Budova konzervatoře ve francouzském Aix en Provence je kompletně obložena hliníkovým fasádními šablonami. Výhodou tohoto materiálu je jeho téměř stoprocentní recyklovatelnost. foto: travelview
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Odpad zdrojem aneb rozvoj oběhového hospodářství nejen v Česku

Cirkulární ekonomika neboli oběhové hospodářství využívá takzvanou „produktově „uzavřenou smyčku“. Mezi základní pojmy, které systém charakterizují, můžeme zařadit bezodpadovou výrobu, recyklované či recyklovatelné produkty, změnu odpadu na surovinu – na úkor skládkování a spalování, dlouhou životnost a vysokou kvalitu výrobků. Mezi méně známé patří termíny jako biomimetika či koncept „cradle to cradle“. Poslední jmenovaný přitom stál u vzniku oběhového hospodářství. Tyto pojmy jsou však médii mnohdy prezentovány nepřesně, takže výsledné povědomí veřejnosti o tématu zůstává spíše malé. Proto i tento text, který kromě vysvětlení systému předkládá též zajímavé příklady z českého prostředí.

Ideální scénář

Ideální cirkulární hospodářství lze popsat asi takto: Dojde k výrobě vysoce kvalitního produktu, přičemž jeho jakost, způsob výroby a montáž odpovídá konceptu „cradle to cradle“ (princip spočívající v maximalizaci životnosti produktu a umožnění eventuality budoucí opravy či modifikace kusu po „dožití“). Životní cyklus výrobku je zakončen demontáží v recyklační provozovně. Po rozebrání jsou jednotlivé součásti, vždy tvořené jediným materiálem, znovu zaslány do oběhu, kde dojde k jejich technologickému přepracování do podoby zdrojové suroviny.

Jde o scénář, který své ideální podoby z ekonomických, technologických či logistických důvodů zřejmě nikdy nedosáhne. To však nevadí. Představme si příklady, které představují dílčí úspěchy českých firem, jež úspěšně zavádí procesy, v nichž dochází k přeměně odpadu na zdroj.

Stavba zemělodě v Novém Mexiku, USA tvořené velkým množství recyklovaných i recyklovatelných materiálů. foto: Mona Makela

Demoliční suť a konstrukční materiály

Co se stavebnictví týče, mezi recyklovatelnými demoličními materiály se objevují nejčastěji beton, cihly a další stavební produkty. Beton bývá po nadrcení povětšinou využit v podsypech a zásypech novostaveb či k terénním úpravám, cihly jsou jednou ze surovin cihlobetonu, slouží jako plnivo do malt či k výrobě antuky. Cesta ke znovuvyužití odpadu ze staveb však není snadná, náročnost jeho třídění je díky organickému znečištění, složitým konstrukčním skladbám a rozmanitosti použitých materiálů na budovách velmi vysoká a finanční stránka významná. Roli hrají také konstrukční spoje, které jsou často obtížně demontovatelné. Kromě zdicích materiálů je však velmi efektivní (technicky i ekonomicky) recyklace vysoce obnovitelných odpadních surovin jako je kov, asfalt i dalších – lze je znovu zpracovat do plně rovnocenné podoby. Relativně velký recyklační potenciál mají též stavební materiály vhodné k tepelnému zužitkování jako je dřevo či korek, ale popřípadě i ty s menší výhřevností – např. EPS, konopí, len… Přírodní materiály typu hlína či sláma lze navrátit do přírody. Dřevěný odpad se může stát součástí dřevotřískových stavebních desek. V současnosti probíhá také intenzivní aktivita v oblasti výzkumu recyklace plastového odpadu. Využívá se kupříkladu jako frakce do betonu, k výrobě dlaždic, přetavuje se a tvaruje do stavebních desek, jež slouží k výstavě domů, a mnoho dalšího. Prozatím jde ovšem o podnikání, jehož obrat se pohybuje v nízkých, ne-li záporných účetních hodnotách.

Mezi recyklovatelnými demoličními materiály se objevují nejčastěji beton, cihly a jim podobné stavební produkty. foto: HildaWeges Photography

Kam s pneu?

Za jedno z nejvýznamnějších ekologických rizik je považován odpad v podobě pneumatik. Kaučuku, který je jejím primárním zdrojem, se globálně spotřebuje přes 30 milionů tun ročně. Vysoce žádoucí přeměna použité a odpadní pryže na vstupní surovinu - takzvaný aktivní gumový prach (active rubber powder – ARP) je přitom obchodním artiklem kupříkladu české společnosti ARP Bohemia. Nahrazuje klasické materiály – přírodní či syntetické kakučuky a jiné polymery běžně používané v gumárenském nebo termoplastickém průmyslu. Z recyklované pryže vznikají například hadice, pneumatiky, těsnění, izolace, je využívána též jako přísada do asfaltových směsí pro zvýšení životnosti vozovek. Recyklací gumy je zabráněno jejímu neekologickému spalování či skládkování, jež zapříčiňují znečištění podzemních vod či vznik emisí CO2.

Za jedno z nejvýznamnějších ekologických rizik je považován odpad v podobě pneumatik. foto: Budimir Jevtic

Zasakování recyklovaným plastem

Také v odvětví zpevňování povrchů pro parkovací plochy či průmyslové areály je využíván recyklovaný materiál, a to konkrétně plast. Společnost Asio z něj vyrábí zasakovací rošty, které nejenže přirozeně vsakují srážkovou vodu a předcházejí vzniku nedostatku spodních vod, ale snižují též důsledky rizikových klimatických jevů jako jsou záplavy. Umožňuje obousměrné proudění vody a růst vegetace a plastový materiál navíc zabezpečuje, že nedochází k velkému ohřátí a vysoušení povrchu v létě. Přesto je konstrukce roštu robustní a pojízdná dokonce i nákladními automobily. Kromě toho jsou rošty vhodné též jako zpevnění podloží v místech rozmoklého terénu s požadavkem na zachování přirozeného rázu lokality, k parkovým úpravám, zpevnění sportovních ploch či k ochraně kořenů stromů. Zajímavostí je, že lze na tento produkt čerpat i dotaci v rámci programu „Velká dešťovka“ ve výši až 85 % výdajů.

AS-TTE rošty vyráběné výhradně z recyklovaného plastu umožňují přímé zasakování srážkových vod pod zpevněnou plochu bez nutnosti odvádět vodu mimo území . foto: archiv firmy Asio

Recyklace šedých vod

Stejná společnost vyvinula také systém určený k recyklaci šedé vody. Voda, kterou využijete na sprchování nebo třeba mytí nádobí, jež neobsahuje fekálie nebo moč,lze místo vypouštění do kanalizace využít i jinak. Dnešní technologie ji umožňuje oddělit a systém funguje následovně: Voda ze sprchy putuje do akumulační nádrže, kde dojde k jejímu mechanickému přečištění filtrem pevných částic. Následně je přes membránový modul přečerpána do sousední nádrže (umístěné v ideálním případě pod povrchem země), v níž voda zůstává uložena a je připravená k druhotnému využití, ať už jde o zálivku zahrady, mytí automobilu či splachování toalety. Je přitom možné kombinovat tento způsob se záchytem srážkové vody. A existuje také možnost současné recyklace tepelné energie, a to speciálním zařízením přímo v místě vzniku teplé vody (tedy ve sprše), nebo osazením výměníku pro rekuperaci tepla z šedé vody, která dosahuje až 35 °, a tak je možno ji zčásti znovu využít.

Systém recyklace šedé vody: Voda ze sprchy putuje do akumulační nádrže, kde dojde k jejímu mechanickému přečištění. Následně je přečerpána do sousední nádrže, v níž voda zůstává uložena a je připravená k druhotnému využití. foto: archiv firmy Asio

Co s globálním nadbytkem fritovacího oleje?

Dostáváme se k dalšímu zajímavému, v úvodu zmíněnému pojmu – biomimetice. Jde o obor, který zkoumá konstrukční řešení rozmanitých živých organismů, jež se následně snaží napodobovat a výsledky výzkumu pak využít v rámci nových technických řešení. Týká se to přitom jak makro, tak mikrometrické úrovně. A do této oblasti spadá i náš další příklad transformace odpadu – kuchyňského oleje - na zdroj.

I použitý fritovací olej lze navrátit zpět do oběhu, jak dokazuje i výzkum českého týmu z VUT Brno, který jej přeměňuje na hodnotnou surovinu. foto: kauka jarvi

Použitý fritovací olej je mnohými považován za nevyužitelnou toxickou tekutinu, jež představuje riziko pro kanalizační systém i zdroje vody. Společnosti Nafigate Corporation se ji však podařilo navrátit do oběhu. Biotechnologie Hydal, vyvinutá týmem profesorky Ivany Márové z VUT Brno, spočívá v přeměně olejů na biopolymer typu PHB, tedy vysoce hodnotnou, biodegradabilní (přirozeně rozložitelnou) surovinu, dále využitelnou pro výrobu bioplastů. Při produkci, která spočívá v procesu fermentace, jsou využity bakterie (přirozená součást ekosystému), jež výsledný biopolymer vytvářejí zcela přirozeně - jako svůj rezervoár energie na „horší časy“. Biopolymer PHB je v konečné fázi možné využít jako surovinu k výrobě obalových fólií či nanovláken. Daný produkt disponuje nesmírným potenciálem světového měřítka.

Rekordní recyklace demoličního odpadu

Z oblasti developerské výstavby je v rámci tématu možné zmínit projekt Panattoni Park Ostrov North. Jde o výstavbu realizovanou na místě původního, dnes už sanovaného brownfieldu. Původní objekt bývalé továrny na trolejbusy Škoda byl šetrně zbourán, díky čemuž bude moci být využito až neuvěřitelných 96,7 % demoličního odpadu (dochází k jeho úpravě přímo v areálu), který nahradí přírodní zdroje. Dojde tak i k sekundární úspoře v podobě pohonu cca 10 300 nákladních vozů, které by za jiných okolností musely přepravit nový materiál. Během prací byla aplikována britská ekologická metodika BREEAM (certifikát obdrží ty budovy, které naplňují devět kategorií pozitivního vlivu na životní prostředí – např. energetická účinnost, environmentální dopad výstavby, využití recyklace a další). Výstavba doposud probíhá, avšak již dnes je projekt oceňován. Po dokončení vznikne industriální park s možností pronájmu celkem 120 000 m2 plochy.

Design a recyklované sklo

Skvělým materiálem, který je jako „dělaný“ k vícenásobnému využití, je sklo. Česká republika se v jeho recyklaci dlouhodobě objevuje na vrcholu evropského žebříčku; kupříkladu v roce 2018 ho bylo zrecyklováno celých 74,8 % (zdroj: web Ministerstva životního prostředí ČR). Drcené sklo lze ve stavebním průmyslu využít například k výrobě fasádní izolace, je možné jím nahradit také některé suroviny potřebné pro výrobu betonu.

Efektivní znovuvyužití nalézá i v designu. Tohoto potenciálu využila také společnost Brokis, pro niž v Janštejnských sklárnách vyrábějí z odpadových střepů nový, znovu použitelný materiál (Brokisglass). Je dokonce dostupný v několika barevných odstínech a výsledného produktu v podobě skleněné desky o tloušťce 6 – 8 mm je v současnosti dosahováno sériovou výrobou v pásové peci pro tavení. Společnost Brokis, respektive designérka Lucie Koldová ji využila třeba pro návrh konferenčních stolků, kde plní roli svrchní desky. Možnosti aplikace jsou však velmi široké, a to včetně exteriérů, kde poslouží jako velkoformátová obkladová fasádní deska, zahradní stolek, náhrobek… Designéři ocení též schopnost těchto skleněných desek vytvářet na pozadí zajímavé světelné kompozice a vzory.

Recyklaci skla se věnuje i projekt s názvem SRNA (zkratka slov Sklo, Recyklace, Nápad a Alchymie). Autoři minimalistických váz, sklenic či mís využívají při výrobě pukací stroj fungující na bázi elektrolýzy vody a na jejím výsledném produktu – vodíkovém plameni. Jde o menší recyklační aktivitu, která sice nemá význam globálního charakteru, avšak jde o příklad činnosti osoby či malé skupiny a důkaz, že začít lze jakkoliv i pomalu.

autor: Lea Rae
V oblasti Strijp-S v nizozemském Eindhovenu byla dočasně umístěna stavba složená čistě z recyklovaných součástí (jak exteriérových, tak interiérových). Je sestavena z použitých kontejnerů, starých oken či vypůjčeného materiálu. Základem všeho je princip oběhového hospodářství. Nejde tedy jen o použité věci, ale objekt lze do budoucna též snadno rozebrat a jednotlivé díly znovu použít. Stavba v současnosti slouží jako prostor pro konání rozmanitých společenských akcí. foto: Lea Rae

Recyklace samozřejmostí

Podobných inspirativních projektů, ať už většího či menšího charakteru, je nejen na českém trhu nespočet. Ve zkratce ještě zmiňme třeba absorbéry hluku pocházejícího od kolejových vozidel, které jsou tvořeny stavebnicovými dílci z recyklovaných surovin (Brens Europe), novinku v podobě recyklovaného betonu - Rebetong (Skanska a ERC-Tech), jenž sestává z recyklovaného kameniva a přidané nanopříměsi, nebo systém zelené střechy s použitím vegetačně-retenční desky Aquadesk (Retex), který se až z 90 % skládá z recyklovaných polyesterových vláken bez chemických úprav. A ještě než se rozloučíme, zmíníme i internetovou burzu druhotných surovin www.cyrkl.cz, která účinně optimalizuje komunikační procesy mezi prodávajícími recyklovatelných surovin a kupujícími.

Také Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, v souvislosti s programem Expanze, nabízí dotační program, v rámci kterého je možné požádat o finanční podporu na projekty, které souvisejí s materiálovým a energetickým využitím odpadů. Zažádat tak mohou třeba podnikatelé, kteří investují do zařízení na sběr, třídění a úpravu odpadů, nebo do strojů určených k jejich materiálovému či energetickému využití. Mimo to je také pořadatelem soutěže Přeměna odpadů na zdroje, kde oceňuje projekty, jejichž součástí je využití produktů s ukončenou životností. Zmiňme také, že cirkulární ekonomika patřila i mezi přední témata letošního Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně.

Vůle lidí recyklovat je však čím dál vyšší i bez příspěvků státu. Obzvláště mladší generace, které jsou od nejútlejšího věku v dané oblasti vzdělávány, ji považují za naprosto přirozenou. Není se tedy potřeba obávat žádných katastrof. Naopak. Lidstvo prokazuje svou moudrost dennodenně. Stačí jen kapka selského rozumu k tomu a výsledek bude nadmíru pozitivní. A profitovat budou všichni, včetně přírody.

Související články

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: Shutterstock