Keramobetonové stropy v rekonstrukcích budov

Přestože řada lidí dává při pořízení svého bydlení přednost výstavbě na zelené louce, stále častěji se rozhoduje pro rekonstrukci již stávajícího objektu. Pokud má však rekonstrukce výrazně zvýšit hodnotu a funkčnost objektu, je často nutné změnit i konstrukci stropu. O tom, jak to udělat co nejlépe, se dozvíte v článku.

Divíte se, proč se stále více rekonstruuje, když to s sebou nese mnoho „nečekaných překvapení”? Důvodů je hned několik. Rekonstrukce se provádějí především v historických centrech měst, kde obvykle ani jiná možnost volby pro majitele objektu není. Jindy dům stojí v uliční zástavbě a při jeho zbourání by mohly nastat nejen statické problémy. Dalším důvodem může být prostá kalkulace. Cena za demolici a odvoz suti je stále vyšší a vyšší, stejně jako pořízení pozemku pro výstavbu.

Výměna stropní konstrukce

V případě zásadní rekonstrukce je nutné vyměnit stropní konstrukce. U starších domů jsou obvykle dřevěné a pro nově vnesené zatížení i nedostatečně únosné a neumožňující změnu dispozičního řešení. Často jsou i poškozené zejména v místě uložení trámů do obvodového zdiva od dřevokazného hmyzu či hub. U rekonstrukcí je navíc obvyklé a vhodné provádět zateplení. To však způsobí zvětšení vlhkosti obvodového zdiva v místě uložení stropních trámů. A asi není zcela optimální investovat do rekonstrukce domu, a přitom si nechávat v domě takovou „tikající” bombu.

Výhody

Výměna stropu umožní obvykle výraznou změnu vnitřní dispozice, konstrukce schodiště (obr. 1) apod. Navíc velmi významná je obvykle i možnost stažení objektu pomocí železobetonového stropu. Jako optimální se zde jeví použití keramobetonového stropu. Pomocí vložené sítě do nadbetonávky získáme možnost stáhnout dům v obou směrech. U keramobetonových stropů je pro jednoduché ukotvení stahujících prvků obvykle prováděno po obvodě pomocí doplňkových stropních vložek s výškou 80 mm ztužující žebro. Tím je umožněno napojení na stávající konstrukci prakticky kdekoliv po obvodě. Obecně se doporučuje takové kotvení obvodového zdiva po cca 4–5 m a v každém rohu v obou směrech (u volně stojících budov) alt. kolmo k chodníku u řadové zástavby. Běžný způsob stažení je protažení závitové tyče skrz zeď (obr. 2) a ukotvení do ocelové plotny (obr. 3). Doporučuji použít pozinkované tyče pro eliminaci koroze při případném nedostatečném obetonování tyče ve zdivu.

Obr. 1: Bednění nového schodiště
Obr. 1: Schodiště po dokončení
Obr. 3: Prostrčená závitová tyč připravená pro osazení roznášecího plechu

Jak postupovat

Stropní trámy se ukládají na nosné zdivo do 10 mm tlustého lože z cementové malty. Optimální délka uložení je na každém konci trámu nejméně 125 mm. V případě, že stávající konstrukce neumožní dostatečnou délku uložení trámu, lze ji zmenšit až na 60 mm, ale vždy v kombinaci s příložkami (obr. 4). Pro uložení trámu stačí vysekat kapsu na hloubku uložení a při betonáži dbát na její pečlivé probetonování. Trámy je nutno podepřít provizorními podporami (např. vodorovnými dřevěnými hranoly se sloupky) již při ukládání na nosné stěny symetricky tak, aby vzdálenost mezi podporami nebo podporou a nosnou stěnou byla maximálně 1,8 m. U stropů od světlosti 3,75 m se doporučuje při montáži nastavit vzepětí trámů rovné 1/300 rozpětí (obr. 5).

Stropní vložky MIAKO (jednotná délka vložek 250 mm pro osové vzdálenosti trámů 625 a 500 mm) se kladou na sucho na osazené a podepřené trámy v řadách rovnoběžných s nosnou stěnou postupně od jednoho konce trámů ke druhému (obr. 6). Při kladení vložek musíme dbát na polohu ztužujících žeber dle projektu a zde klást doplňkové vložky výšky 80 mm.

Doplňkové stropní vložky výšky 80 mm pro ztužující žebra, obvodové věnce a komínové výměny není dovoleno zatížit jinak než zálivkovým betonem při vlastní betonáži. Celkové plošné montážní zatížení stropu osobami a materiálem nesmí překročit 1,5 kN/m2 (navíc k zatížení vložkami a rozprostřeným betonem). Při betonáži je nutné zabránit hromadění betonu na jednom místě.

Obr. 4: Kotvení trámů na obvodové zdivo s uložením < 125 mm

Obr. 5: Trámy jsou uprostřed navýšeny o 1/300 světlého rozpětí

Obr. 6: Kladení vložek na rozmístěné a podepřené trámy

Betonáž

S betonáží lze započít až tehdy, když jsou vložky uloženy po celé délce trámů včetně veškeré, dle projektu předepsané, výztuže ve ztužujících žebrech a věncích (obr. 7). Současně musí být provedeny i navazující konstrukce – tepelné izolace, věncovky apod. Po navlhčení celé konstrukce se mezery nad trámy mezi stropními vložkami vyplní předepsaným betonem dle projektové dokumentace, čímž se vytvoří nosná betonová žebra. Minimální třída betonu je C 20/25 měkké konzistence. Zároveň se žebry se betonují také ztužující žebra, věnce a navazující železobetonové konstrukce (překlady, průvlaky). Stropní konstrukce se betonuje v pruzích nad trámy. Betonáž pruhu nad jednotlivým trámem nelze přerušit, pracovní spáru lze provést pouze mezi trámy uprostřed stropních vložek. U stropů bez celoplošné nadbetonávky stačí vybetonovat žebro po celé délce. Technologická spára nesmí v žádném případě procházet betonovým žebrem nad nosným trámem.

Obr. 7: Betonáž

Pracovní prostor a bezpečnost

Na každé stavbě je třeba mít maximálně volný prostor pro bezproblémový pohyb osob a transport materiálu. Obzvláště to platí u rekonstrukcí, kde na poměrně malém prostoru dochází ke koncentraci profesí. Objemově je totiž prakticky hotov a na přesun materiálu u uličních domů zbývá pouze vnitřní prostor domu. Proto se obvykle u železobetonových stropů jeví jako komplikace sloupky bednění. Protože u keramobetonových stropů se jedná pouze o lokální podepření stropních trámů (klasické plošné bednění je nahrazeno keramickými vložkami), nedochází k takovému omezení jako u celoplošných bednění. Obecně platí, že při teplotě zrání betonu cca. 20 °C je strop pochozí po dvou dnech. Zhruba po 7 dnech od betonáže stačí provizorní podepření ponechat pouze uprostřed rozpětí.

Zrání betonu

Po zhotovení stropu je nutno udržovat beton ve vlhkém stavu až do zatvrdnutí, aby se eliminoval vznik smršťovacích trhlin (běžně stačí sedm dní). Kompletně lze podpory nosníků odstranit až tehdy, když beton stropní konstrukce dosáhne normou stanovené pevnosti, která je mu pro příslušnou třídu betonu předepsána (obvykle 28 dní). Při odstraňování podpor se postupuje vždy od horního podlaží ke spodnímu.

Nová generace stropů Porotherm

Jako velmi vhodné pro rekonstrukce se jeví použití nové generace stropů Porotherm bez celoplošné nadbetonávky. Jedná se vlastně o rozšíření stropního systému Porotherm s vložkami MIAKO. Používají se stejné stropní trámy a stejná osová vzdálenost nosníků (500 a 625 mm). Nová je pouze stropní vložka MIAKO BN 50 a MIAKO BN 62,5 PTH (obr. 8). Výhoda je jasná – možnost kombinovat oba stropy, tj. využívat systémová řešení komínových výměn, balkónů, kolmých napojení apod. Nová řada se vyrábí pouze v jedné výšce a to 25 cm. U „klasického” stropu Porotherm MIAKO to odpovídá vložce MIAKO 19/50 (62,5) PTH s nadbetonávkou 60 mm. Pro dosažení prostorové tuhosti se provádějí použitím nízkých vložek a vložením výztuže ztužující žebra po cca 2,5 m.

Obr. 8: Stropy MIAKO Porotherm s i bez nadbetonávky jsou navzájem zcela kompatibilní pro tloušťku stropu 25 cm

Pro rekonstrukce jsou tyto stropy vhodné kromě jiného i z důvodu zmenšení spotřeby betonové směsi o cca 30 %. To samozřejmě zlehčí transport a současně i technologii zpracování betonu – betonáž lze přerušit po vybetonování žebra nad trámem po celé délce. Není tedy třeba betonovat strop celý najednou a stačí si rozvrhnout etapy dle kapacitních možností stavitele. Další výhodou je i možnost pohybu rovnou po položených vložkách ještě před zabetonováním (minimální únosnost dle ČSN EN 15037-3 je 3,5 kN od osamělého břemena, při zkouškách jsou dosahované skutečné únosnosti 6 až 8 kN), ale samozřejmě i bezprostředně po betonáži. Není tedy nutné pokládat fošny či podlážky pro roznášení zatížení při pohybu osob. Neopomenutelnou výhodou je i vynechání celoplošné pokládky sítí, a to nejen z hlediska montáže, ale i ceny. Znamená to tedy, že lze pokračovat se stavbou prakticky bez přerušení. Samozřejmě s realizací konstrukcí přímo zatěžující strop (příčky, podlahy apod.) je možné započít až po odstranění bednění (platí i pro stropy s celoplošnou nadbetonávkou).

Závěr

Z výše popsaného je zřejmé, že při výměně stropů při rekonstrukci je použití keramobetonového stropu optimální. Navíc zde dochází ke kombinaci původních materiálů (u starších domů převážně keramické zdivo), a proto je tento typ stropu příznivěji vnímán i památkáři v historických částech měst. O tom, že jednoduchá realizace stropů Porotherm vám může usnadnit život, svědčí i ukázka ze stavby, kde firma až do poslední chvíle dělala bez problémů pod původní střechou (obr. 9).

Obr. 9: Dobetonováno a přitom stále pod střechou
Autor: Ing. Ivo Petrášek
Foto: Archiv firmy