Architekt Dušan Samo Jurkovič (1. část)

V srpnu letošního roku uplyne 145 let od narození slovenského architekta Dušana Samo Jurkoviče (23. 8. 1868 – 21. 12. 1947), který však první polovinu své tvorby věnoval převážně českým zemím a vytvořil zde řadu osobitých děl svým stylem folklorní secese [1].

Narodil se na západním Slovensku, v obci Turá Lúka poblíž Myjavy, v kraji se živým folklórem. Dědeček Samuel Jurkovič patřil ke slovenským obroditelům, maminka sbírala lidové výšivky, takže Dušan byl od dětství lidovým uměním obklopen a ovlivněn. Absolvoval nižší gymnázium v Šoproni a poté studoval na c.k. státní průmyslové škole ve Vídni, kterou však pro nedostatek financí nedokončil a začal pracovat [2].

První zkušenosti

V roce 1887 se v Turčianskom Sv. Martině konala výstava výšivek, kterou otevíral vstupní pavilon s motivy oravského lidového stavitelství. Ten Jurkoviče okouzlil natolik, že nastoupil do zaměstnání v kanceláři autora této stavby, Blažeje Felixe Bully, absolventa pražské techniky. Firma se však zabývala především stavbami továren a jiných průmyslových objektů, což Jurkovičovi nevyhovovalo a proto přešel do ateliéru Michala Urbánka ze Vsetína, kde mohl ve svých návrzích projektů uplatňovat motivy z lidového stavitelství.

Dalším podnětem Jurkovičovy tvorby byla návštěva Zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1891 se slavnostní branou a českou chalupu od Antonína Wiehla. Pod dojmem z této výstavy Urbánek a Jurkovič uspořádali příští rok národopisnou výstavu ve Vsetíně a roku 1895 se významně podíleli na přípravě Národopisné výstavy českoslovanské v Praze, pro kterou navrhli valašský statek a čičmanskou chalupu.

Maměnka a Libušín na Pustevnách

Brzy po této výstavě se na Urbánkův ateliér obrátili zástupci turistického spolku Pohorská jednota Radhošť se žádostí o návrh rozhledny a projekt útulny a jídelny u staré Pustevny na Radhošti. Obě zadání řešil Jurkovič, pro rozhlednu vypracoval pouze nákres návrhu, který byl realizován až v roce 2012, takže se jím chceme zabývat až ve druhé části této vzpomínky.

Obr. 1: Pustevny – Maměnka a Libušín (zdroj Wikipedia)

Pro Pustevny Jurkovič vypracoval projekt útulny zvané Maměnka a jídelny zvané Libušín (obr. 1), převážně dřevěných staveb s lidovými motivy a výmalbou stěn podle návrhů Mikoláše Alše (obr. 2), které po realizaci vzbudily značný ohlas. Jako doplňující drobné stavby Jurkovič ještě navrhl zvoničku, kuželník, informační tabule apod., ale realizována byla pouze zvonička. Stavby na Pustevnách probíhaly v letech 1897–99 a Jurkovič je sám představil v knize „Pustevna na Radhošti” vydané v roce 1900. O lidovém umění také často přednášel a v letech 1905–13 vydával ve vídeňském nakladatelství Anton Schroll & Co. sešity o lidovém umění nazvané „Práce lidu našeho” s fotografiemi lidových staveb a interiérů.

Obr. 2: Pustevny, jídelna Libušín (foto Jiří Roznovjak, Wikimedia Commons)

Interiéry v Brně

To již žil v Brně, kam se roku 1899 přestěhoval a kde si v roce 1906 v tehdy ještě nezastavěné čtvrti Žabovřesky postavil vlastní vilu. Vila se dochovala a v posledních letech prošla celkovou rekonstrukcí. Blíže ji chceme popsat ve druhé části článku.

Brno se v době před koncem 19. stol. rychle rozvíjelo a modernizovalo, ale bylo převážně německé. Česká menšina usilovala o významnější postavení. Jednou z vedoucích osobností těchto snah byl František Mareš (1862–1941), ředitel Pokračovací české školy pro dívky při vzdělávacím spolku Vesna. Pro ubytování dívek dal přestavět nejstarší školní budovy na Údolní ulici č. 10 (dnes 12) na moderní penzionát a vnitřním vybavením všech prostor pověřil Dušana Jurkoviče. Jurkovič navrhl vybavení včetně nábytku z jedlového dřeva v podobě odvozené z lidového umění, což nadchlo ředitele Mareše i jeho kolegu Elgarta natolik, že si od Jurkoviče rovněž nechali navrhnout vybavení svých bytů.

Mareš s přáteli v roce 1900 založili brněnský Klub přátel umění, jehož aktivit se Jurkovič od počátku účastnil a v okruhu jeho členů i přátel získával četné zakázky. Významná byla práce pro místopředsedu Klubu Roberta Bartelmuse, významného brněnského podnikatele a výrobce elektrotechnických zařízení a později Jurkovičova tchána. Jurkovič pro něho v letech 1900–01 vypracoval plány na stavbu vily pro letní pobyty na Rezku u Nového Města nad Metují, kde tehdy fungovaly oblíbené lázně. Vila se stavěla na pozemku na svahu s výhledem na město a zámek jako převážně dřevěná roubená stavba s terasami a balkony. Vnitřní vybavení bylo podobné jako pro penzionát Vesny.

Lázně Luhačovice

Další významnou etapou Jurkovičovy tvorby byly projekty pro lázně Luhačovice. Ty existovaly již od 17. stol. a patřily hraběcí rodině Serényi. Na konci 19. stol. si lázně oblíbil brněnský lékař a balneolog František Veselý, který chtěl z lázní vytvořit živé společenské centrum Moravy. Postupně získával partnery a roku 1902 vytvořili Akciovou společnost lázní luhačovických. Jako architekta pro rozvoj lázní zvolili Dušana Jurkoviče, který již od roku 1901 připravoval plány a roku 1902 přestavěl starší Janův dům, dnes zvaný Jurkovičův dům. Jurkovič původně dvoupodlažní budovu zvýšil o další patro, které však výrazně odlišil od původní části (obr. 3). Starý mlýn na konci lázeňského údolí přestavěl na vodoléčebný ústav s říčními a slunečními lázněmi v sousedství.

Obr. 3: Luhačovice, Jurkovičův dům

Největší Jurkovičovou realizovanou novostavbou v areálu lázní v Luhačovicích je však penzion Jestřabí z roku 1903 (obr. 4). Navrženy byly i další lázeňské stavby jako Společenský dům, kolonáda, léčebný dům a další, ale některým představitelům lázní podněcovaným architektem Kepkem se Jurkovičův styl zdál poněkud venkovský přesto, že se o něm pochvalně vyjadřoval např. Jan Kotěra [3]. Proto od roku 1904 Jurkovič v Luhačovicích realizoval jen některé soukromé domy.

Obr. 4: Luhačovice, penzion Jestřabí

Slovenská Skalice a Hostýn

Svou pozornost Jurkovič obrátil na Slovensko do Skalice, města nedaleko hranic, kde žili jeho rodiče a přátelé, zejména lékař a národopisec Pavol Blaho. Skalice požadovala Spolkový dům, který Jurkovič vytvořil v letech 1904–05. Výzdobu štítu navrhl Mikoláš Aleš a skleněnou mozaiku vyrobila brněnská sklářská firma Benedikta Škardy, se kterou Jurkovič spolupracoval i v budoucnosti. Spolkový dům se stal kulturním a společenským centrem širokého okolí a svému poslání slouží i dnes.

Současně s prací pro Skalici Jurkovič pracoval na návrhu kapliček Křížové cesty pro známé poutní místo Hostýn. Vytvořil kapličky ze dřeva a kamene různých tvarů (obr. 5) a zasadil je do okolní přírody. Jsou zdobené skleněnými mozaikami podle návrhů Jano K<0x0151>hlera a vyrobené opět firmou Benedikta Škardy. Jurkovič pro Hostýn navrhl ještě shromažďovací síň, zvonici, kapli sv. Cyrila a Metoděje, ale ty se už nerealizovaly.

Obr. 5: Hostýn, jedna z kapliček

Rekonstrukce zámků

V letech před první světovou válkou se Jurkovič zabýval také rekonstrukcemi zámků. Prvým byl zámek v Molitorově u Kouřimi pro Jaroslava Veselého, majitele velkého zahradnictví, školky a konzervárny. Jurkovič v letech 1908–11 budovu z 18. stol. doplnil o nový vstup a pavlač, ale hlavně navrhl úpravy interiérů a zahrad.

Obr. 6: Nové Město nad Metují, zámek ze zahrady

Významnější byly práce na zámku v Novém Městě nad Metují. Tento renesanční zámek koupili v roce 1908 textilní podnikatelé bratři Bartoňové, od roku 1912 „z Dobenína”. Jurkoviče zvolili na doporučení rodiny Bartelmusů, jejichž chatu na Rezku obdivovali. Jurkovič zde pracoval od roku 1908, ještě před úpravami zámku přestavěl starý mlýn na útulnu s restaurací Peklo. V exteriéru zámku navrhl dostavbu válcové věže s vyhlídkou (obr. 6) a zejména úpravu zahrad, kde dvě oddělené části zahrad spojil originálním dřevěným mostem (obr. 7). Interiéry zámku upravoval tak, že ponechal všechny cenné dochované prvky, doplnil je a zámek vybavil vším potřebným pro moderní bydlení jako je elektrické osvětlení, moderní vytápění apod [4].

Obr. 7: Nové Město nad Metují, most v zahradě

Vily v Praze a Jičíně

V Praze je od Dušana Jurkoviče snad jen jedna stavba, vila z roku 1907 pro Jana a Luisu Náhlovských v Bubenči (obr. 8). Vila je zděná a od folklórní secese se už značně odchyluje, na Jurkoviče upomíná snad jen barevností a obloukovým portikem. Jurkovič navrhl i vnitřní vybavení, ale to se podařilo realizovat jen zčásti. Menší vila od Jurkoviče je také v Jičíně. V roce 1910 ji Jurkovič navrhl pro Doru (Theodoru) Němcovou, dceru Boženy Němcové. Byla učitelkou v dívčí obecné škole a peníze na stavbu získala prodejem své zahrady na stavební parcely [5].

Obr. 8: Vila Náhlovských v Praze

Další práce však přerušila první světová válka, během které byl Dušan Jurkovič příslušníkem vojenského velitelství v Krakově a která znamenala výrazný předěl v jeho tvorbě. Budeme se jí zabývat ve druhé části naší vzpomínky.

Literatura

[1] Josef Tomeš a kol. Český biografický slovník XX. století. Paseka, Petr Meissner, 1999, ISBN 80-7185-245-7

[2] Martina Lehmannová (ed.), Dana Bořutová at al. Dušan Jurkovič. Architekt a jeho dům. Brno, 2010, ISBN 978-80-7027-217-6

[3] Milan Kašpar, Alena Michálková. Výročí Jana Kotěry. Stavebnictví a interiér 19, 2011, č. 6, s. 33–35, www.stavebnictvi3000.cz

[4] Jiří T. Kotalík, David Vávra, Pavel Frič. Drobné perly české architektury. Titanic, 2012, ISBN 978-80-86652-53-5

[5] Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal (eds.). Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. FOIBOS a.s. 2010. ISBN 978-80-87073-28-5

1 Doc. Ing. Milan Kašpar, CSc., Fakulta stavební ČVUT Praha, kasparm@fsv.cvut.cz; Alena Michálková, kaspmich@volny.cz
Autor:
Foto: Alena Michálková, Wikipedie