Poměrové měření tepla
Systém měření tepla VIPA, vyvinutý na Technické univerzitě v Liberci, se zásadně liší od dosud známých poměrových měření. Zatímco indikátory ČSN indikují pouze teplo předané do místnosti z otopného tělesa, indikátory VIPA zahrnují teplo předávané prostupem do okolních bytů (kladné i záporné).
Je málo oblastí vědy a techniky o kterou by se zajímalo tak široké spektrum od odborníků dlouhodobě se zabývajících problematikou zásobování teplem a jeho měřením, až po náhodně zainteresované laiky, jejichž vztah k měření tepla začíná a končí u částky, kterou v centrálně vytápěném domě mají uhradit za celoroční vytápění svého bytu.
Uvnitř těchto krajních skupin jsou majitelé a správci centrálně vytápěných domů, vedení družstev a vlastníků bytových jednotek. Významnou skupinu tvoří tvůrci zákonů a vyhlášek a v konečném výčtu i právníci a soudy od nejnižší instituce až po mezinárodní soud ve Štrasburku.
Po několika desítkách let prováděných rozúčtování a porovnávacích měření mezi různými metodami, je možno rozdělit jednotlivá rozúčtování do dvou zásadně odlišných skupin.
Normy ČSN EN 834 a ČSN EN 835
Do první skupiny patří výsledky vývoje probíhajícího v 70. letech minulého století v důsledku první ropné krize. Z původní normy DIN byly vypracovány normy EN 835 a EN 834. Vytvořením norem EN 835 a EN 834, které jsou dosud používané, ustal jejich vývoj, přestože se vyskytly závažné nedostatky zejména v jejich podstatě.
Mezi nejzávažnější patří nepřiměřeně velký rozdíl náměrů indikátorů, vyplývající z nerespektování vnitřních prostupů tepla mezi byty a absence popisu rozdílu rozúčtování při zařazení nebo nezařazení energetické náročnosti bytu podle jeho polohy v domě. Fenomén úplného uzavírání otopných těles pod záminkou šetření teplem přináší u tohoto systému rozúčtování řadu neřešitelných problémů navzájem mezi uživateli bytů, ale i vlastníků domů a potažmo i rozúčtovateli v rámci rozúčtovávaného domu.
Obtížně najdeme jednoznačné stanovisko k odpovědi na otázku:
„Proč uživatel bytu úplně uzavírá otopná tělesa?”
- Je to proto, že chce šetřit tepelnou energii?
- Je to proto, že tepelnou energii získá zadarmo z vedlejšího bytu?
Zavádějící a chybná odpověď vychází z tvrzení, že při nulovém náměru indikátorů je spravedlnost rozúčtování zajištěna základní složkou, která je započítávána bez ohledu na náměr indikátorů. To by platilo jen v případě buď stejné energetické náročnosti všech bytů v domě, nebo základní složce podřízené energetické náročnosti jednotlivých bytů. Pozice jednotlivých bytů však není srovnatelná. V energeticky méně náročnějších středových bytech lze, v důsledku prostupu tepla mezi byty, úplně uzavírat otopná tělesa, aniž by bylo ohroženo jejich užívání, neboť pokles teploty je malý, na rozdíl od okrajových bytů, kde pokles teploty je výrazný a mohlo by dojít až k destrukci. Tento rozdíl v teplotách však indikátory s nulovými náměry nemohou zaznamenat.
Systém VIPA
Do druhé skupiny patří systém vyvinutý na Technické univerzitě v Liberci, který se zdánlivě jen málo liší od systémů podle ČSN EN 835 a ČSN EN 834, ale ve své podstatě se liší zásadně.
Zatímco indikátory ČSN indikují pouze teplo předané do místnosti z otopného tělesa, indikátory z TU Liberec zahrnují teplo předávané prostupem do okolních bytů (kladné i záporné). Je založen na fyzikálně jednoznačně definovaných vstupních hodnotách, kterými jsou: energetická náročnost místnosti (bytu), velikost místnosti (bytu), teplota místnosti (bytu) a průměrná venkovní teplota v otopném období.
Dosahovaná teplota místnosti (bytu) v otopném období je rozhodující a kontrolovatelný parametr jak pro uživatele bytu, tak pro rozúčtovatelskou firmu. Je určována prostřednictvím indikátoru instalovaného na vratném potrubí z každého otopného tělesa ve °C, nebo jako počet dílků indikátoru VIPA, kontrolovatelný vzájemným podílem náměru a průměrného náměru. Tento indikátor představuje teploměr s rozšířenou možností integrace průměrné teploty místa instalace po celé otopné období.
Podmínkou pro stanovení teploty místnosti je soulad mezi jmenovitými tepelnými ztrátami místnosti a jmenovitým výkonem otopného tělesa. Nesplnění této podmínky je řešeno opravným koeficientem na chybnou velikost otopného tělesa. Z měřené – indikované teploty otopného tělesa vyplývá zásadní rozdíl s normou ČSN EN 834, neboť se nemohl vyskytnout během několika milionů aplikací ani jeden nulový náměr, ale vždy jen náměry odpovídající reálně kontrolovatelné teplotě.
