Důl Michal v Ostravě-Michálkovicích obnoví třídírnu uhlí

Zrezivělé pásy, vůně oleje a ozvěna kroků havířů – Důl Michal znovu otevírá další kapitolu své historie. Národní kulturní památka se dočká rekonstrukce třídírny uhlí a nového života. Jak to tehdy vypadalo, když uhlí putovalo z hlubin na třídicí pásy? A co všechno tu zůstalo zachováno dodnes?

Ale pěkně popořádku. Černouhelný důl Michal vznikl koncem roku 1849. Těžba uhlí a tím i jeho historie se začala psát v následujícím roce. Generální přestavba s novou výstavbou celého povrchu proběhla v letech 1913 až 1915. Od roku 1972 byla v provozu úpravna a briketárna, hloubky 670,1 metru bylo dosaženo v roce 1928. Od roku 1946 se změnil název na Důl Petr Cingr, původní byl navrácen v roce 1990. V roce 1970 horníci vytěžili nejvíce uhlí – 277 652 tun. Poslední vozík černého zlata vyjel na povrch roku 1993. Od roku 1995 je Důl Michal národní kulturní památkou.

Část areálu dolu je přístupná veřejnosti po většinu roku. Další připravil Národní památkový ústav a to rekonstrukci bývalé třídírny uhlí. Potrvá do konce listopadu 2027. Po vyklizení začne statické zajištění největšího objektu - čtyřpatrové budovy, opravy ocelových konstrukcí a nové pokrytí střechy. Pro ilustraci: sem vozily důlní vozíky po nadzemní dráze vytěžené uhlí k prvotnímu zpracování. V takzvaném uhelném prádle (tedy v úpravně uhlí – pozn. red.) se oddělovaly kameny od lehčího uhlí, voda odnášela nejmenší kousky a uhelný prach do nádrží, kde byl zachycován uhelný kal. Po vytřídění následovala další úprava a posun do zásobníku.

Nejprve bude zpřístupněno čtvrté patro s novou expozicí a vyhlídkou. Ve druhé etapě dojde na obnovu výklopníku, kam uhlí přijelo z jámové budovy. Zde začalo třídění. Plány na třetí etapu se chystají. Doplníme, že dosud přístupné jsou administrativní budovy, těžní budova a strojovna s původními elektrickými stroji. Dále řetízkové šatny, cechovna. Současná podoba areálu je dle projektu architekta Františka Fialy. Nejvyšší stavbou Dolu Michal je těžní věž. Měří 42 metrů.

Pozornému návštěvníkovi neuniknou materiály, použité na povrchovou výstavbu dolu: pálené cihly, ocel, dřevo, sklo, plech, pozinkované klempířské prvky… Exkurze prochází stejnou cestou, jakou každodenně postupovali havíři dolů do dolu. Po vyfárání, očistě a převlečení, následovalo hašení žízně. Stojí za zaznamenání, že horníci, hutníci ani další profese těžkého průmyslu nepili vodu. Ta, jak známo, bere sílu.

I vy můžete posedět a občerstvit se v přilehlé hospodě U Cingra, kde vás upoutají historické artefakty z doby dávno i nedávno minulé: hornické přilby, kahany, důlní telefony, hasičské přístroje, píchačky, fáračky, boty… Při vstupu si sáhnete na poslední vytěžené kusy uhlí a v duchu se pokloníte těžké havířské robotě, která nám dodnes dává hlavně teplo a světlo. Zdař Bůh!

Téma: historické stavby a budovy