Na INTRO TALKS se mluvilo o slaměných domech i japonské architektuře
Na předvánoční večer jsme se jako redakce časopisu Stavebnictví a interiér vydali do Voděrádek u Prahy, do areálu bývalého Maršálkova statku. Právě tady se 18. prosince uskutečnily letošní INTRO TALKS – neformální setkání nad architekturou, které staví spíš na dialogu, sdílení zkušeností a osobních pohledech než na klasickém konferenčním formátu. Autentické prostředí statku dalo večeru přirozený rámec a podtrhlo témata práce s místem, časem a materiálem.
Večer otevřel vydavatel časopisu INTRO Jan Hejhálek, který své úvodní slovo pojal osobně i koncepčně. Zavzpomínal na své první setkání s architektem Petrem Hájkem a připomněl cestu, díky níž se Hájek postupně stal součástí redakční rady časopisu INTRO. Zároveň představil další směřování časopisu. Zazněla důležitá změna: jednotlivá čísla by měla být v příštích letech připravována formou kurátorů, vždy pro konkrétní téma. Ambicí je jít více do hloubky, nabídnout různé autorské perspektivy a otevřít časopis širší odborné debatě.
Martin Žižka promluvil o stavění z hlíny a slámy
Hlavní program večera byl rozdělen do tří zhruba pětadvacetiminutových bloků, kterými provázela architektka Tereza Šváchová. Prvním výrazným hostem byl architekt Martin Žižka, architekt a kurátor čísla INTRO 29 (Hlína). Ve své diskuzi mluvil o zkušenostech ze studia Herzog & de Meuron a o jejich přenosu do práce s tradičními materiály, především s hlínou a dřevem. Otevřel také téma domů ze slaměných panelů – jejich budoucnosti v Česku i ve světě – a upozornil na to, že hliněná architektura se postupně posouvá z okraje zájmu do architektonického mainstreamu.
Tereza Šváchová představila architekturu Japonska i Hongkongu
Následovala přednáška Terezy Šváchové, která nabídla osobní pohled na architekturu skrze cestování. Podělila se o zkušenosti z Japonska, Hongkongu a Tchaj-peje a ukázala, jak odlišné kulturní prostředí formuje přístup k prostoru, měřítku i detailu. Zaujalo nás například vyprávění o tradičních bambusových lešeních, která jsou pro Hongkong typická. Právě tato lešení se nedávno dostala do centra pozornosti v souvislosti s rozsáhlým požárem a otevřela debatu o bezpečnosti i smyslu zachovávání tradičních stavebních postupů. Jak už však proběhlo i v českých médiích, v případě Hongkongu nešlo primárně o samotná bambusová lešení, ale o dlouhodobě špatný technický stav a statiku budovy. Jak sama architektka zdůraznila, tato lešení nejsou jen stavebním prvkem, ale také důležitou součástí místní kultury a tradice – svým způsobem kulturní památkou, která k Hongkongu neodmyslitelně patří.
O svých projektech promluvil i Martin Hejl
Třetí blok večera patřil práci s výstavami a institucemi. Hostem byl architekt Martin Hejl ze studia Loom on the Moon, autor mj. architektonického řešení nové expozice „Město v čase“ v Muzeu Prahy na Florenci. Hejl mluvil o tom, jak výstavní instalace vznikají – o dlouhém hledání formy, o spolupráci s kurátory a historiky i o tom, že výsledná podoba se často rodí až během práce přímo v prostoru. Zmínil také aktuální projekt Kulturního a kreativního centra na hradě Loket, který se teprve rozbíhá a je koncipovaný jako dlouhodobý proces postupné proměny historického místa v živé kulturní centrum.
Na závěr došlo na prohlídku areálu
Poté následovala už zcela neformální část s občerstvením, během níž se rozběhly rozhovory mezi architekty, redaktory, studenty i hosty z dalších oborů. Právě tahle uvolněná rovina potvrdila, že INTRO TALKS nejsou jen sérií přednášek, ale především platformou pro setkávání a otevřený dialog.
Na závěr programu přišla komentovaná prohlídka areálu s Petrem Hájkem, který se na opravách statku ve Voděradkách sám podílel. Nabídl pohled na jeho minulost, současný život i to, kam by se mohl dál vyvíjet, a hezky tím uzavřel oficiální část večera.
Předvánoční večer ve Voděrádkách tak znovu připomněl, že architektura nevzniká jen v ateliérech a na výkresech, ale především v rozhovorech, vztazích a v dlouhodobé práci s místy, která mají svůj příběh.
