Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Kotlíkové dotace a vlastníci domů

K napsání tohoto článku mě inspiroval jeden televizní pořad, ve kterém jsem na vlastní oči viděl, že i Senátor parlamentu ČR není právně gramotný a život v praktickém životě moc neovládá.

Byl jsem po listopadu 1989 poslancem ČNR, takže vím, docela dobře, proč se tady zvonilo klíči. Vím, že lidé před listopadem byli záměrně udržováni v právním bezvědomí, protože nebylo žádoucí, aby se hádali se státem o nějaká svá práva, nedej bože, aby je dokonce znali. Nicméně po listopadu 1989 je mnoho možností, jak se právně alespoň minimálně vzdělat. Televizními přenosy z Parlamentu počínaje, přes zcela jinou občanskou východu ve školách a univerzitami třetího věku konče. Začnu tedy v tématu „kotlíkových dotací” stavařsky netradičně. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve svém článku 11 pojednává a garantuje občanům tohoto státu vlastnictví. Vlastnictví „an sich”, jak by řekl Jan Werich.

(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

Předpokládám, že těmto dvěma větám každý gramotný člověk rozumí. Každý vlastník čehokoli a rodinného či bytového domu, jakékoli budovy sloužící k pobytu osob tento první odstavec je zná velmi dokonale. Problém však je v tom, že ten článek 11 má další odstavce a tam už to dost vlastníků nedočetlo.

(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

Je zajímavé, kolik lidí bravurně ovládá svá práva a nechce znát své povinnosti vyplývající z jeho práv a těmto větám už nerozumí. Dokonce i lidé, u kterých je jistý právní rozhled předpokladem k tomu, aby brali výplatu. Je neuvěřitelné, kolik práce si dají lidé s vymýšlením výmluv, místo aby přemýšleli jak sobě i jiným zpříjemnit život. Ale vrátím se k tématu.

Již dlouhou dobu (od roku 1999) tady máme zákon o hospodaření s energiemi, který říká, že vlastníci domů, bytů, staveb ke všelikému užívání lidmi mají šetřit energetické zdroje, zejména ty neobnovitelné. Docela přesně popisuje, co s tím dělat. Je zde spousta institucí, firem i nástrojů, jak to zajistit. Nicméně v televizi vystoupí v roce 2016 lidé, kteří jako kdyby přiletěli z jiné planety, a vypráví takové nesmysly, že zůstává rozum stát. Někteří dokonce ve funkcích, do kterých byli zvoleni. Škoda, že tyto hlouposti nevykládali v předvolebních kampaních. Asi by nebyli zvoleni. Zákon o hospodaření s energiemi, alespoň jak ho chápu já, není o tom, abych zde ušetřil já, ale aby nějaká energie zde zbyla mým vnoučatům a nevyplýtvali jsme ji zde za jedno lidské pokolení. Živím se m.j. projekty vč. těch na zateplování paneláků. Mnoho lidí v tomto státě si pořídilo byt do vlastnictví v paneláku a naučilo se z toho článku 11 Listiny první odstavec, ale ten třetí pochopili jen někteří.

U rodinných domků to je ještě horší

V tom televizním pořadu také kdosi vystoupil s tím, že mnozí lidé nemají peníze na palivo, natož pak na nový kotel. Nikdo se však nezeptal, co tedy ti chudí vlastníci udělali pro to, aby ušetřili. Nebudu odkazovat na obecné příklady a uvedu svůj vlastní. Bydlím v rodinném domě, který jsem koupil v roce 1979 a opravil svépomocí s možnostmi, které mi poskytoval socialismus s materiálovými příděly ve Stavebninách, novomanželskými půjčkami a trochou znalostí, které jsem získal ve školách a časopisech té doby. Vybavil ho tehdy moderním kotlem Kovodružstva Plzeň v.d. – Kovotherm 24. Tento kotel spořádal 80–100 q uhlí za topnou sezonu. Pravda, socialistické uhlí bylo levné, polospálené uhlí se vozilo na obecní skládku a nic nebyl problém. Tedy zdánlivý.

Když pan Klemsa vymyslel kotel na dřevo, vyměnil jsem Kovotherm za kotel Werner a začal neskutečně šetřit na palivu, nicméně byl jsem v kotelně denně a dost dní trávil v lese. Stáří a bolesti zad mě donutily zamyslet se nad sebou a samovýrobou dřeva a vyměnil kotel na dřevo za moderní kotel se zásobníkem, sice na uhlí, ale zvýšenou účinností emisní třídy 5.

Jak jsem si to mohl dovolit?

V roce 1992 jsme v ČNR zahájili poslaneckou iniciativu na prosazení zákona o stavebním spoření, který přes odpor mnoha lidí byl v roce 1994 schválen. S pomocí zahraničních stavebních spořitelen jsem spolupracoval na zásadách toho zákona. Tento zákon jsme připravovali právě na podporu těch ustanovení čl. 11, odst. 3) Listiny základních práv a svobod, aby lidé měli šanci být dobrými, odpovědnými vlastníky. Tento nástroj jsme měli ve volebním programu Občanského hnutí ve volbách 1992. Svůj rodinný dům jsem s pomocí tohoto nástroje opravil v souladu se zákonem 406/1999 Sb. a vybavil moderním kotlem a za topnou sezónu nyní spálím polovinu paliva a mám podstatně vyšší tepelnou pohodu. A jako bonus – místo denního zatápění a přikládání chodím do kotelny 1× za 3–5 dnů, podle venkovní teploty. Na skládku se vyváží z popelnice 1/5 popele proti starému kotli a žádný kouř z komína. Pravda, popel ze dřeva se dával na kompost a z komína to dokonce vonělo.

Socialistické možnosti opravy RD a kapitalistické možnosti opravy RD

Stát na tyto věci přidával ročně 4 500 Kč (když začal nevycházet státní rozpočet, tak to snížil tuším na 2 500 Kč). Ve stavebních spořitelnách v Německu nám tehdy říkali, že stát reguluje pomocí státních dotací do stavebního spoření výstavbu. Když začínají chybět byty nebo jsou s domy problémy, zvýší se státní příspěvek. Když je všeho dost, sníží se. Když se stavební spoření zavedlo, dávali lidé na jednu korunu od státu do spoření 12 korun ze svého. Tady se to snížilo proto, aby vyšel státní rozpočet, nikoli proto, že již byly vyřešeny problémy bytové politiky.

K tomu ale přidaly na přelomu tisíciletí státní dotace na zateplování přes SFRB (Státní fond rozvoje bydlení). Byli jsme v roce 1997 v Norsku na zkušené s tehdejšími poslanci Parlamentu ČR a navštívili jsme tam Státní bytovou banku, která byla podkladem pro fungování SFRB. Tehdejší poslanci více poslouchali odborníky, než ti dnešní. Také pak v televizi nevykládali nesmysly.

Omlouvám se, za smísení více témat, ale život není černobílý. V globálním světě totiž všechno souvisí se vším a především lidé, kteří se nechávají volit do orgánů řídících náš stát, by si toho měli být vědomi. No a vlastníci domů by si měli uvědomit, že kromě práv mají i povinnosti, které by se měli všemi silami snažit plnit. Problém vidím v tom, že i když jim někdo nabízí zadarmo, „kotlíkovou dotaci”, dokonce hledají výmluvy, jak se vyhnout tomu, aby nabízené peníze nepřijali. Nechápu, jak je to možné! Odpovědný vlastník by to měl a mohl udělat i bez „kotlíkových dotací”.

Autor: Ing. František Nerad
Foto: Ing. František Nerad