Baník se vrátí na Bazaly, slzy smutku vystřídají slzy štěstí

Když se na území Slezské Ostravy bouraly tribuny a ochozy dlouholetého stadionu fotbalového klubu TJ Baník Ostrava OKD, tekly skalním fanouškům slzy jako hrachy. Baník se přestěhoval do Městského stadionu ve čtvrti Vítkovice a skalní si ne a ne zvyknout. Jaká ale nastala radost po oznámení, že vzniknou Nové Bazaly, nelze ani popsat.

Předně musíme napsat, že v soutěži vyhrál architektonický návrh urbanistického, architektonického a designového studia L35 Arquitectos ze Španělska. Se zahájením stavby se počítá v roce 2029 a dokončením v roce 2031. Ke zmíněnému studiu se sluší dodat, že má za 60 let svého trvání na svém kontě 200 realizací ve čtyřech kontinentech. O vítězném návrhu rozhodla devítičlenná porota, ve které zasedl i šéf Baníku Václav Brabec. Volba byla jednomyslná – všech devět porotců se shodlo. Ze třiceti přihlášených studií nakonec zvítězilo španělské studio L35 Arquitectos.

Stadion jako odkaz průmyslové tradice Ostravy

K budoucí stavbě můžeme sdělit, že vítězný návrh ctí místní tradice ocelářství a hornictví. Barevné ladění fasády v odstínech ortenové oceli vyjadřuje odkaz průmyslové minulosti moravskoslezské metropole. Veškeré vybavení stadionu a okolí bude splňovat soudobé předpisy k uskutečnění vrcholných i mezinárodních a mezistátních fotbalových zápasů včetně zdokonalení městské hromadné dopravy a parkování. Narodí se jedna z dalších budoucích dominant Ostravy. Zatím je na tomto místě jedno hlavní a dvě tréninková hřiště Fotbalové akademie.

Slavné éry ikonického stadionu

Historie fotbalových Bazalů se píše od roku 1959. Z pohledu pamětníků se vybavují úplné začátky, kdy se hrálo na škváře, bez krytých tribun. Z těch dob pochází i film Muži v ofsajdu s Hugo Haasem v hlavní roli fanouška, kterému doktor předepsal sport, tak chodil na fotbal.

My se přeneseme do časů ne tak vzdálených, kdy už se hrálo na trávě a Baník byl třikrát mistrem I. ligy. Zrovna mě napadá historka z návratu hráčů vlakem z vítězného zápasu v Plzni (1:0). Jako tehdejšímu sportovnímu redaktorovi mi příslušelo o zápase napsat.

Rozradostněné mužstvo se vyhrnulo z vagonu a já se ptal kapitána týmu Františka Humla (později byl mým novinářským kolegou), aby našim čtenářům pověděl o průběhu utkání. Franta mě chytil kolem ramen a povídá: „No vyhráli jsme a víš co, Zdendo, napiš si tam, co chceš.“ Na mne zívalo půl prázdné stránky deníku a přesto, jako vždy, noviny jako to sluníčko, druhý den vyšly.

I to byla jedna ze slavných ér ostravského Baníku. Ví se, že podle jeho hry horníci plnili plán těžby. Jména hráčů Lička, Tondra, Sionko, Kolečko, Schmucker, Mochel, Vojáček a samozřejmě Huml nikdo z modrobílé historie nevymaže.

Nyní myslíme na budoucnost se super stadionem. I když se současnému Baníku moc nedaří, vyznáváme verš: jednou jsi dole, jednou nahoře. Přejme si ve všech směrech zdařilý návrat Baníku a jeho fanoušků „domů“.