Architekt Jan Koula (1855–1919) a jeho syn architekt Jan Emil Koula (1896–1975)

Jan Koula byl významným architektem, který se zasloužil o mnoho zdařilých staveb, stejně tak jeho syn Jan Emil Koula. Oba architekti jsou letošní jubilanti, od narození architekta Jana Kouly uplynulo 160 let a od úmrtí jeho syna uplyne 40 let.

Jan Koula

Architekta Jana Koulu jsme zmínili již v našem předchozím článku jako spolupracovníka architekta Antonína Balšánka při stavbě sokolovny v Českém Brodě [1].

Stejně jako Antonín Balšánek se i Jan Koula v Českém Brodě narodil, ale byl o deset let starší než Antonín Balšánek a o deset let dříve také zemřel.

Narodil se 7. 5. 1855, takže letos si připomínáme 160. výročí jeho narození. Po absolvování gymnázia studoval ČVUT v Praze a poté jeden rok ve Vídni na Akademii výtvarných umění u profesora Theodora Hansena. Kromě architektury se od mládí zajímal i o lidové umění a podobně jako Balšánek výborně kreslil i maloval.

Po ukončení studií se věnoval pedagogické činnosti, na ČVUT byl nejprve asistentem profesora Josefa Schulze [2], ale již r. 1884 se stal mimořádným a r. 1887 řádným profesorem architektonického tvarosloví a ornamentálního kreslení. Současně působil i na Akademii výtvarného umění jako profesor perspektivy. V letech 1902–1903 byl rektorem ČVUT [3].

Dílo

Realizovaných a dochovaných děl Jana Kouly je poměrně málo. Snad první známou prací je úprava interiérů v paláci Vojtěcha Lanny (1836–1909), sběratele a mecenáše umění. Palác na rohu Hybernské ulice čp. 1030 a Havlíčkovy ulice v Praze je romantická stavba z r. 1857 podle návrhu J. Krannera. Byt Vojtěcha Lanny Jan Koula upravoval v r. 1880 a byla to první z řady pozdějších úprav starších staveb.

Výše zmíněná sokolovna v Českém Brodě byla dokončena v r. 1884, ale Jan Koula již v těchto letech kromě projektování staveb věnoval značné úsilí zachování a rozvíjení lidového umění. Byl jedním ze zakladatelů uměleckého průmyslu v Čechách a navrhoval řadu vhodných výrobků, nábytek, sklo, keramiku, šperky, mříže, sgrafita a další. Budoval Národopisné muzeum jako složku Národního muzea a v letech 1892–1917 byl správcem národopisných a archeologických sbírek. Sám se věnoval i sběratelské činnosti a dnes jsou jeho sbírky ve fondu Národopisného muzea. Hodně publikoval, od r. 1881 řídil časopis Archeologický obzor. Věnoval se i své zálibě, maloval akvarely.

Koulův zájem o lidové umění a stavby v lidovém stylu se uplatnil v devadesátých letech 19. století, kdy se v Praze konaly velké výstavy. Pro Jubilejní výstavu v r. 1891 Jan Koula navrhl Českou chalupu, a o čtyři roky později v r. 1895 pro Národopisnou výstavu Rychtu. Bohužel ani Česká chalupa, ani Rychta se nedochovaly.

V době konání Národopisné výstavy se však v Praze 6 ve Slavíčkově ulici stavěly dvě rodinné vily podle Koulových návrhů a obě se dochovaly. První z nich, Slavíčkova ul. čp.151/15, se stavěla pro sochaře Stanislava Suchardu a dokončena byla v r. 1896. Na průčelí je zdobena freskou od A. Hofbauera podle kartonu Mikoláše Alše (obr. 1). Hned v sousedství, Slavíčkova 153/17, si Jan Koula současně stavěl vlastní rodinnou vilu v lidovém stylu (obr. 2). V r. 1938 tuto vilu upravoval syn Jana Kouly, Jan Emil Koula, o kterém se zmíníme ke konci tohoto medailonu [4].

V následujících letech se Jan Koula architektuře více věnoval, v r. 1899 byl podle jeho návrhu v Písku v Tyršově ulici čp. 438 postaven novorenesanční dům pro básníka Adolfa Heyduka. Dva Koulovy činžovní domy jsou v Praze na Starém Městě. Starší z nich postavený v r. 1902 stojí v Pařížské ulici čp. 1073/1, kde navazuje na chrám sv. Mikuláše (obr. 3). Tento dům byl v Koulově vlastnictví [5]. Druhý dům je přímo na Staroměstském náměstí čp. 608/10, kde navazuje na palác Kinských a byl dokončen r. 1905 (obr. 4) [6].

Ve stejné době Jan Koula spolupracoval s Ing. J. Soukupem a Ing. arch. M. Petrů na přípravě a stavbě pražského Čechova mostu, který spojuje Pařížskou ulici s protějším Letenským břehem (obr. 5). Byl postavený jako obloukový železný most v letech 1906–08 a je jedním z nejznámějších a nejmalebnějších pražských mostů. Na secesní výzdobě se kromě J. Kouly podíleli L. Wurzel, K. Opatrný a V. Amort. Autorem soch Viktorie na 17,5 m vysokých litinových sloupech umístěných na střechách výběrčích budek je Antonín Popp (obr. 6). Koula projektoval i vyústění mostu s průkopem letenského návrší, ale tento projekt se nerealizoval [7].

Kromě těchto činností se Jan Koula nadále věnoval úpravám starších domů a jejich interiérů, lze uvést úpravy Strakovy akademie, dnešního Úřadu předsednictva vlády, dále Staroměstské radnice a domu U Minuty v Praze či úpravu renesanční radnice v Plzni a její propojení se sousedním Císařským domem (obr. 7).

Ještě jednou se Jan Koula vrátil na výstaviště v pražské Stromovce. V r. 1908 se tam konala Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory a Jan Koula navrhl nový pavilon pro Maroldovo panorama Bitvy u Lipan. Nahradil tím původní zchátralý dřevený pavilon z r. 1898, ve kterém bylo panorama původně umístěno. Ale ani Koulův pavilon se nedochoval, v r. 1934 jej nahradil dnešní od architekta Vojtěcha Krcha z r. 1934 [4].

I v Koulově díle je několik nerealizovaných projektů a soutěžních návrhů. Kromě výše uvedeného návrhu na průkop letenské pláně jsou to hlavně soutěžní návrhy, např. na Reprezentační dům hl. města Prahy (1903), úpravy Vlašského dvora v Kutné Hoře, divadla ve Slaném či na rekonstrukci kláštera sv. Anežky České v Praze.

Jan Koula celý život publikoval, kromě řady článků a studií o lidové architektuře, keramice, skle, hrnčířství, uměleckém kovářství apod. vydal v letech 1882 a 1888 dvoudílnou publikaci „Památky uměleckoprůmyslové v Čechách a na Moravě”. Zemřel 18. 5. 1919 v Praze.

Jan Emil (Evangelista) Koula

Syn Jana Kouly se narodil 20. 5. 1896 v Praze a 22.11.1975 v Praze zemřel, takže od jeho úmrtí uplyne čtyřicet let, a proto také patří mezi letošní jubilanty.

Stejně jako jeho otec studoval architekturu na ČVUT v Praze, a to v letech 1913–19. Od r. 1920 byl členem Klubu architektů a od r. 1929 členem SČDS (Svazu českých dramatických umělců). Jeho vlastní architektonická tvorba není rozsáhlá, byl spíše teoretikem a historikem moderní architektury a stejně jako jeho otec návrhářem nábytku a v pozdějších letech pedagogem.

Dílo

V období první republiky byl velkým propagátorem funkcionalismu a v tomto slohu vytvořil několik rodinných domů. V Praze v kolonii Baba, kterou jsme již zmínili v medailonu o architektu P. Janákovi [8], je v ulici Na Babě čp. 1803/12 rodinný dům J. Poláčka postavený podle Koulova návrhu v r. 1932 (obr. 8). V nedaleké ulici Sušické, čp. 1829/25, rovněž v Praze 6 je další rodinný dům od J. E. Kouly z r. 1929 (obr. 9) a v Praze 5 Smíchově v ulici Na Hřebenkách čp. 1882/25 je rodinný dům J. Šaldy z r. 1930, rovněž podle Koulova návrhu (obr. 10). Ještě jeden dům od J. E. Kouly je v Praze Lipencích v ulici Oddechové čp. 407 z r. 1932. O úpravě vlastního rodinného domu v r. 1938 jsme se zmínili výše.

Jan Emil Koula navrhl i dva náhrobky, v r. 1938 náhrobek rodiny Filippi na hřbitově v Nymburce a v r. 1958 náhrobek básníka Jiřího Ortena (1919–1941) na Novém židovském hřbitově v Praze. Jiří Orten, vlastním jménem Ohrenstein, rodák z Kutné Hory, zemřel v Praze při dopravní nehodě.

Pedagogicky začal Koula působit až za druhé světové války v r. 1942, kdy se stal profesorem v Praze na UPŠ, která tehdy ještě nebyla vysokou školou a tedy nebyla zavřena.

Po skončení války Koula působil v letech 1947–1970 na SVŠT v Bratislavě.

V nábytkové tvorbě se stal průkopníkem jednoduchosti a účelnosti, navrhoval vestavěný a později také sektorový nábytek. Vycházel z lidové tvorby a své návrhy uplatňoval i ve spolupráci s Krásnou jizbou, kde vedl bytovou poradnu [9]. Publikační činností propagoval moderní a účelné bydlení, kromě četných článků vydal dvě knihy:

Obytný dům dneška”. Praha, Družstevní práce, 1931. „Nová česká architektura a její vývoj ve 20. století”, 1940. Zemřel 22.11.1975 v Praze.

Literatura

[1] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o., autoři Milan Kašpar a Alena Michálková, 2015 (Architekt Antonín Balšánek)

[2] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o., autoři Milan Kašpar a Alena Michálková, 2014 (Architekti Josef Zítek a Josef Schulz)

[3] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století, 2.díl. Paseka, Petr Meissner 1999, ISBN 80-7185-246-5

[4] Emanuel Poche: Prahou krok za krokem. 2. přepracované vydání. Nakladatelství Panorama Praha 1985

[5] Zdeněk Lukeš: Praha moderní I. Nakladatelství Paseka 2012, ISBN 978-80-7432-204-4

[6] Kamil Dvořák: heslo Jan Koula na archiwebu (www.archiweb.cz, 1977–2014)

[7] Jan Fischer, Ondřej Fischer: Pražské mosty. Academia 1985

[8] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o., autoři Milan Kašpar a Alena Michálková, 2012 (Významné výročí narození architekta Pavla Janáka)

[9] Jan E. Koula: Důvěrná architektura (Ediční výběr z textů přepsala Marcela Suchomelová). VŠ UMPRUM Praha, 2013

Obr. 2: Koulova vlastní vila, Slavíčkova ulice
Obr. 3: Novobarokní dům v Pařížské ulici
Obr. 4: Dům na Staroměstském náměstí
Obr. 5: Čechův most
Obr. 6: Socha Viktorie na Čechově mostě
Obr. 7: Radnice a Císařský dům v Plzni
Obr. 8: Vila J. Poláčka v ul. Na Babě
Obr. 9: Vila v ulici Sušická
Obr. 10: Rodinný dům J. Šaldy v ul. Na Hřebenkách
¹) Doc. Ing. Milan Kašpar, CSc., Fakulta stavební ČVUT Praha, kasparm@fsv.cvut.cz; Alena Michálková, kaspmich@volny.cz
Autor:
Foto: Alena Michálková