Jak důležití jsou podnikatelé pro ekonomiku?

Elektronická evidence tržeb je „nástroj moci“, zdroj „fízlování a udávání“. Odvody OSVČ a zaměstnanců jsou nastaveny vcelku spravedlivě, změny netřeba. Česká národní banka udrží intervenční režim tak dlouho, jak deklaruje. Žádný švýcarský scénář nečekejme.

To vše a mnohem více zaznělo na úvodní konferenci cyklu Time for Information, na kterém se partnersky podílí finanční skupina Roklen a která také prostřednictvím svého zpravodajského portálu Roklen24.cz uveřejnila z konference přehlednou informaci. Jejím autorem je hlavní ekonom skupiny Lukáš Kovanda a v nezkrácené verzi ji nyní přinášíme našim čtenářům.

EET: Spása nebo mor ekonomiky?

„Elektronická evidence tržeb je umělé téma, které má odvrátit pozornost od korporací, jež jsou řízeny téměř komunisticky,” nechal se slyšet v prvním panelu konference, věnovaném právě evidenci tržeb, Miroslav Ševčík. Stát podle děkana Národohospodářské fakulty VŠE v Praze na výběr daní od korporací rezignoval a hodlá si „zchladit žáhu” na těch, kteří ještě stále mají odvahu podnikat. Evidence tržeb prý staví na závisti, bude zdrojem fízlování a udávání.

Simona Hornochová, náměstkyně ministra financí Andreje Babiše, se Ševčíkem souhlasila, že evidence tržeb se politizuje. Jinak však uvedla, že děkan dezinterpretuje všechny údaje, které k danému tématu uvádí. Podle náměstkyně sílí fenomén zatajování hotovostních plateb, což je zásadní důvod pro zavedení evidence tržeb. „Chorvatsko nám není inspirací svojí ekonomikou, nýbrž pouze samotným systémem evidence tržeb,” odvrátila kritiku, jež zazněla například z úst dalšího účastníka panelu, Radomila Bábka, předsedy Asociace podnikatelů a manažerů, že si tuzemské ministerstvo financí bere příklad z balkánské země s dvojnásobně vysokým podílem šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu. Bábek také považuje evidenci tržeb za nástroj moci.

Čtvrtý z panelistů, Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků, se k chorvatskému modelu vyslovil kladně. „Mohl by být elegantní,” poznamenal. Evidenci tržeb chápe jako součást nezvratitelného procesu digitalizace ekonomiky. „Pod dohledem Velkého bratra stejně žijeme už nějakých deset až patnáct let.” Obavy, že evidence tržeb bere soukromí, jsou tak podle Havlíčka liché. Právě proto, že už dlouhá léta stejně používáme mobily a další podobná zařízení a jsme stále více „online”.

Jsou živnostníci parazité?

Ve druhém panelu konference se Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory, shodl s Karlem Novotným, náměstkem ministra průmyslu a obchodu, že současné nastavení odvodů OSVČ a zaměstnanců je v podstatě vyhovující. „Souhlasím s panem náměstkem, zachoval bych nynější status quo.” Na adresu Novotného nadřízeného, ministra Jana Mládka, si ale Dlouhý neodpustil poznámku, že bude snad nadosmrti litovat svého výroku o podnikatelích coby parazitech. S výrokem Dlouhý zásadně nesouhlasí, byť si všímá, že například živnostenské paušály jsou v ČR i v rámci zemí OECD momentálně nastaveny velmi štědře. Pokud se máme bavit o nějakém narovnání podmínek mezi OSVČ a zaměstnanci, pak tak, že zmírníme odvodové povinnosti zaměstnancům, ne že dále naložíme živnostníkům, reagoval europoslanec Petr Mach, šéf strany Svobodných.

„Mladá generace dnes chce být dobře zaměstnaná, nechce podnikat,” souhlasil s Machem čtvrtý účastník panelu, Pavel Žatečka, generální sekretář Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů. Podmínky pro podnikání jsou podle něj již nyní zkrátka tak svazující, že o něj mladá generace nestojí – je třeba je tedy rozvolnit.

Centrální banky a trh

„Centrální banky jsou dnes v jiném postavení než třeba v devadesátých letech,” řekl v závěrečném panelu konference, věnovaném podnikatelskému riziku, Karel Bureš, generální ředitel České exportní banky. „Dnes už jsou schopny se trhu postavit. Proto jsem přesvědčen, že Česká národní banka svůj intervenční režim udrží tak dlouho, jak deklaruje.” Jinými slovy, „švýcarský scénář” podle něj nehrozí.

Petr Budinský, prorektor Vysoké školy finanční a správní, upozornil, že po opuštění intervenčního režimu může dojít ke kyvadlovému efektu, kdy koruna nejprve ve svém posílení přestřelí a pak se vrátí na slabší úroveň. „Třeba může posílit na 24,50 koruny za euro a pak oslabit na 25,50. To ale není žádný precizní odhad, pouze příklad,” upozornil Budinský.

Podle Ireny Bartoňové Pálkové, viceprezidentky Hospodářské komory, je největším podnikatelským rizikem současnosti nedostatek vhodné pracovní síly. „Můžeme se bavit o zajištění před kurzovými a podobnými riziky, jak dlouho chceme. Pokud ale podnikatelé nebudou mít vhodné zaměstnance, nebudou ani řešit nějaký kurz,” poznamenala.

Problém ČR: překvalifikovanost bez řemeslných dovedností

Ve struktuře pracovní síly spatřuje riziko i Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen, který celou konferenci moderoval a zároveň svým příspěvkem uzavřel. Odkázal na aktuální data OECD, podle kterých je v ČR nejvyšší podíl překvalifikovaných zaměstnanců v hospodářsky vyspělém světě. „Překvalifikovaní pracovníci jsou demotivovaní, fluktuují. Zaměstnavatelé do nich neinvestují. Kvůli demotivaci a fluktuaci se jim to pochopitelně nevyplácí,” upřesnil Kovanda, proč je z hlediska ekonomiky jako celku překvalifikovanost podobným problémem jako nedostatečná kvalifikace. Připustil, že jedním z důvodů vysoké míry překvalifikovanosti je fakt, že až příliš lidí se vzdělává v humanitních oborech, které pak trh práce není s to absorbovat za pro ně odpovídajících podmínek. „Ani čistě technické vzdělání ale není spásou,” varoval. „Aby mělo smysl, musí být doprovázeno rozvojem měkkých dovedností.” Právě význam měkkých dovedností, a ne těch čistě technických či analytických, v současné době narůstá na pracovních trzích vyspělých ekonomik typu USA.