Stanský mlýn, zelená stavba s duchem minulosti

Majitelé penzionu Stanský mlýn na rozhraní Železných hor a Žďárských vrchů jsou zastánci zelených řešení. Stavba jich proto obsahuje několik. Malou vodní elektrárnou s Francisovou turbínou počínaje, tepelným čerpadlem voda/voda a solárními technologiemi konče. Jedná se o nadmíru zajímavé stavení, které vznikalo postupně dlouhá léta a které též disponuje velmi zajímavou historií.

Vodní mlýn, dnes Stanský, dříve v regionu známý například pod názvem Znamenáčkův, je stavbou s dalekou historií. Vystřídaly se na něm desítky vlastníků či nájemců. Rok výstavby není zaznamenán, písemné zmínky o mlýně se však objevují už v druhé polovině 17. století, kdy byl mlýn součástí Chroustovického panství. První přestavba objektu, tehdy námezdního mlýna, proběhla v roce 1857 a zařízení bylo od tehdy poháněno třemi vodními koly o průměru 379 cm (jedno pohánělo pilu, ostatní dvě mlýn). Až v roce 1920 byl mlýn modernizován a kola nahrazena Francisovou turbínou.

Pozn.: Francisova turbína (horizontální, nebo vertikální) patří od svého vynálezu mezi nejvyužívanější přetlakové vodní motory (v mlynářském řemesle, ale též např. v přečerpávacích vodních elektrárnách – třeba na Dlouhých Stráních). Nahradila nedostatečně efektivní mlýnská vodní kola. Rotor turbíny získává energii z kapaliny, která prochází mezi vysokotlakým přívodem a nízkotlakou savkou. Jedním z jejích nástupců je například Kaplanova turbína vynalezena profesorem Viktorem Kaplanem.

Záběr na Francisovu turbínu, která nahradila původní vodní kola. Roční výroba elektřiny z malé vodní elektrárny činí 70 - 100 000 kWh.

Interesantní historie objektu pokračuje i ve 20. století. V roce 1922 došlo k požáru budovy, při kterém shořelo i 60 uměleckých děl malíře F. Kavána který v mlýně platil za chléb svými obrazy, a po němž došlo v pořadí k druhé přestavbě mlýna. Kromě mletí obilí se v tehdy už Znamenáčkově obnoveném mlýně drtila i borová kůra za účelem výroby střelného prachu pro semtínskou prachárnu. Fungující zařízení bylo však v roce 1948 demontováno a nastalo období chátrání. Během let 1948–1989 bylo využíváno socialistickým JZD, mlýnský náhon byl zasypán zeminou i odpadem. Netknutý pak zůstal objekt i dalších 12 let po restituci (1991). Až nakonec mlýn v žalostném stavu zakoupili nynější majitelé, manželé Švandovi. V jejich rukou se objekt nachází od podzimu roku 2003.

Současní majitelé zakoupili stavbu v roce 2003. Mlýn se tehdy nacházel v žalostném stavu.

Renesance vodní elektrárny

Švandovi usilovali o investici do tohoto objektu dlouhá léta a když se konečně zadařilo, pustili se do skutečně rozsáhlé rekonstrukce a modernizace. Převážná část prací byla vykonávána svépomocí. První rok se majitelé věnovali převážně úklidu, během zabrání pozemku JZD v dobách minulých se tento stal doslova skládkou. Následovaly stavební úpravy a obnova malé vodní elektrárny. Ze sutin vybagrovali původní Francisovu turbínu. Idea znovuzprovoznění vodní elektrárny však zahnala majitele do mnoha slepých uliček v labyrintu státní správy. Byli nuceni jednat s desítkami úřadů, mezi nimi např. CHKO Žďárské vrchy, České dráhy, Povodí Labe, Vodoprávní úřad... Museli zajistit rozmanité územní průzkumy: dendrologický, ichtiologický, jednat s Komisí pro rybí přechody, s ČEZem apod. Jednalo se o období razítek a povolení, které se protáhlo na celých 6 let. Francisova turbína byla po všech útrapách a šedesátileté přestávce zprovozněna v roce 2010 a současná vodní elektrárna disponuje výkonem 30 kW (průtok 0,642 m3/s, spád 4,5 m). Voda je na turbínu přiváděna 660 m dlouhým náhonem z řeky Chrudimky a odtokovým kanálem odváděna zpět do jejího koryta. Roční výroba elektrické energie z malé vodní elektrárny činí 70 až 100 000 kWh.

Na střeše penzionu jsou umístěny solární kolektory, na stodole zase panely fotovoltaické.

Energie z vody

Majitelé se před časem také rozhodli, že energii vody z náhonu využijí i pro výrobu tepelné energie a jali se oslovit dodavatele tepelných čerpadel. Na místo dorazilo několik obchodních zástupců, kteří navrhovali systém vzduch/voda. Švandovi však na svou stranu nepřiklonili a ti se nakonec dohodli se společností, která dodala čerpadlo typu voda/voda.

Vytápění

V současnosti je tedy využíváno tepelné čerpadlo 060 Climate Master GSW typu voda/voda o 12 kW tepelného výkonu a 3 kW příkonu elektrického. Zařízení ale čerpá vodu nejenom z náhonu. Na pozemku jsou 2 studny. Pakliže klesne teplota vody v náhonu pod 8 °C, je voda odebírána z jímací studny, kde je stabilní teplota 9–10 stupňů. Voda je pak zpět vrácena do zasakovací studny. Tepelné čerpadlo je v provozu celoročně, pouze v období velmi silných mrazů je využit kotel na pevná paliva (kusové dřevo či brikety) značky Verner o výkonu 25 kW. Ve společenské místnosti (bývalé mlýnici) jsou mimo to umístěna i kachlová kamna, která dotváří atmosféru a hosté penzionu si v nich často topí sami. Vytápění v celém objektu je teplovodní s radiátory. Voda do nich putující je ohřívána buď elektřinou vyrobenou Francisovou turbínou, fotovoltaickými panely, či solárními kolektory. Byl instalován vysokoteplotní systém, jenž je kompatibilní jak s kotlem na dřevo, tak s tepelným čerpadlem. Topný systém je řízen automaticky za přispění programově řízené regulace Etatherm.

Pamětní destička umístěná na zdi penzionu

Energie ze slunce

Otopná i užitková voda, ale též elektrická energie je v tomto objektu primárně získávána z vlastních zdrojů, a to zejména z malé vodní elektrárny, dále fotovoltaickými panely, případně solárními kolektory orientovanými jihozápadním směrem. Solární zařízení k ohřevu vody (9 ks panelů) je umístěno na střeše penzionu, zatímco fotovoltaická elektrárna na střeše přilehlé stodoly. Ohřev vody je během slunných dní plně pokryt solární energií, v ostatních případech napomáhá tepelné čerpadlo. Fotovoltaický systém je hybridního charakteru, vyrobená elektřina není kumulována do baterií, ale je ihned spotřebovávána, její přebytky popřípadě putují do veřejné sítě ČEZu.

V suterénu penzionu je umístěna akumulační nádrž o obsahu 10 kubických metrů. Tato byla využívána zejména v dobách, kdy objekt nedisponoval tepelným čerpadlem. Nádrž se během dvou dnů nahřívala a nastřádané teplo mohlo být využíváno až 5 dní bez potřeby dalšího topení kotlem. V současnosti je kotel na dřevo využíván jen jako doplňkový zdroj. Nádrž je obvykle vyhřívána alternativními zdroji, a to solárními panely, případně tepelným čerpadlem.

Kachlová kamna v bývalé mlýnici slouží jako lokální topidlo, které dotváří atmosféru místa.

Rekonstrukce objektu

Ale vraťme se pár kroků nazpět, k samotné rekonstrukci mlýna a jak probíhala. Staticky byla stavba v pořádku, také obvodové zdivo složené z kamene a cihel bylo více méně bez nutnosti oprav, byly proto jen otlučeny staré omítky na obou stranách a naneseny nové včetně štuku. V případě krovů byly úpravy nutné, zejména konců krokví. Byly shnilé, a došlo proto k jejich odřezání. Stará a nová část byla spojena přeplátováním (typ tesařského spoje). Samozřejmostí je umístění podstřešní izolace. Jako nová střešní krytina byla využita pálená Tondach taška srdcovka s černou glazovanou povrchovou úpravou. Stropy v budově byly vytvořeny betonové s aplikací kročejové izolace. Podlahy jsou z 20 mm dubových prken, která jsou položena na betonové stěrce.

Pozn.: Přeplátování trámů patří mezi příčné tesařské vazby využívané pro spojení dřevěných prvků krovu. Jedná se o způsob „svázání” dvou trámů, které se buď křižují, nebo je jeden prodloužením druhého. Jednoduše provedeme v místě spojení v obou trámech výřez a jednotlivé kusy do sebe vsuneme. Trám vrchní je vždy nesen spodním. Přeplátování (rohové či rovné, úplné nebo částečné) se používá pro napojení vaznic u valbových střech a spoj je zajišťován svorníkem.

Podlaha v mlýnici je původní. Došlo pouze k jejímu vykartáčování a napuštění tvrdým voskovým olejem. Výsledkem je přirozená patina, která je rok od roku krásnější.

Interiéry

Celý objekt získal nová okna (eurookna, materiál smrk) s dvojsklem. Hlavní vstupní dveře, garážová vrata, vstupy do kotelny a dílny získaly dveře z masivního dubu o hloubce 45 mm, interiérové dveře jsou z masivního smrku a hloubky 30 mm. Výrobcem je truhlářství pana Robina Sýkory, který je také autorem většiny dřevěného vybavení v interiéru (kuchyně, bar, police, postele, rámy zrcadel, schodiště...). Jedna z mála, která nebyla dodána vybraným truhlářem, je dřevěná podlaha v bývalé mlýnici (pouze několik výrazně zničených prken bylo vyměněno). Podlaha zde zůstala původní, je pouze důkladně vykartáčovaná a napuštěna tvrdým voskovým olejem (nátěr je opakován cca každé 3 roky). Její vzhled je proto obdařen přirozenou patinou, jež je rok od roku krásnější. Zajímavá jsou i svítidla, na jejichž výrobu byl použit materiál pocházející z původního vybavení mlýnu. Ve společenské místnosti se nacházejí lustry vyrobené ze starých trámů, na schodišti jsou pak lampy zhotovené z držáků původní mlýnské transmise a dopravníků obilí. Majitelé se tak snaží zachovat ducha místa a při jakékoliv rekonstrukci berou ohledy na jeho historii.

Okolí penzionu zahrnuje rozsáhlé pozemkové plochy zemědělského charakteru

Budoucno

Do budoucna čeká Švandovi ještě hodně práce, objekt vyžaduje permanentní údržbu, nedávno bylo také započato zastřešení terasy, které svým vzhledem naváže na design vstupní verandy. V blízké době dojde k odbourání levé části stodoly, jejíž kamenné stěny se rozpadají. Je však v plánu využít celý půdorys stodoly a vybudovat rozšíření ubytovacího objektu. V okolí penzionu se také nacházejí rozsáhlé pozemkové plochy zemědělského charakteru. I s těmito mají majitelé své plány. Časté konání svateb v místě pak přivedlo majitele na myšlenku vybudování oddacího altánu. Umístí jej v přilehlém parku pod stoletými lípami.

Komentář majitele

Jediné, k čemu bychom dnes přistupovali jinak, je výběr topného systému. Místo radiátorů bychom volili podlahové vytápění. Co se však týče osmiletého provozu malé vodní elektrárny, zde se naše vynaložené úsilí vrací. Pouze v posledních letech, kdy nás trápí nedostatek srážek, potažmo nízká hladina vody v tocích, se návratnost investic do vodní elektrárny prodlužuje. Francisova turbína je pro nedostatek vody v řece Chrudimce odstavována přibližně od dubna do října. S odstupem času (po deseti letech provozu penzionu) však vyhodnocujeme náš původní záměr – vybudovat ze zpustlé budovy penzion – jako velice dobrý. Převážná většina našich hostů dokáže ocenit fortelnost a způsob, jakým byl mlýn zrekonstruován. Všímají si detailů a mnozí, stejně jako my, vnímají genius loci, který se zde nachází. Hosté odjíždí spokojeni a často se rádi a opakovaně vracejí. Je to pro nás velice povzbudivé. Pozitivní reakce nám dodávají odhodlání a chuť do dalšího budování a zvelebování nejen penzionu, ale i jeho přilehlého okolí,” doplňují Švandovi, majitelé penzionu.

Související články

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: Milan Jedlička, Helena Široká, archiv majitelů mlýna