Velké prosklené jihozápadní plochy, přechodový prostor mezi exteriérem a interiérem v podobě terasy okolo domu – to jsou jedny z hlavních znaků permakulturní stavby. Autor: Takako Picture Lab, Shutterstock
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Permakulturní bydlení: život v souladu s přírodou i selským rozumem

Permakultura podporuje takové uspořádání zahrady, pole či domu, které je založeno na přirozeném koloběhu přírody a životě v harmonii s ní. Člověk tak ze svého okolí zdroje nejen čerpá, ale postupně je do ní i vrací. Tento článek je určen zejména všem permakulturním stavitelům, ať už je jejich motivací k tomuto přístupu snaha o vedení udržitelného životního stylu, potřeba nezávislosti na okolí či jejich kombinace. Text přednáší principy, které fungují pouze pokud jsou pojaty s citem a rozumem. V opačném případě dojde k extrému, který popírá zásady celé „ideologie“.

Strom u domu

Nedávno jsem se na sociálních sítích setkala s názorem člověka, který tvrdil, že strom nepatří k domu. Nechtělo se mi věřit tomu, že něčemu takovému někdo skutečně věří. Ne, že by nemohl - pokud vlastní pozemek a přeje si jej mít holý, je to jeho věc. Jen mě to překvapilo. Strom je přeci už od dávných časů ochranným prostředkem domu před všemi možnými povětrnostními vlivy. V létě poskytuje drahocenný stín, jeho spadané listí hnojí trávník na podzim, kořeny chrání základy sousedicí stavby od potenciálního vzlínání vlhkosti, zpevňují svah. Pozitivně ovlivňuje mikroklima ve svém okolí. Poskytuje také dřevo na topení či výrobu nábytku. V neposlední řadě pak zkrášluje zahradu, je útočištěm pro ptáky a hmyz.

Po přečtení zmíněného příspěvku mne napadlo, zdali opravdu lidé zapomněli na všechno, co naši předkové znali a praktikovali? Naštěstí ne. Přesvědčuje mne o tom čím dál více „chytrých“ staveb, které nejen na českém území vznikají. Pozor, nejedná se však o domy naplněné inteligentními technologiemi. Chytré je nazývám proto, že aktivně využívají dary přírody včetně jejích energií a koexistují s životním prostředím. Nazývají se permakulturní.

Bydlet v souladu s permakulturou je možné nejen na vesnici, ale i ve městě. Jedním z nástrojů jsou i vertikální zahrady, které zažívají celosvětový rozkvět. Autor: Antonello Marangi, Shutterstock

Manhattanský paradox

Na začátku je potřeba si říci, v čem tkví rozdíl mezi permakulturním a přírodním bydlením. Ač se na první pohled zdá, že jde o totéž, není tomu tak. Jejich principy se prolínají, avšak ne každou stavbu ze slámy, kupříkladu, lze označit za permakulturní a naopak ne všechny zděné domy jsou z „klubu“ vyloučeny. Princip totiž spočívá v přístupu, ne materiálu. Můžete se snažit jak chcete a k budování svého domu u lesa používat výhradně přírodní materiály jako je hlína, dřevo či kámen, avšak pokud bude zapotřebí každý den odvézt ratolesti do školy vzdálené třeba 40 kilometrů, dáváte vzniknout rozporu, který nedovoluje nazývat váš životní styl permakulturním.

Vše musí být v rovnováze. Pokud jí dosáhnete v centru přelidněného města v panelovém domě, v němž osázíte svůj malý balkon zeleninou, kompostujete v nádobě uložené na parapetu za oknem a veškerou občanskou vybavenost máte v docházkové vzdálenosti (a tak k cestování spotřebováváte minimum zdrojů), můžete na tom být mnohem lépe, než leckterý jiný ubytovaný v dřevěnce v horách. Hovoříme zde o takzvaném „manhattanském paradoxu“, který objasňuje příčiny velmi nízké ekologické stopy obyvatel stejnojmenné newyorské čtvrti (nižší než kdekoli jinde v USA). Důvodem je kumulace bytů s malou rozlohou v husté městské zástavbě, která přináší úsporu na vytápění. Prokázána byla také snížená spotřeba pohonných hmot či materiálů potřebných pro zajištění zásobování oblasti či k přesunu obyvatel do práce. Auto zde vlastní pouhých 25 % lidí.

Jedním z projektů, které podporují využití permakulturních principů právě uvnitř městské zástavby, je koncept městské farmy, již navrhlo architektonické studio Precht. Fasáda interesantní výškové budovy (modulárního charakteru) bude pokryta stovkami záhonů, v nichž si obyvatelé jednotlivých bytů budou moci pěstovat vlastní plodiny. Takové stavby, které se vyznačují malou zastavěnou plochou a přitom poskytují zázemí velkému množství lidí, zamezí likvidaci lesních porostů i dalších biotopů.

Ve městech je možné přiblížit se permakulturnímu směru vybudováním komunitní zahrady. Autor: MikeDotta, Shutterstock

Pozorujte, plánujte a až pak stavte

Ještě před tím, než se rozhodnete přistoupit ke stavbě permakulturního domu, je zapotřebí plánovat. V ideálním případě na pozemku, kde se chystáte stavět, alespoň rok pobývejte. Zní to banálně, ale každé prostředí má svá specifika, která se vyplatí včas rozpoznat. Tvorba projektu je totiž nejdůležitějším krokem celé výstavby! Ještě před prvním výkopem se vyplatí pozorovat místo během všech ročních období, zjistit odkud nejčastěji fouká vítr, který strom opadává v jakém období, kam v jaké sezoně dosáhne slunce, kde se drží vlhkost, která místa jsou vyhledávána třeba hmyzem… To vše vám pomůže navrhnout dům, který bude sloužit po celý rok a jehož každý kout bude náležitě využit.

Dlouho pozorujte, na tom základě postavte dům a pamatujte, důležité je situovat ho na okraj pozemku, aby prim hrála zahrada a přírodní koloběhy v ní. Autor: Casmaria, Shutterstock

Prioritizace a získávání energií

Dále si nastavte priority a tisíckrát zvažte, jak musí být dům velký. Promyslete veškeré účely, k nimž bude sloužit. Zvažte, nakolik trávíte váš čas uvnitř a nakolik venku. Kolik místností bude nezbytně zapotřebí? Jak jsou velké děti a neodstěhují se záhy? Hlavní roli by totiž měla hrát zahrada a váš budoucí pobyt v ní co nejvíce měsíců v roce. Proto zapomeňte na to, že by měl být dům centrem parcely. Naopak umístěte stavbu na její okraj a rozhodně to nepřehánějte s její velikostí. Její orientaci pak uzpůsobte zkušenostem, které jste získali právě dlouhodobým pozorováním. Nebudete litovat.

Jen pokud jste plánování nepodcenili, podaří se vám naplnit většinu permakulturních principů. Na základě pozorování lze efektivně naložit s přírodními zdroji a energiemi, které vám okolí nabízí zcela zdarma. Například lze instalovat některou s alternativních elektráren (solární, vodní, větrná). Pokud dům orientujete správně (včetně umístění prosklených ploch), výrazně uspoříte i na vytápění. Dům se pasivně prohřeje skrz okna směrovaná na západ a jih – dochází k samoregulaci teploty.

Permakultura podporuje využívání recyklovaných materiálů a alternativních energetických zdrojů. Na obrázku stavba sestavená převážně z odpadu – Zeměloď. Autor: IrinaK, Shutterstock

Zajímavou alternativou vyhřívání budovy je i takzvaná Trombeho stěna. Funguje na principu skleníku. Nejčastěji jde o skleněnou předstěnu instalovanou cca 0,5 m před jižní obvodovou zdí domu, která je opatřena černým nátěrem. Mezi stěnami je přitom ponechána vzduchová kapsa. Černá barva na domovní zdi pohlcuje maximum tepla ze slunce, akumuluje jej a jeho část předá vzduchu „v kapse“. Ten zde díky dvěma průduchům v horní a spodní části stěny domu přirozeně cirkuluje a ohřívá tak interiér. V létě je z důvodu nebezpečí přehřívání Trombeho stěna zastíněna posuvným překryvem střechy.

Architekt Petr Hájek navrhuje v knize „Permakulturní dům“ maximalizovat prostor terasy přiléhající k domu, a to na úkor kubatury zateplené části domu. Je prokázáno, že je tento prostor na hranici zahrady a interiéru využíván z celého domu nejintenzivněji. Rozdělte jej na čtyři části, z nichž ta východní poslouží k pobytu ráno a dopoledne, jižní bude prohřívat celý dům (což oceníte zejména v chladných ročních obdobích; v létě je jen potřeba jej patřičně zastínit), západní terasa k pobytu odpolednímu či podvečernímu a severní třeba k uskladnění dřeva na topení nebo k vybudování letní kuchyně.

Dispozice domu se doporučuje co nejjednodušší, tedy s co nejmenším počtem dělicích příček. Důvodem je jak úspora materiálu, potažmo financí, tak možnost snazšího topného systému. Jako ideální se totiž v trvale obývaném domě nabízí akumulační sálavá kamna. Ta patří do středu domu tak, aby mohla sálat teplo do všech stran okolo. Zdroj vytápění je však libovolný. Podstatou všeho je volba takového, který bude nejlépe vyhovovat a zamezí případnému plýtvání energiemi. Může jím být kupříkladu i stropní teplovodní či elektrický systém, který detailně popisujeme v článku Sálavé stropní nízkoteplotní vytápění a chlazení, řešení podle přírody.

Odborníky z oboru permakultury je doporučován dům kruhového půdorysu s minimem interiérových příček. Autor: tlorna, Shutterstock

Přebytek interiérových příček také omezuje či přímo zamezuje šíření tepla získaného ze slunce skrz prosklené plochy namířené na jihozápad. Pokud jste tedy malá rodina o dvou až třech lidech, neváhejte vytvořit jednu velkou otevřenou bytovou jednotku, například se spaním v otevřeném patře. A pokud si velikostí nejste z jakéhokoliv důvodu jistí, začněte prostě v malém tak, aby bylo stavbu kdykoliv možné zvětšit dle aktuálních potřeb rodiny. Tento přístup ocení zejména mladé rodiny, jež plánují postupné rozšiřování svých řad.

Materiály

Dalším krokem by měl být výběr materiálů, které váš dům budou tvořit. V první řadě se nabízí to, co dává sama příroda, zároveň by mělo jít o obnovitelné a nejlépe i recyklovatelné zdroje (od samého počátku tedy myslete též na likvidaci domu, která ač přijde za desítky, ne-li stovky let, dojde k ní). Tím nelze téměř nic zkazit. Ale jen téměř. Pokud byste se totiž jali dovážet hlínu či lámaný kámen ze vzdálených lomů, původní dobrý úmysl se zcela mine účinkem.

Přírodní materiály není navíc vhodné používat na některé vysoce exponované prvky v domě jako jsou okna. Jejich dřevěné rámy, kupříkladu, neváhejte opatřit ochranným nátěrem. Případně zainvestujte do materiálu jako je hliník, jehož životnost je z důvodu odolnosti a možnosti jeho stoprocentní recyklace prakticky věčná. Permakulturní dům by měl sloužit co nejdéle a výměna oken, která přestala plnit svou funkci už po dvaceti letech užívání, je doslova v protikladu. Zásadní je selský rozum.

Earthship / Zeměloď

Pokud pak přistupujete k opravě staršího domu, pokuste se vyhnout bezdůvodným výměnám starého za nové. Prvním krokem by vždy měla být oprava, až pak pořízení nového. Využívejte materiály lokální a pokud máte možnost čerpat z materiálů recyklovaných, rozhodně neváhejte. Uděláte tím medvědí službu nejen přírodě, ale též sobě (finanční úspora).

Inspirovat se lze třeba v díle amerického architekta Michaela Reynoldse, který se věnuje návrhům obytných staveb tvořených právě odpadem (Earthship - Zeměloď). Využívá především použité pneumatiky naplněné hlínou (s přirozenou regulací vnitřní teploty v domě), plechovky či PET lahve, samozřejmostí je také čerpání elektrické energie z alternativních zdrojů jako jsou solární panely či domácí větrné elektrárny. V České republice byl navíc nedávno představen unikátní produkt v podobě recyklovaného betonu, který je tvořen výhradně demoliční sutí a nano-příměsemi.

Terasa okolo domu orientovaná do všech stran dovoluje využít všech pozitiv jednotlivých denních dob. Její vybudování prodlužuje roční dobu, po kterou lze pobývat venku a navíc je podstatně levnější nežli zateplená část domu. Autor: shark girl, Shutterstock

Low-tech ano, ale s mírou

Tím se pomalu dostáváme k low-tech principu. V permakulturních domech se majitelé snaží vyhnout moderním technologiím. Ani zde se však nesetkáme s jejich nekompromisním odmítnutím. Pokud je totiž technologie opodstatněná a přínosů je více nežli nedostatků, jako je tomu v případě některých elektráren (zejména fotovoltaických), není potřeba se jí vzdávat. Dnes se již není zapotřebí obávat ani nevzhledných panelů, které se s příchodem solárních tašek či fasádních obkladů stávají pomalu minulostí...

V domě je také vhodné situovat prvky, které disponují vícero funkcemi (třeba akumulační kamna mohou sloužit k topení, vaření, ohřevu vody, odpočinku…) a od domu vyžadujte, aby nejdůležitější zdroje byly dublovány (nezbytná voda by měla být zajištěna více zdroji – ze studny, akumulací dešťových srážek, čerpáním z potoka opodál a podobně). Zcela přirozené by mělo pak být efektivní hospodaření s vodou, a tedy eliminace používání její pitné verze na splachování (třeba pomocí ekotoalet) či praní. Zálivka zahrady nechť probíhá výhradně vodou dešťovou a další. Jiné úspory – na energiích - jde dosáhnout například odstavením lednice a mrazáku v zimě, kdy mohou být potraviny skladovány venku. Naopak v létě, kdy jsou tyto přístroje poháněny výhradně ze solárních zdrojů, to není zapotřebí a jejich výhod lze využít naplno.

Sláma, hlína, dřevo… To vše jsou materiály populární v permakulturním stavitelství. Autor: Henrique Nishimura, Shutterstock

Život venku je základ

A jak jsme naznačovali výše, žijte převážně venku. Prožívejte jednotlivá období a jejich koloběh s přírodou. Produkujte své vlastní potraviny. A tedy pěstujte zeleninu, vysazujte stromy a keře, vyhýbejte se chemickým prostředkům či hnojivům, kompostujte, zalévejte dešťovou vodou... Mimo jiné i fasáda či terasa osázená rostlinstvem může svému majiteli poskytovat výnos v podobě jeho plodů. Důležitý je přístup k celkovému výtěžku – měl by být co nejbohatší, avšak s co nejnižší spotřebou energií a ideálně s nulovým odpadem. Permakulturní zahrada je však natolik širokým tématem, které si probereme příště – v samostatném příspěvku.

Související články

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: Shutterstock