Pálit vzrostlé dřevo je hloupost (úvodník 10/09)

Na tiskové konferenci uspořádané 14. října v hotelu Andel's hotel Prague, týden před brněnským veletrhem WOOD-TEC, jehož mediálním partnerem je časopis Stavebnictví a interiér, se rozvinula přitažlivá diskuse.

Doc. Petr Horáček, děkan Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně, která je na veletrhu garantem doprovodného programu s názvem Dřevo – nedílná součást udržitelného rozvoje, se vyslovil odmítavě k využívání dřeva coby paliva v domech a elektrárnách. Tento cíl s pověstnou klackovitou umanutostí razí Ministerstvo životního prostředí.

„Když se do kamen, kotlů nebo parních turbín přikládá kůra, větve nebo pilařský odpad, je to v pořádku. Když je to vláknina, je to už horší a když je to rozštěpkovaná kulatina v rubní zralosti, je to nehorázné,” řekl Petr Horáček a naznačil, že jde o vážný problém. Zelení, kteří jsou v České republice pátou kolonou eurobyrokracie, se zřejmě chtějí vytáhnout v ekologické horlivosti a přešplhat i britský závazek vyrábět 80 % energie z obnovitelných zdrojů. Pro osud českých lesů by ale takové plány nejspíš skončily katastrofou. „K pálení se hodí spíš sláma, seno a podobná biomasa,” pokračoval Petr Horáček, „ale nikoliv vzrostlé dřevo, jehož vypěstovat, pokácet, svézt z lesa, rozštěpkovat a pak jen spálit je prodělečné. Prodělečná je podle našich rozborů i výroba paliva z tzv. rychle rostoucích dřevin. Naopak jediné, co má environmentální i hospodářský smysl, je vzrostlou dřevní hmotu použít ve výrobách s vysokou přidanou hodnotou. To je např. nábytek a dřevostavby.”

Podle děkana Petra Horáčka nemá kácení vzrostlého dřeva jen za účelem pálení nebo exportu ani žádný environmentální smysl. A to zejména z pohledu zelenými tolikrát skloňované udržitelnosti. „ Cca za dvacet let by byly lesy při zachování či posílení současných trendů vyčerpány a začaly by postupně mizet. Současně s tím by došlo v naší republice k rozvrácení stovky let fungující krajinné a klimatické rovnováhy.”

Také další účastníci tiskovky, pořadatelé i novináři, poukázali na to, že naši politici či masová média uveřejňují v této souvislosti pozoruhodné bludy, jejichž společným jmenovatelem je buď neznalost problematiky nebo zcestný záměr. „Viděl jsem v televizi pořad,” zaznělo v diskusi, „kde byl záběr na mohutný pokácený strom v Amazonii. Doprovodný komentář smutně tklil, že toto krásné dřevo bude nakonec prodáno jako toaletní papír... Jenže výroba papíru spotřebuje sotva 10 % produkce dřeva a většina z toho je ve formě dřevního odpadu. Proč komentátorovi nevadilo,” končil svou úvahu novinář, „že daleko více dřeva končí v peci?”

Také známá Nadace dřevo pro život zlomila na řečmi politiků a masmédií hůl a raději sama navštěvuje lidi, zejména studenty a žáky ve školách s připraveným osvětovým programem. Je přesvědčena, že v dnešní době už neplatí heslo šetři papír, ušetříš lesy. Dnes platí, jak vyjádřil jeden z jejích představitelů, „kupuj dřevěné a papírové hračky, kupuj nábytek, stav dřevené domy a tím zachráníš lesy.”