Tepelné záření a navrhování reflexních fólií do staveb

Kniha od RNDr. Jiřího Hejhálka, uvedená v titulku, nabízí hlubší pohled na tepelné záření (sálání) kolem nás. Když této svébytné fyzikální entitě porozumíme, uvidíme mnoho úloh a jejich řešení v oblasti stavební tepelné techniky v jiném světle. Otevře se nám prostor pro nová a účinná řešení v oblasti tepelných izolací, tepelné ochrany budov, stínění, vytápění, povrchových úprav, tepelné pohody atp. Dokážeme účinněji řešit spotřebu tepla.

Současný stav

Tepelné záření není vidět, a proto se nejen v myšlení mnohých techniků, ale zejména v oficiálních dokumentech (např. ČSN EN ISO 6946), prosadila myšlenka, že ve stavebních mezerách, v místnostech a dokonce i v otevřeném vnějším prostředí je rozhodujícím „dopravcem” tepla proudící vzduch. Nafouknutí vlivu proudícího vzduchu a přehlížení tepelného záření nás však zavádí do říše paradoxů, které musí stavebnictví odmítnout, chce-li zákazníkům nabídnout skutečně účinná řešení tepelné ochrany staveb a příjemný pobyt budovách.

První podezření

Citovaná norma říká, že součinitel při přestupu tepla při vedení a proudění je 1,95 W/(m²K). Týká se to třeba vzduchu, který proudí od ohřáté podlahy vzhůru. Když to aplikujeme na planetární troposféru o tloušťce 10 km, vyjde nám, že proudění (vítr) naši planetu ochlazuje s intenzitou 1,95×(15°C – (–60°C)) = 146 W/m². Přitom uvažujeme teplotu horních vrstev troposféry –60 °C, což známe z cestování letadlem.

K tomu musíme přičíst ztrátu tepla sáláním z povrchu země, která je minimálně 274 W/m². Celkem povrch Země ztrácí 420 W/m². To je ale nesmysl. Každý m² zemského povrchu totiž získává v průměru jen ca 250 W/m² sluneční energie a totéž musí i ztrácet, pokud jeho teplota nemá z dlouhodobého hlediska trvalé růst nebo klesat.

Zaměněné sálání

Zatímco stavební fyzika (píše se rok 2015) vidí foukat vítr všude, vědci zkoumající tzv. globální oteplování, ho opomíjejí. Přitom to jsou paradoxně právě stavaři, kteří v hypotéze globálního oteplování (GO) vidí inspiraci pro pasivní výstavbu. "Vědci", kteří hlásají globální oteplování vítr nepotřebují z prostého důvodu: chladil by planetu tak, že by se jim hypotéza o GO rozsypala. Ignorování větru je samozřejmě extrém, podobně jako přehlížení sálání.

Kde všude se tepelné záření na stavbách objevuje? Všude! Ve stěrbinách, stavebních mezerách, místnostech a samozřejmě venkovním prostoru. Platí, že čím větší je prostor, tím významnější je sálání. U štěrbin a vzduchových mezer s rozměry na 1 cm je vliv sálání na prostup tepla více než 50%.

Naučíme-li se pracovat se sáláním a řídit ho pomocí termoreflexních materiálů, otevřou se nám nové a zajímavé možnosti. Dokážeme např. lépe řídit tepelný odpor vzduchových mezer a vzdušných izolací (pěnový polystyrén, minerální vlna). Vytvoříme příjemné vnitřní prostředí v místnostech s minimálními ztrátami tepla. Ubráníme se před letními vedry bez klimatizace, jakož i chladnými místnostmi v zimě bez přetápění. A znatelně ovlivníme i tepelné ztráty v důsledku sálání našich domů do venkovního prostředí a vesmíru. Více už v citované knize.