Restaurátorská obnova Grotty v Havlíčkových sadech

V Praze se nachází tisíce míst, která stojí za zhlédnutí. Mezi ně bezesporu patří Havlíčkovy sady a v nich Grotta, umělá jeskyně, která vyvstala z torza. Jak se to podařilo? O tom více v článku.

Havlíčkovy sady, nebo-li Grébovka či Gröbovka, je park anglického typu v Praze 2, který najdeme na Vinohradech. Ohraničen je ulicemi U Havlíčkových sadů a Rybalkovou a na jihu potokem Botič. Park byl vysázen v letech 1871–1888 v okolí vily, kterou si nechal postavit pražský průmyslník Moritz Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek. V areálu parku se nachází Gröbeho vila, Pavilon, vinice a Viniční altán, usedlost Dolní Landhauska, ozdobná Grotta a nově opravené dětské hřiště.

Přeměna grotty z torza na kulturní historickou památku

Grotta, neboli umělá jeskyně, byla postavena mezi lety 1870–1887. Má čtyři patra, stojí před skutečnou skálou. Nahoře je terasa, pod ní krápníkové jeskyně, níže se nachází hlavní jeskyně a v přízemí loubí. Autory stavby jsou A.V. Barvitius, J. Schulz, J. Vorlíček, B. Shnirch. Soubor exteriérových architektonizovaných prvků a umělých skal, jejichž konstrukce jsou převážně z cihelného zdiva, je národní kulturní památkou.

Grotta byla dlouhodobě neudržována a podkladem k restaurátorské obnově dochovaného torza, případně lokálnímu znovuvytvoření díla, byla historická fotodokumentace a archivní kresebné podklady.

V přípravné fázi projektu byl geodetickým a fotogrammetrickým způsobem zaměřen celý povrch stavby, abstraktní skalní tělesa i řádová architektura, včetně kresebného zaznamenání druhů stavebních materiálů a míry jejich poškození. Rozvinuté pohledy, celkem cca 100 výkresů, byly podkladem pro výkaz výměr a určení různých postupů obnovy rozdílně poškozených ploch a prvků.

Jednotlivé dochované stavebniny jako cihly, omítky, tarazza, zdicí malta, kamenné prvky, byly chemicky, petrograficky, granulometricky a jinak stavebně technicky analyzovány nebo určeny. Na základě rozborů byly navrženy technologické postupy pro výrobu restaurátorských omítek, malt a výběr nerostů na výrobu kamenosochařských prvků.

S čím si projekt musel poradit

Projekt řešil celkovou koordinaci restaurátorských, stavebních a TZB prací, návrh chybějících prvků dle historických pramenů, obnovení vnitřního klimatu stavby systémem přirozené ventilace, statické posouzení a zajištění stability, rozvedení vnitřního vodovodu a osvětlení bez narušení dochovaných povrchových nebo nosných konstrukcí, návrh hydroizolačních opatření zděné cihlové stavby beze střechy, repase a doplnění litých podlah navazujících fyzicky a materiálově plynule na svislé konstrukce, pokrytí budovy pohledově skrytým bezpečnostním a kamerovým systémem, opatření proti krystalizaci solí ve zdivu a omítce atd.

Speciální omítka

Byla navržena omítka na bázi dolomitického vápence, prodyšná, nikoli sanační, s dostatečným kapilárním prostorem pro únik vlhkosti ze zdiva, lze ji reverzibilně odstranit z historicky hodnotného zdiva a je dostatečně pevná, aby odolala případnému trhání krystalizujících solí.

Obnova vodního hospodářství

Samostatnou kapitolou byla obnova vodního hospodářství. Stavba je umístěna ve skalním zářezu do břidlicového masivu, ze kterého se roní spodní voda v celém rozsahu zadního líce stavby. Voda stéká po skále ve větrané dutině a je jímána koryty v podlaze suterénu, dále je koncentrována do vejčité štoly a tou vedena do jímky pod fontánou, ze které je nyní saturována fontána a závlaha. Systém byl v rámci projektu identifikován, odkryt, popsán, doplněny chybějící vodonepropustné vrstvy v řádných spádech a uveden do provozu. Těleso fontány a jímky bylo rekonstruováno z vodostavebního betonu a osazeno novou technologií. Stávající sochařská výzdoba fontány vznikla na základě dochovaných fragmentů a archivní fotodokumentace.

Využití fotodokumentace

Dochované kamenné prvky nebo úlomky stavby, celkem zhruba 70 fragmentů, byly katalogizovány, určena jejich původní poloha a způsob zpětného osazení.

Zcela zaniklé části stavby jako například štuková výzdoba, vrcholky skal, nebo lité podlahy byly rekonstruovány dle historické fotodokumentace a archivních výkresů z pozůstalosti J. Schulze. Rostliny ve zděných kapsách skal byly osazeny dle podrobného dobového popisu.

Výsledek restaurátorských prací

Práce na obnově Grotty byly kombinací stavebně-technologických a restau rátorských prací, s cílem vrátit objektu podobu z doby jeho vzniku a zároveň zachovat autenticitu jeho stáří. Způsob restaurování vždy záležel na konkrétním prvku a místě, byly uplatněny různé koncepce a postupy. Restaurátorské práce byly uplatněny při pracích na umělých skalách, štukové výzdobě, kamenických prvcích, obkladech z travertinu, malířské výzdobě a barevných retuších omítek, obrubnících imitujících kořeny, vázách s listy agáve na portálu atd.

Technický význam památky spočívá v restaurovaném systému přirozené vnitřní ventilace a v rovněž obnoveném systému jímání podzemní vody ze skalního masivu za budovou, ze kterého je saturována fontána.

O tom, že se restaurátorské práce podařily, svědčí fotografie. A pokud se přijdete podívat na Grottu osobně, určitě neprohloupíte.