Rozhovor: Je dřevostavba skutečně ekologičtější než cihla? LCA vnáší do problematiky nový rozměr
Veřejná debata o ekologii stavebních materiálů často sklouzává ke zjednodušeným soudům. Skutečný dopad na životní prostředí ale rozhoduje životní cyklus stavby – od dostupnosti surovin přes energetickou náročnost až po recyklaci a životnost. S profesorem Vladimírem Kočím jsme si povídali o významu LCA, o tom, proč „dům na bázi dřeva“ není nutně dřevostavba, i proč má cihla v mnoha ohledech navrch.
Protože chceme a potřebujeme znát vstupy životního cyklu stavebních materiálů, ale i celé realizace. Řada certifikačních systémů budov už pracuje s environmentálními prohlášení o produktu založeném na principu LCA a dosažení určitých požadavků je podmínkou certifikace budovy.
Za prvé byste měl mít jakousi morální povinnost snažit se využívat výrobky, které mají menší dopad na životní prostředí. Bavíme se o etickém aspektu vycházejícím z rozšířené zodpovědnosti. Pokud to vezmu z pohledu společnosti HELUZ, mělo by vás to zajímat z důvodu udržitelnosti vašeho podnikání.
Protože z LCA se dají vyčíst určité kritické body. Jednak jde o uhlíkovou stopu, ale jde také například o surovinovou bezpečnost.
Surovinová bezpečnost je zjednodušeně řečeno vyjádření toho, jak moc závisí nějaký produkt, ale i organizace nebo kompletně stát, na dodávkách surovin, které mohou být problematicky dostupné. Když to vztáhnu na váš sortiment, tak jestliže dokážete vyrábět cihly z cihlářské suroviny, která v České republice dostupná je, tak problém vzniknout nemusí. Ale pokud budete potřebovat nějakou surovinu dovážet ze země, ze které to z nějakého důvodu nejde, tak vám problém vzniká, a to dost zásadní.
Společnost HELUZ těží suroviny pro výrobu svých výrobků výhradně ve svých závodech, které se kompletně nacházejí v České republice – pozn. red.)
Ano, významně se v něm projeví takzvaný decommissioning, čili vliv „vyřazení z provozu“. Tedy mimo jiné to, jak se dá materiál dále recyklovat, respektive jaký má jeho vyřazení dopad na životní prostředí. Ono to má celou širokou škálu souvislostí, mimo jiné se spotřebou energií na provoz. S tím, jak se posunula výstavba k téměř nulovému standardu, je vliv provozu menší a ukazují se výrazněji vlivy materiálového řešení.
Pro mě je cihla zajímavá také v tom, že je to materiál, který bude fungovat dlouhodobě. S ohledem na klimatickou změnu je možné, že brzy budeme mít v krajině velký problém nějakou vegetaci vůbec udržet, natož ji těžit jako stavební materiál. Priority budou jinde.
Pasivní dům – s cihelným systémem HELUZ bez nutnosti zateplení
Jedním z největších mýtů v oblasti stavebnictví je myšlenka, že se pasivní dům neobejde bez pořádné vrstvy tepelné izolace na stěnách. Systém jednovrstvého cihelného zdění HELUZ…
Pokud máme energii, a bylo by fajn mít tu energii z obnovitelných zdrojů, dokážeme si tu cihlu na místě vyrobit, suroviny máme dost a ta výsledná cihla má opravdu dlouhou životnost, pak naplňujeme poměrně výrazně otázku udržitelnosti.
Záleží na nějaké naší klasifikaci. Jestli je dřevostavbou roubenka nebo jestli za dřevostavbu považujeme i dům z deskových materiálů na bázi dřeva. Neříkejme, že dřevo je lepší nebo horší, že cihla je lepší nebo horší, opakujeme to, že každý z těch materiálů má nějaké výhody. Pokud budu chtít dělat dočasnou stavbu, s kratší životností, třeba autobusovou zastávku, tak mi dřevo, respektive technologie na bázi dřeva s deskovými materiály přijde fajn. Ale když chcete stavět barák, který tu má být třeba dvě stě let, tak je za mě lepší mít ho z cihel. Ještě bych se ale zastavil u klimatických podmínek.
Vezměte si, kde se historicky stavělo z cihel. Spíš na jihu, sever hodně využíval dřevo, my jsme byli dejme tomu někde na hranici. S tím, jak se mění klima, se budeme posouvat do toho jižního teplejšího klimatu a stromy nebudeme mít v takovém nadbytku, abychom z nich dělali prioritně jenom stavby. Možná, že stavaři budou mít problém za padesát let sehnat i obyčejný smrkový trám.
To je otázka pro klimatologa a je dost těžká. Změnu si můžete představit jako to, že otočíte kormidlem lodi. A my upřímně řečeno úplně nevíme, jak velkou setrvačnost náš ekosystém má. Kdy ta pomyslná loď po otočení kormidla zatočí.
Je otázkou, v jakých mantinelech ji vnímáme. Máme tendenci se často upínat jen na jeden parametr, který nás ve finále extrémně svazuje a vlastně je demotivující, že ho nemůžeme dosáhnout. Podle mě se k té vizi přiblížíme, ale že bychom tu vizi naplnili stoprocentně, to si úplně nemyslím.
Kompletní systém HELUZ a jeho vhodnost pro stavbu svépomocí
Většina z nás, která si chce pořídit vlastní dům, chce mít postaveno rychle, kvalitně a za dobré finance. Možné to je i svépomocí. Nutno si je však uvědomit, že dům je podobný…
Nevadí, pokud budeme v nějaké pokročilé fázi, pokud se o to budeme snažit. I to je cesta dopředu.
Rozhodně. Omlouvám se, vím, že teď mnoho lidí naštvu, ale dostupné materiály jsou pořád dost levné. Pořád máme možnost je bez větších problémů vyhodit a vyměnit za lepší. Materiály byly v dřívější době cennější, proto jsme s nimi šetřili a emisí bylo míň.
To je otázka nějakého business modelu, který samozřejmě chce, aby se peníze v ekonomice točily. Na druhou stranu nenechme se unést sentimentem starých dobrých časů. Pokud to třicet let staré auto máte doma jako záložní a ujedete s ním pár kilometrů za rok, tak čert vem jeho emise. Ale nemůžete s takovým autem jezdit jako taxikář. Pokrok je nevyhnutelný a nutný. Starý benzínový motor cesta není, tady bych se do minulosti nevracel, ale pokud dokážeme třeba nějakou formou zjednodušit výrobu a snížit tak emise, pak to nevnímám jako krok zpět.
A když tedy řešíme paralely, napadá mě oblečení. Z hlediska environmentálního dopadu je výroba kvalitního a nekvalitního trička vlastně stejná. Ale to kvalitní tričko budete nosit roky, zatímco to nekvalitní si za tu dobu budete muset koupit třeba pětkrát. A to už environmentální problém je. A dostáváme se zpět k trvanlivosti, kvalitě, životnosti a jejím souvislostem.
Vizitka
Prof. Ing. Vladimír Kočí, Ph.D., MBA
Ve své odborné činnosti se věnuje environmentálním dopadům lidské činnosti, environmentálním vědám a především produktové ekologii. Je odborníkem na metodu posuzování životního cyklu produktů, kterou v České republice rozvíjí. Ve svých projektech rozvíjí ekodesign a další nástroje snižování nepříznivých dopadů lidské činnosti na životní prostředí. Kromě práce na řadě vědeckých projektů spolupracuje s dalšími univerzitami, mnoha průmyslovými podniky, s neziskovými organizacemi i se samosprávou ČR.
