O rodu klempířů z Olešnice na Blanensku

Součástí tradičního každoročního stavebního veletrhu Střechy, Pláště, Izolace v Ostravě je i populární soutěž Řemeslník roku. Zaslané práce na fotografiích hodnotila odborná porota, ve které poprvé působil klempíř František Žíla. Jelikož je ve svém oboru mistr, a navíc pokračovatelem tohoto řemesla přecházejícího z otce na syna, byl to pádný důvod k besedě.

Na úvod k jeho osobě můžeme sdělit, že je rodákem z jihomoravské obce Olešnice, kde má sídlo jeho firma Žíla František – Klempířství a pokrývačství. Ta pracuje na zakázkách na pomezí tří krajů – Jihomoravského, Pardubického a Vysočiny a tří bývalých okresů – Blansko, Svitavy a Žďár nad Sázavou.

„V oboru nejsem vyučen, mám vzdělání střední s maturitou ekonomického směru. V klempířině pracuji po absolvování základní vojenské služby od roku 1991,” navázal pan Žíla a pokračoval: „Na řemesle, a to nejenom na klempířském, mě nejvíce fascinuje to, že má člověk možnost zpracovávat materiály převážně ručním způsobem za pomocí nástrojů a předaných znalostí předchozích generací. Tohle poznání v sobě uchovávám, rozvíjím, předávám, a přitom ctím tradici řemesla jako takového. Co ale vůbec nemohu opomenout je to, že člověk tímto za sebou zanechává vzkaz dalším generacím. Je tím spíše hodnotný, pokud toto zpracování provede v duchu řemeslné tradice, a především kvalitně. Zároveň v tomto duchu plní klempířské dílo roli nejenom funkční, ale hlavně estetickou.”

Dodáváme, že firma Žíla František – Klempířství a pokrývačství se zabývá klempířskou a pokrývačskou činností na celé řadě střech a to jak na novostavbách, tak i při historických rekonstrukcích. Převážná část celoroční práce spočívá v rekonstrukcích starých střech a dalších oprav, jak z krytin skládaných nebo plechových. Budoucnost firmy je v pokračující kvalitě prováděných prací, taktéž v odborném vzdělávání zaměstnanců a s tím souvisejícím jejich kvalitním ohodnocení. Další hovor se ubíral do historie firmy a František Žíla ochotně odpovídal na naše otázky.

Kdy a jak se začala psát historie rodu Žílů?

Rod Žílů nebyl jenom rodem s tradicí klempířskou, třígenerační. Otec mého dědy, který se jmenoval Adolf Žíla a byl narozen l. p. 1878, byl pokrývač. Tehdejší pokrývačské řemeslo v naší oblasti bylo založeno mimo jiné hlavně na zpracování břidlice (tehdy šifru), která se nedaleko naší obce lámala. I jedno dílo, např. z pálené glazované bobrovky z roku 1920, je dodnes u nás zachováno.

Pokračovatelem rodu byl František Žíla narozený 18. ledna 1914. V letech 1928–1931 se vyučil klempířem u firmy Horáček Bohuš v Olešnici. Tovaryšem se stal v roce 1933. V letech 1934–1940 pracoval u firem v Blansku a v Brně. Od 1. ledna 1940 založil klempířskou živnost v Olešnici v pronajatých prostorách domu č. p. 28. Od roku 1941 do roku 1950 vyučil šest učňů, kteří složili předepsanou tovaryšskou zkoušku. Od roku 1952 přešel do Komunálních služeb Boskovice a od roku 1956 do služeb městyse Olešnice.

Co se týkalo pracovní a výrobní činnosti klempíře a tím myslím převážně činnost v naší oblasti, tak ta se do asi začátku šedesátých let minulého století skládala převážně z klempířiny tzv. galanterní, což byla hlavně výroba sedacích van, pilinových kamen, konví, kbelíků, hrotků, poklic hrnců, zinkových výčepních pultů a kouřovodů. Klempířské práce stavební převažují až od druhé poloviny let šedesátých. Klempíři pracovali hlavně s plechy ocelovými, pozinkovanými, zinkovými, měděnými a mosaznými. Zvláštností používání posledních třech materiálů je kombinace např. při výrobě různých plechových intarzovaných skříněk na dopisy, cennosti, zásuvky pokladen a odpadkové koše.

Jak rodová klempířská tradice pokračovala?

Od 1. října 1966 začíná se svým otcem ve službách městyse Olešnice pracovat syn František Žíla II., narozený 9. července 1945. V tomto období oba dva stále působili v zázemí nynější firmy i když pod podnikem Komunální služby. Práce byly hlavně klempířského charakteru, byl zde stále zachováván starý a kvalitní způsob výroby a zpracování, mezi zákazníky i v tehdejší době velice poptáván. Od 1. ledna 1991 zakládá František Žíla II. klempířskou živnost a se synem Františkem Žílou III. pokračuje v podnikání.

Pokud se zamyslím nad tím, co musel umět klempíř tenkráte a dnes? Klempíř v dobách mého dědy neměl možnost využívat předností elektrického ručního nářadí, plynových pájek a dnešních dalších technických vymožeností. Veškeré nástroje a nářadí pro zpracování bylo pouze ruční a měděná kladívka pájek byla např. nahřívaná v kamínkách s dřevěným uhlím (viz kauza klempíři a Národní divadlo), ještě předtím, než byla na trh uvedena pájka benzinová. To mám ve tváři smutný úsměv, když si vzpomenu, jak je tato důležitá funkce spoje dnes při komfortu dnešního nářadí opomíjena.

Rozhodně k nemalým dovednostem klempíře tehdejší doby byly znalosti z rýsování a geometrie. O tom svědčí i historický časopis s názvem Český klempíř (odborný list ku hájení veškerých zájmů klempířů československých), který kromě aktualit z činnosti cechu přinášel živnostníkům také různé nárysy, nákresy a nápady a mimo jiné i rady, jak třeba správně účtovat a fakturovat, a plnil funkci i jakéhosi rádce položkového výkazu výměr.

O tom, že řemeslné klempířské práce v tehdejší době byly zpracovány ve výborné kvalitě, se můžeme přesvědčit dodnes na různých zachovaných stavbách z minulé doby. Já sám jsem měl tu čest rekonstruovat střešní vikýře a klempířské prvky z domu mistra mého dědy a musím potvrdit, že práce staré téměř sto let byly stále v dobrém stavu.

Co technologie zpracování zakázek dříve a dnes?

Klempíř v době dřívější, pokud chtěl provozovat živnost, musel mít provozovnu, tehdy dílnu. Vybavení tehdejší dílny skýtalo kromě tabulových a kruhových nůžek, ohýbaček, kruhových ohýbaček, signovaček, rohatin, babek, příložníků, ručních nůžek, kleští, nemalé sady kladívek a paliček také klempířský soustruh. Pokud bych chtěl hodnotu takové dílny vyčíslit dnes, určitě by byla v řádech stovek tisíc korun a možná i větší. Rozdíl je pouze ten, že v minulé době klempíř veškerý materiál získal v tabulovém nebo později svitkovém plechu a ten musel do posledního detailu zpracovat.

Role dnešního klempíře je o poznání jednodušší, a to už z pozice prvotní výroby veškerých klempířských prvků ještě předtím, než dojde k montáži, pokud se nejedná o specifickou zakázkovou práci. Tím ale nechci v žádném případě zjednodušit úlohu dnešního klempíře, jelikož velké množství zakázek je náročné na zpracování jak rekonstrukcí, tak nových staveb, mnohdy náročných na požadavky jak architekta, tak i investora. Výhodou ale rozhodně je, že mnoho výrobců nabízí výrobky hotové. Nemyslím zrovna na trhu již mnoho let zavedený okapový systém, nýbrž výrobky jako jsou prvky oplechování střechy na míru, naprofilované pásy a jiné. To je do jisté míry velkou výhodou, ale myslím, že i zde dochází k celé řadě chyb, kdy konečné montáži není věnován patřičný důraz a funkce prvku bývá často podceněna.

Byl bych velice rád, kdybychom při realizacích nepostrádali klempíře bez odpovídajících znalostí, umu a současně s kvalitním nářadím, protože i toto je důvodem častých nedostatků ve zpracování. Současně s tímto vidím i velký problém v našem učňovském školství. Dle mého názoru není důležitosti a kvalitě řemesla věnována patřičná pozornost. Alarmujícím číslem je určitě počet vyučených klempířů, pokrývačů a tesařů v posledních dvou letech. Myslím, že celý problém je především zakořeněn v systému samotného školství, jelikož je zde nabízeno a produkováno plno maturitních oborů s nekonkrétním uplatněním a na učební obor je nahlíženo jako na něco, co je nehodnotné a bez vzdělání.

Dále si myslím, že nemalou roli v této problematice hraje rodina a oprávněná obava některých rodičů se související fyzicky náročnou prací každého řemeslníka a mnohdy nejistou vazbou na jeho kvalitní ohodnocení. Mně samotnému se velice líbí model našich rakouských sousedů, který jsem měl možnost zhlédnout v odborném stavebním učilišti v Langenlois. Myslím si, že takový systém, pokud by byl u nás podporován ze strany školství a státu, by výrazným způsobem posunul kvalitu řemesla nejen na úrovni učňovské, ale i řemeslné.

Bude mít vaše rodová klempířská tradice pokračování?

Co se týká mého nástupce, tak František Žíla IV. je zatím žákem základní školy. Je mým malým a myslím vůbec ne skromným přáním, kdyby převzal dlouholeté tradice naší firmy, i když vím, že situace pro všechny řemeslníky a živnostníky není právě jednoduchá.

Na závěr bych rád popřál nejenom řemeslníkům z našeho oboru, ale všem, kteří vytvářejí kvalitní hodnoty ruční řemeslné práce, mnoho zakázek nejenom kvalitně, ale také zdařile finančně realizovaných, protože i zde, jak všichni víme, jsou nemalé rezervy.