V interiérech byla na sanační omítku natažena vápenná stěrka Baumit. V hlavním sále pak již hrály prim restaurátorské práce.
„Nejpracnější bylo čistění,” říká Ladislav Kalinovský z firmy VAS. „Bylo totiž nutné odstranit všechny emaily, latexy, a další vrstvy, které byly použity při dřívějších rekonstrukcích, abychom se dostali na původní výzdobu.” Pak přišly na řadu opravy štukové výzdoby, výmalba, zlacení, iluzivní mramory.
Kompletní úpravu potřeboval také centrální lustr. „Z toho zůstala jenom střední část. Horní část, která jde ke stropu byla nahrazena nerezovými zdobnými mřížkami,” popisuje Kalinovský.
„Třešničkou na dortu” potom bylo restaurování původní malované opony. Pochází z roku 1890 a je od stejného autora jako ta v Národním divadle. Navíc jde o nejširší malovanou oponu v České republice. Na šířku totiž měří téměř 13 metrů. Kromě restaurování ji bylo nutné také prodloužit o 30 centimetrů, protože se snižovalo jeviště.
Fasáda jako kdysi
Také, pokud jde o fasádu historické budovy, nejcennější část divadla z hlediska památkové péče, bylo nejpracnější částí čistění. „Zde totiž byl až jeden centimetr starých vrstev z předchozích rekonstrukcí,” říká Ladislav Kalinovský. Namáhavá práce ale stála za to. Pod nánosy štuku se vykreslily detaily původní výzdoby, které se restaurovaly.
A pro tento úkol, tedy rekonstrukci fasády, zvolili architekti produkty od firmy Baumit. Původní omítka byla částečně nahrazena novou – Baumit-jádrovou omítkou a následně celý povrch fasády byl sjednocen Baumit Bayosan štukovou omítkou jemnou.
Finální povrchová úprava fasády byla provedena nátěrem Baumit silikátovou barvou včetně již probarveného základního nátěru. Byla použita barva ve dvou, velmi dlouho vybíraných odstínech zelené – světlejší pro plochy a tmavší pro vystupující prvky. „Právě zelená barva je totiž podle Památkového ústavu nejbližší původní prokázané barvě,” uvedl Kalinovský.
