Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Nejčastější chyby při realizaci lešení

Založení, kotvení a úhlopříčné ztužení konstrukce jsou tři faktory, které nejvíce ovlivňují únosnost a statickou bezpečnost lešení. O nejčastějších chybách, které se při stavění lešení objevují, ale i o tom, jak se jich vyvarovat a proč, se dočtete v následujícím článku.

Lešení patří k nejpoužívanějším dočasným stavebním konstrukcím. V posledních letech u nás došlo k velkému rozšíření používaných lešenářských systémů.

Už to není jen lešení trubkové, popř. dílcové lešení HAKI, ale celá řada lešení rámových a modulových, pojízdných hliníkových věží. Zcela se změnila i struktura firem, které se stavbou lešení zabývají.

I když jde většinou o lešení zkoušená a certifikovaná akreditovanou zkušebnou (a tedy z hlediska své konstrukce bezpečná) a rovněž máme dobře propracovaný a kontrolovatelný systém školení lešenářů, který snad nenaruší některé nerozumné aplikace Nařízení vlády č.362/2005 Sb.

V praxi se však stále více setkáváme s řadou nedostatků u postavených konstrukcí. Bohužel musím konstatovat, že i velmi dobré lešenářské konstrukce jsou stále více znehodnocovány nekvalitní prací některých „lešenářů”.

Ze statického hlediska jsou nejdůležitější zejména tři faktory, které výrazně ovlivňují únosnost a statickou bezpečnost lešení. Je to založení, kotvení a úhlopříčné ztužení konstrukce.

Montážní prostor a zakládání

Začněme u montážního prostoru a zakládání. Zejména u novostaveb se setkávám s tím, že prostor pro stavbu lešení není nejen vyklizen, urovnán a zpevněn, ale lešení je zakládáno bez zřetele na tyto skutečnosti. I značně vysoké konstrukce jsou zakládány, navíc mimostředně, na kousky prken (obr. 1), nebo jiného materiálu, často uložené pro vyrovnání výšky nestabilně na sebe (obr. 2 a 3). Při zakládání trubkových lešení se navíc nepoužívají nánožky (obr. 4). Jak se to projeví na navážce je na obr. 5.

Obr. 1: Chybné založení na kousku prkna
Obr. 2: Nestabilně založené lešení
Obr. 3: Nestabilně založené lešení
Obr. 4: Zakládání trubkového lešení bez nánožek
Obr. 5: Detail trubky bez nánožky

Že se „lze obejít” i bez patek u rámových lešení je vidět na obr. 6 a 7. Je nutno si vždy uvědomit, že únosnost založení musí odpovídat zatížení vyvozenému tíhou konstrukce lešení a jeho provozem! Příklad správného provedení je na obr. 8.

Obr. 6: Také je možné "obejít se" bez patek u rámových lešení
Obr. 7: Také je možné "obejít se" bez patek u rámových lešení
Obr. 8: Příklad správného provedení (na něm je patka dána pěkně na středu prkna)

Umístěním patky do středu podkladního prkna se zajistí rovnoměrné roznesení zatížení. Čím silnější a tužší je podkladní prkno (fošna), tím lepší je roznesení zatížení.

Také souběh prací v montážním prostoru je možný pouze výjimečně a musí být řádně předem řádně technicky dokumentován, přičemž musí být prokázáno, že takovou činností nebude ohrožena stabilita lešení a bezpečnost provozu na něm. Nebezpečné jsou zejména výkopy prováděné pod lešením bez vědomí lešenářské firmy (obr. 9).

Obr. 9: Velmi nebezpečné jsou výkopy pod lešením

Při zakládání je také nutné dbát na členitost staveb, zejména vysunutí říms. Když se na to zapomene, tak systém lešení poskytuje lepší řešení než ohnutí konstrukce na obr. 10.

Obr. 10: Nevhodné ohnutí konstrukce lešení

U dílcových lešení se setkáváme ještě s jedním nešvarem, který jde plně na vrub lešenářů, a sice s využitím maximálního vysunutí patek a tím zvýšení celého lešení i na rovině (obr. 11). Šroubové patky na nichž sloupky nebo rámy lešení stavíme, jsou určeny pouze k nezbytnému vyrovnání nerovností podkladu (terénu). Je nutno tedy začít zakládat na nejvyšším místě bez vysunutí, popř. i s využitím pouze nánožek a další patky vysouvat skutečně jen v nezbytné míře. Vysunutí patek značně snižuje únosnost lešení a jeho max. míra je uvedena v montážních návodech a je zpravidla 0,2–0,4 m.

Obr. 11: Chybné a nebezpečné je také maximální vysunutí patek

Kromě toho samozřejmě platí normový požadavek na maximální odchylku mezi osou sloupku a osou vřetena 2,5 % (1,125°) v nezatíženém stavu. To by mělo být zajištěno zasunutím vřetena patky do sloupku nejméně na délku 150 mm nebo 1/4 délky vřetena. U většiny výrobků je již nepřekročení této normové hodnoty zajištěno zpravidla zásekem do závitu. Pokud je normová hodnota vysunutí vyšší než hodnota povolená v příslušném montážním návodu, mělo by být takové vysunutí patek uplatněno jen místně a statickým výpočtem ověřit vliv takového zásahu do systému.

U modulových lešení je nutné nasadit přímo na patky krátké základové dílce, aby bylo možné u pat sloupků montovat podélníky a příčníky. Nesprávné vynechání těchto dílců je na obr. 12.

Obr. 12: Nesprávné vynechání krátkých základových dílců

Obdobně u rámových lešení se velmi často vynechává podélník v poli s úhlopříčným ztužením, který je nutný k vytvoření tuhého trojúhelníku založení.

Kotvení

Zvláštní význam u všech řadových (fasádních) lešení má jeho správné kotvení, které zajišťuje nejen stabilitu lešení proti převržení, ale vymezuje i vzpěrnou délku jeho sloupků (rámů). To, že v některých případech můžeme kotvit sloupky svisle až po 8 m výšky (vždy ale vystřídaně) by nemělo nikoho vést k překračování této vzdálenosti. Krajní sloupky kotvíme max. po 4 m. Navíc téměř u všech dílcových lešení (na rozdíl od klasických trubkových, kde kotvíme krajní sloupky a každý druhý mezilehlý) musíme v podélném směru kotvit každý sloupek. Příklad základního kotevního rastru je na obr. 13.

Obr. 13: Základní kotevní rastr

Pozornost musíme věnovat i únosnosti kotev. Podle nové ČSN 73 8101:2005 musí montážní organizace kontrolovat únosnost kotev ve stanoveném počtu. Hodnoty kotevních sil jsou uvedeny v montážních návodech a jsou i s ohledem na konkrétní kotevní rastr, který se mění podle provedení lešení, druhu fasády, popř. způsobu zakrytí lešení velmi rozdílné a pohybují se od 0,5 kN do 10 kN. V úplné dokumentaci se stanovují pro uzavřenou nebo otevřenou fasádu, lešení nezakryté, zakryté lešenářskou sítí nebo plachtou. Za otevřenou fasádu považujeme případ, kdy stavba má 60 % otvorů (např. skelet). U lešenářské sítě je zpravidla uvažována (oproti plachtě) propustnost 50 %.

Kotvy vždy musí zajistit přenesení tahu i tlaku ve směru kolmém k objektu (kotevní trubka zasunutá do oka kotvy), a většinou i přenesení sil ve směru s objektem rovnoběžném (např. kotevní trubkou přes oba sloupky, nebo dvojicí kotev do „V”). Kotvení na obr. 14 při působení tlaku nebo libovolné šikmé síly zkolabuje.

Obr. 14: Chybné kotvení, které při působení tlaku zkolabuje

V případě, že je lešení zakryto plachtou či sítí je nutno zvýšit počet kotev ev. i jejich únosnost na základě statického výpočtu. Např. při plném zaplachtování je zpravidla nutno kotvit lešení v každém styčníku! Nedodržení těchto zásad již způsobilo i u nás vážné havárie.

Že i nezakryté kruhové lešení velkého průměru je nutné kotvit, je vidět na obr. 15, kde došlo k odstranění kotev uživatelem.

Obr. 15: Také nezakryté kruhové lešení velkého průměru je nutné kotvit

Úhlopříčné ztužení konstrukce

Pro prostorovou tuhost fasádních lešení je kromě kotvení důležité jeho správné úhlopříčné ztužení zejména v podélném směru. U trubkového lešení probíhá křížově po celé ploše v rastru čtyř polí, u dílcových lešení zpravidla v rastru pěti polí rovnoměrně plošně rozdělené popř. věžovitě uspořádané.

S ohledem na síly rovnoběžné s objektem je v některých případech (zejména ve spodních dvou patrech) úhlopříčné ztužení zhuštěno. Naopak některá lešení při použití rámových zábradlí nepotřebují úhlopříčná ztužidla, popř. jsou požadována úhlopříčná ztužidla pouze do výšky dvou pater. Jsou však i dílcová lešení s úhlopříčnými ztužidly ve všech polích, která jsou naopak méně kotvena.

Vlastní montáž lešení probíhá velmi často v rozporu s požadavkem Nařízení vlády č. 362/2005Sb., které vyžaduje, aby pracovník byl při pracích ve výškách vždy zajištěn proti pádu.

I když je to u některých konstrukcí obtížně řešitelné, není možné to pomíjet. Na situaci bohužel nic nezměnily ani některé smutné případy z poslední doby. Ale o této problematice a dalších otázkách souvisejících s provozem napíši někdy příště.

Autor: Ing. Svatopluk Vlasák
Foto: Ing. Svatopluk Vlasák