Kněžna Libuše bude mít opět „svůj“ Libušín

Dřevěné chalupy s restauračním provozem – Libušín a Maměnka – jsou nejvýznamnější stavby na Pustevnách v Moravskoslezských Beskydech. Přesněji řečeno byly, protože Libušín, postavený na počest kněžny Libuše, jedné ze tří Krokových dcer, před třemi lety vyhořel do základů. Secesní stavba slovenského architekta Dušana Jurkoviče, nevyčíslitelné historické hodnoty, však vstává z popela jako bájný pták Fénix.

Pohledem do historie zjišťujeme, že původní objekt byl postaven v roce 1898, jako dřevěná srubová stavba s bohatým dekorem typickým pro Valašsko a slovanskou lidovou architekturu. Co by symbol Pusteven patřil do souboru nejznámějších secesních beskydských lidových staveb. Objekt pojmenovaný k poctě kněžny Libuše byl otevřen roku 1899. Interiér zdobily fresky a sgrafita na motivy valašských a slovenských pověstí dle návrhů malíře Mikoláše Alše. K unikátům patřily tři secesní lustry, příborník, skleník a hodiny.

Minulou zimu bylo vytěženo stoleté dřevo smrků, jedlí a dubů na postavení nového Libušína. Tisíc kubíků věnovaly Lesy České republiky, Vojenské lesy a statky ČR ho zdarma vytěžily a svezly. Dřevo zpracovávají podle tradičních postupů tesaři v nedaleké Bystřičce. Na stavbu jsou používány i původní trámy, které se podařilo zachránit. Spolu s novými trámy sestavují roubené stěny, okenní otvory a stropní konstrukci. Jinými slovy – snoubí se zde staré dokonale vyschlé dřevo s novým, které si teprve sedá. I s tím si dokáže poradit fortel zdejších řemeslníků.

Rekonstrukce probíhá ve třech fázích: první bylo rozebrání ohořelého torza a zjištění stavu použitelnosti zbylých prvků. Druhou byla oprava kamenné základny plus realizace roubení včetně zastřešení objektu dřevěnými štípanými šindeli. Závěrečná fáze zahrnuje zhotovení uměleckořemeslných detailů a technické instalace. V plné kráse a parádě, jako důstojný soused a partner Maměnky, by měl být Libušín za dva roky, na podzim 2019.

Na závěr si připomeňme, že zřejmě nejvýraznější podpis zmíněného architekta najdeme v lázních Luhačovice. V letech 1902 až 1907 tam postavil deset budov a čtyři přestavěl. Těmito stavbami jsou Luhačovice známé a typické. Avšak i zde, v roce 2002, zničil požár zaviněný lidským faktorem Jurkovičovu Slováckou búdu. Aby škod nebylo málo, vyhořel letos dřevěný kostel Božího těla v obci Guty u Třince. Také v tomto případě se solidarita lidí projevuje sbírkou na obnovu zmíněné památky. Měla by se však soustředit i na lepší zabezpečení a ostrahu proti žhářům. Ani se v těchto souvislostech nechce domýšlet kdo, kde a kdy škrtne sirkou...

Autor: Zdeněk Svoboda
Foto: Zdeněk Svoboda