Kostel sv. Jana Křtitele v Hlučíně a jeho Cesta k nebesům

Pojďte se s námi podívat na rekonstrukci schodiště a krovu jedné z hlučínských sakrálních staveb a nahlédnout i do její historie.

Nejdříve zaměříme pozornost na region Hlučínska. Z historie víme, že až do roku 1742 byl součástí zemí Koruny české. Po rakousko-pruských válkách se stal součástí Pruska. Po I. světové válce byl od roku 1920 součástí Československa. Od roku 1938 byl přičleněn k německé říši. Součástí českých zemí se opět stal po skončení II. světové války v Evropě.

Hlučínsko najdeme mezi řekami Odrou a Opavou, v blízkosti měst Ostrava a Opava, včetně hranic s Polskem. Oplývá mimo jiné množstvím sakrálních staveb, z nichž jsme tentokrát navštívili kostel svatého Jana Křtitele v samotném centru téměř patnáctitisícového města Hlučína, založeného roku 1256 Přemyslem Otakarem II., českým králem železným a zlatým. Zajímavostí také je, že v letech 1920 až 1960 byl městem okresním.

Objevujeme kostel a jeho proměny

Vrátíme se ke zmíněnému kostelu, nejstaršímu chrámu v daném regionu. První zmínka o něm pochází z roku 1378. Jde o pozdně gotickou jednolodní stavbu s trojbokým kněžištěm a hranolovou věží. Přes více pozdějších přestaveb si zachovala gotický charakter. Přečkala zřícení věže, požár a prošla několika barokními úpravami.

V interiéru je nejvýraznější mohutný a jedinečný hlavní oltář z dílny ratibořského sochaře Salomona Steinhoffera. Naše hlavní pozornost však byla upřena na nejnovější stavební úpravu – Cestu k nebesům, jak je nazvána tato expozice Muzea Hlučínska.

Vystupujeme Cestou k nebesům

Dostaneme se k ní vstupem do věže kostela a jejího podkroví. To znamená vystoupat po 60 nových dřevěných schodech točitého schodiště a dalších 20 až ke zvonům a vyhlídce na město a okolí.

Nové schodiště kostelní věže bylo zřízeno za účelem zpřístupnění prostoru krovu nad lodí a presbytářem a pro vyhlídky na město z prostoru kostelních zvonů. V části krovu je obchozí lávka po obvodu krovu kostelní lodi s přístupem do samostatného prostoru krovu nad presbytářem, což umožňuje dobře si prohlédnout složitou konstrukci krovu.

Pro vstup do kostelní věže je vyhrazen jihozápadní vchod na kůr. Výškový rozdíl mezi terénem a kůrem je překonáván stávajícími schodišti. Nové schodiště spojuje úroveň kůru s úrovní zvonů. Překonávaná výška je 17,72 m.

Schodiště je tvarově navrženo tak, aby se minimálně dotýkalo stávajících zdí věže. Proto bylo zvoleno točité schodiště, které podtrhuje celkovou vertikalitu prostoru věže. Pochozí lávka je navržena z dřevěných prvků kladených na stávající vazné trámy, opět bez výraznější interakce se stávajícím krovem.

Nahlížíme do detailů konstrukce a provedení

Oba prvky (schodiště a lávka) jsou vizuálně propojeny zábradlím tvořeným svisle kladenými ocelovými tyčemi, ukončenými dřevěným madlem. Součástí díla bylo také provedení nové okenice ve věži kostela včetně automatického mechanismu jejího otevírání a prosklené příčky pro ochranu varhan.

Točité schodiště s vřetenem z ocelové trubky 178 × 8 mm je zavětrováno do nově provedeného stropu a stropu úrovně krovu. Vřeteno je po výšce složeno z několika kusů. Jednotlivé kosé stupně jsou tvořeny ocelovým rámečkem navařeným na trubku, kterou lze nasunout na nosné vřeteno. Stupnice jsou z jasanové spárovky. Stropní trámy jsou ze smrkového masivu. Povrchová úprava je provedena tvrdým voskovým olejem (Osmo).

Nově navržená lávka je osazena na stávající vazné trámy krovu mezi šikmé vzpěry v krajních polích krovové stolice. Je ze smrkových hranolů 120 × 240 mm o rozpětí cca 3,8 metru, osazených na kotevní prvek M30. Na hranol je osazena pochozí lávka z jasanové spárovky. Konstrukce je doplněna o ocelové zábradlí s madlem, do kterého je zafrézováno LED osvětlení.

Vzhledem k velmi omezenému přístupu do věže byly značně náročné přesuny jednotlivých prvků i zajištění BOZP při provádění prací. Realizaci uskutečnila společnost FICHNA – HUDECZEK, a. s.

Z hlediska stavebního připomínáme, že sloh gotika navázal na románský sloh. Gotické stavby jsou odlehčené, prosvětlené a jejich vzhled určují opěrné systémy. Typickým prvkem je lomený oblouk. Stavby působí dojmem, jako by směřovaly k nebi.

„Církevní památky nacházející se v česko-polském příhraničí, hojně navštěvované, nás překvapí svým bohatstvím, krásou i historií. Nejen architekturou a výzdobou, ale i niternou krásou a tajemstvím. Přeji návštěvníkům kostelů, poutních míst a památek mnoho pěkných duchovních i cestovatelských zážitků. Ať se stanou oázami pokoje, naděje i útočištěm vaší celoživotní pouti.“

A o tom je i tato Cesta k nebesům.