Z budov jatek budovy galerie

Budovy bývalých městských jatek v Ostravě nepřijdou nazmar v demolici, čeká je naopak velkolepé vzkříšení. Návrh rekonstrukce naplno využívá potenciál historického komplexu, aniž by opomínal požadavky a možnosti moderní architektury.

Městská jatka v Ostravě na nároží současné Stodolní a Porážkové ulice začala psát svoji historii na počátku 80. let 19. století. Navzdory dlouholetému chátrání i demolicím se dochovaly unikátní památkově chráněné budovy. Areálu dominuje bývalá chladírna z režného zdiva s věží vysokou 20 metrů postavená v roce 1902.

První modernizace

První velká modernizace jatek začala v roce 1891 podle projektu brněnské strojírny Brand a Lhuiller. Přibyla dodnes zachovaná chladírna s 21 boxy, nejmodernější v celé rakousko-uherské monarchii. Dále nové stáje, objekt pro hovězí porážku a vlečka. Druhá vlna rozšíření a modernizace jatek nastala v letech 1902–1903. V již zmíněné chladírenské hale s věží, tehdy nově postavené podle projektu Pražských akciových strojíren, bylo v přízemí 51 chladicích boxů, strojovna, dílna, kotelna a sklad uhlí. V třípatrové věži se nacházely chladírna vzduchu, vodojem a kondenzátor vlhkosti.

Velké změny 20. století

Největší stavební zásahy se uskutečnily r. 1926–1927 podle projektu německého architekta Waltera Freseho. Např. původní hala s věží byla přestavěna na ledárnu. Většina historických budov byla zbourána. Nahradil je moderní komplex budov včetně chladírny, mrazírny a tržnice. Po druhé světové válce znárodněná jatka fungovala jako potravinářský podnik. Po ukončení činnosti i působení dalších technických služeb celý areál od 70. let chátral. Naděje na záchranu dochovaných jatečních budov bylo v roce 1987 jejich prohlášení za kulturní památky. S dalšími složitými peripetiemi a tahanicemi o rekonstrukci, majetkové poměry apod. nebudeme čtenáře zatěžovat. Skočíme rovnou do dnešní doby, kdy dostává reálnou podobu záměr vytvořit z jatek důstojné sídlo městské galerie současného umění Plato Ostrava.

Vítězný projekt přestavby

Na počátku letošního roku město vyhlásilo mezinárodní architektonickou soutěž, v níž zvítězil návrh pražského ateliéru Petr Hájek Architekti. Klade si za cíl nezničit původní objekty, maximálně využít potenciál původních prostor a souběžně je „infikovat” soudobou architekturou. Srostlici původních budov navrhuje zachovat v maximální možné míře včetně dispozičního rozvrhu, tvaru střech, uměleckořemeslných detailů i úprav, které přinesl čas. Do takto obnovené památkové budovy přibudou dva soudobé architektonické zásahy: postavena bude bílá věž se společenským sálem, novotvar v podobě aluze na věž historickou, a auditorium s mobilní střechou umístěné před historickou věží. Bílá věž posílí slavnostní a tvůrčí atmosféru komplexu.

Architektonické řešení

Z hlediska urbanistického řešení bude budova osazena na plato z minerálního betonu s piazzetou směrem k železniční zastávce Stodolní a obklopena zahradou a piknikovou loukou směrem k obytné čtvrti. Minerální beton nesprašuje, protože písková zrna jsou obalena v pryskyřici, a je plně pojízdný. Pět výstavních sálů s univerzálním prostorem v bílé věži a prostorem auditoria s mobilní střechou může být propojeno do jednoho nebo rozděleno do menších, a to díky posuvným stěnám. Stěny výstavních sálů budou omítnuty a nabíleny. Stropy a vazníky střechy jsou dimenzovány na podvěšování exponátů. Okna lze zatemnit okenicemi a žaluziemi. Sloupový sál v centrální části a sál v bílé věži mají světlíky pro rozptýlení denního světla.

Bílá věž

Ještě několik slov k nové bílé věži, která je navržena jako dvouplášťová konstrukce. Vnější obal je z průsvitného skla. Předsazená fasáda je složená ze skleněných tvarovek v ocelovém roštu. Pohledově je podobná průsvitnému látkovému závoji, který je jemný, křehký a silný zároveň. Tento univerzální prostor pro různé produkce s proměnnou akustikou má kapacitu 100 sedících osob. K auditoriu: jde o prostor s hledištěm otočeným k historické věži. Je uzavřené a díky posuvné střeše i venkovní. Napojuje se na okolní prostory včetně bytů hostujících umělců a pokojů pro hosty, umístěných v historické věži.

Závěr

Na závěr uvádíme stavební, technické a materiálové řešení. Obnova budov, nové architektonické řešení, technologie a materiály jsou tradiční: beton na podlahy, překlady, výztuhy, protézy stropů, ocel na vazníky, překlady, konstrukce interiérů, sklo na výplně, obklady a dřevo na nábytek. Zastřešení je v původním sklonu. Vnější pohledový materiál je z černé lepenky, vnitřní pohledová strana střechy galerie je z dřevěného bednění položeného na ocelových vaznících nesoucích střechu a dimenzovaných pro zavěšení exponátů v jednotlivých výstavních prostorách. Hotovo by mohlo být v roce 2018.

Autor: Zdeněk Svoboda
Foto: Zdeněk Svoboda