Sedlákův dům v Chlumci. Selské stavení nadčasové podoby

V obci proslavené hned několika selskými povstáními proběhlými v 16. až 18. století vyrostl dům, který je vkusně zasazen do kontextu daného prostředí. Ing. arch. Zdeněk Balík se inspiroval okolními stavbami (kaple či zámek Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou) a finální formu navrhovaného objektu tomu přizpůsobil. Celým domem však především prostupuje jeden námět – selské stavení. Jeho vnitřní podobu by však hádal málokdo.

Že je dům zasazen vhodně do okolí, potvrzují též výhledy, které stavba nabízí ze svých vnitřních prostor. Z ložnice rodičů je přes okno působivý výhled na kapli, od jídelního stolu zase na zámek. Z interiéru lze zachytit též perspektivu aleje topolů.

Investorův hlavní požadavek obnášel návrh bez schodiště, tedy přízemního domu. Výsledná zastavěná plocha je proto 201,2 m2, od níž se velikost plochy užitné liší minimálně – 167,3 m2. Jedná se o rodinný dům pro 4 osoby s dispozicí 5+kk. Na první pohled je vnější pozorovatel zaujat geometrickými liniemi stavby – ostré kontury si podávají ruku se silnou asymetrií, která je patrná jak na obvodových zdech, tak na střeše. S tím pak výrazně kontrastuje motiv kruhu, potažmo soudržnosti. Ten je patrný na terase a především v interiéru – v kruhové kuchyni. Ta slouží k oddělení prostorů osobních od těch společných. Jejím opakem je ložnice rodičů, jejíž strop kopíruje tvar nepravidelné šikmé střechy. Geometrických zvláštností bylo dosaženo mimo jiné i díky výběru vhodné konstrukce – z oceli.

Protiradonová opatření

Jedná se tedy o dům s rázem selského stavení, avšak nadčasové podoby s použitím moderních materiálů a stavebních technologií. Stojí na železobetonové základové desce uložené na hutněném pěnovém skle. Důležité je zmínit též hydroizolační vrstvu, která je natavena na základovou desku a která plní i velmi důležitou funkci protiradonové ochrany (dům se nachází v oblasti se středním rizikem výskytu radonu v geologickém podloží).

Pozn.: Česká republika je uložena na podloží, které se v mnoha lokalitách vyznačuje vysokým podílem uranu. Země má navíc jedny z nejvyšších koncentrací radonu v budovách na světě. Hustota kontaminace se liší, závisí zejména na vlastnostech geologického podloží. Radioaktivní plyn proniká do staveb přes trhliny a netěsnosti v základových deskách, ale též v důsledku rozdílného sedání suterénních stěn, nebo jako důsledek podtlaku... Může proniknout i do vnitřních prostor, kde se hromadí. Architekt či projektant je tak postaven mimo jiné i před rozhodnutí jaké preventivní opatření je nutné nastavit v případě novostavby, případně jak snížit koncentrace radonu ve stávající stavbě. Prostupu radonu dovnitř domu lze zabránit mechanickou bariérou, provětráváním podloží budovy a montáží kvalitního vzduchotechnického zařízení s řízenou ventilací. Vhodným opatřením je i odstranění materiálů s vysokou rychlostí plošné exhalace radonu u stávajících objektů (nenosné konstrukce).

V hlavní roli ocel

Obvodový plášť sestává ze sloupkového systému ocelových tenkostěnných C profilů. Z venkovní strany je opatřen dvěma vrstvami minerální izolace, dřevěným rastrem a záklopem z OSB desek, na němž je realizován kontaktní fasádní systém (izolační desky Rockwool Max E), který zde plní i funkci nosného systému pro tenkovrstvou armovanou omítku. Z vnitřní strany obvodové zdi je umístěna protipožární sádrokartonová předstěna, minerální izolace Rockwool a parozábrana pro ochranu konstrukce před vniknutím vodních par.

I konstrukce zastřešení domu je tvořena ocelí. Nosné sloupky jsou vetknuty do základových patek. Střecha je jednoplášťová. Složení souvrství je následující: 15 mm SDK – MW izolace – parotěsná zábrana – mezikrokevní MW izolace 160 a 40 mm – OSB desky – nadkrokevní PIR desky – sklotextilie. Nakonec je položena střešní krytina z měkčeného PVC a tloušťky 1,5 mm. Zajímavostí je, že krytina slouží jak k izolaci konstrukce od vody z dešťových srážek, tak jako estetická pohledová vrstva. Dešťové svody jsou z titanzinku.

Většina prostor domu je otevřená, s vysokými stropy kopírujícími tvar střechy. Jediná místnost, nad níž se vyskytuje menší půdní prostor, je kruhová kuchyně. Zde je (v konstrukci oddělující obytnou část od půdy) doplněna i další vrstva rolované izolace.

Pozn.: V případě ocelové nosné konstrukce se jedná o suchý systém výstavby, v našich končinách ne tolik obvyklý. Ocel poskytuje velkou svobodu co se týče variability tvaru domu, jeho fasády i vnitřního uspořádání. Výhodou je rychlost výstavby, pevnost ocelového materiálu a jeho nehořlavost. Ocelový skelet umožňuje montáž stěn menší tloušťky, než je tomu v případě zděných objektů, obvykle pak též ponižuje náklady na vytápění.

Interiérové dělicí příčky jsou sádrokartonové, izolované minerální vlnou. Ta hraje roli akustické a tepelné izolace mezi jednotlivými místnostmi. Stropní systém je tvořen ocelovými tenkostěnnými profily. Konstrukce podlah obsahuje dvě vrstvy polystyrenu. V ložnici je aplikována podlahová pochozí vrstva z betonové stěrky, v koupelnách keramická dlažba a v ostatních prostorech prkenná dubová a jasanová podlaha.

Otvorové výplně

Výplně otvorů jsou tvořeny známými dřevěnými EURO okny, přičemž zaskleny jsou izolačním trojsklem. Vnitřní parapety jsou vyrobeny z MDF lakovaných desek, vnější parapety jsou titanzinkové v rámci okenního systémového řešení. Vstup do domu je proveden z ocelových profilů JANSEN s trojitým zasklením, přerušenými tepelnými mosty a zapuštěnou prahovou lištou. Dveře vedoucí na terasu jsou ve formě HS portálu (velkoformátové posuvné celoprosklené dveře). Odstín oken a dveří je sladěn do tmavě šeda. V čelní části domu jsou také „ukryty” dveře vedoucí do dílny. Jsou opatřeny totožnou omítkou, jako je aplikována na fasádě. Opomenout nelze ani originální střešní kruhové okno umístěné nad pracovním prostorem v kuchyni. Jedná se o výrazný dekorativní prvek, který navíc přivádí do prostoru přímé světlo a zároveň je místem odtahu vzniklých kuchyňských par.

Pozn.: Titanzinek (TiZn), který zmiňujeme výše, je přírodní materiál vzniklý před cca 25 lety za účelem vylepšení technologických i mechanických vlastností zinkových produktů. Je slitinou zinku (99,995 %), titanu a mědi (legující prvky: titan upravuje mechanicko-pevnostní vlastnosti materiálu, zatímco intenzita patiny je určována konkrétním množstvím mědi). Ve stavebnictví je TiZn využíván především jako materiál na střešní krytinu či parapety apod. Jeho využití ve stavebním průmyslu poskytuje mnohé výhody. Je však potřeba dbát na doporučení výrobců, kteří uvádějí ve svých podkladech nutnost respektování základních korozních charakteristik materiálu. TiZn výrobky nesmí být kupříkladu ve styku s podklady, které obsahují nadměrné množství vlhkosti a agresivní složky. Titanzinek musí být odvětráván. Pokud toto není dodrženo a dostane se materiál do kontaktu s alkalickými stavebními hmotami (např. s nevyzrálou omítkou), dochází ke korozi a následnému poškození. Pokud jsou však dodrženy zásady zpracování TiZn, je jeho životnost až 100 let při minimální údržbě (není zapotřebí ani nátěru).

Exteriéry

Okna i dveře domu pokrývají velkou část fasády domu a poskytují výhled či výstup i k venkovnímu zázemí objektu. První pohled návštěvníka padne na červenou konstrukci z tenkostěnné oceli, která slouží jako parkovací stání. Zastřešeno je průhledným trapézovým sklolaminátem. I tato část domu je tedy materiálově (ocelí) propojena s hlavní stavbou. Přilehlé exteriéry zahrnují taky terasu. Ta je zpevněna pískovcovými dlaždicemi v kamenném loži. Vstup na ni je umožněn ze společných prostor – propojené kuchyně s obývacím pokojem – přes HS portál a slouží tak jako jejich venkovní prodloužení.

Technologické vybavení

Rodinné „selské” stavení není sice evidováno v pasivním standardu, jen díky přízemní podlahové ploše toho nebylo dosaženo, avšak jak obálka domu (včetně oken a dveří), která se vyznačuje značnou mírou vzduchotěsnosti, tak technologie přispívají ke stavu, který lze označit jako vysoce úsporný. Vytápění objektu je zabezpečeno centrálním vzduchotechnickým systémem značky ATREA. Zdrojem tepla je tepelné čerpadlo vzduch/vzduch ve splitovém provedení. To slouží k ohřevu užitkové vody a přiváděného vzduchu. Jako rezerva pro případy silných mrazů jsou v integrovaném akumulačním zásobníku (o objemu 650 l) zabudovány 2 elektrické patrony. Teplá voda je tak permanentně zajištěna i během zimy. Teplovzdušné vytápění je dále doplněno elektrickými rozvody v podlaze, konkrétně elektrickými topnými kabely v koupelně, chodbě a na WC. V obývacím pokoji je využito elektrické podhledové topné folie (oboje značky FENIX). Vzduchotechnický systém je dále doplněn o rekuperační funkci (ohřev vzduchu přiváděného do interiéru teplem získaným ze vzduchu odváděného). Ve společenských prostorech je pak umístěno i nezávislé doplňkové lokální topidlo v podobě vestavěné teplovzdušné krbové vložky na tuhá paliva (Brunner).

Pozn.: Stropní vytápění, které Vám představujeme i v rámci dalšího článku v tomto vydání časopisu, je systém, který pracuje s fyzikálním jevem sálání. Tepelné záření, které je v našem případě sáláno ze stropu, naplňuje prostor a sdílí energii s okolními povrchy. Jeho instalace je velmi jednoduchá, například uložením otopných panelů na zavěšený stropní křížový rošt, který je následně osazen sádrokartonovými deskami. Místnost je takto vyhřívána v případě potřeby velmi rychle, je totiž oddělena od zdroje tepla pouhou tenkou vrstvou SDK (na rozdíl od podlahových systémů, které jsou nejčastěji pokryty betonovou vrstvou, která znesnadňuje průnik tepla do interiéru).

Dům jako součást místního koloritu

Sedlákův dům v Chlumci nad Cidlinou je nestandardní stavbou. Budí pozornost a domnívám se, že patří mezi ty, které si člověk buď zamiluje, a nebo je bude nenávidět. Důležitý je především fakt, že stavba vyhovuje svým majitelům. Architekt navíc umně navázal na lokální kontext. Rodinný dům je tak i přes svou mimořádnost stavbou, která do svého okolí zapadla, a nijak nenarušuje místní krajinu.

Vyjádření majitelů vytápění

Ze subjektivních důvodů i za účelem nezávislosti na veřejné distribuci plynu zvažovali majitelé Sedlákova domu, jak jinak vyřešit topný systém v domě, aby byly zachovány příznivé provozní i ekonomické podmínky (včetně investičních nákladů). Přáli si primárně systém, který bude zahrnovat i řízené větrání a rekuperaci, přistoupili proto k teplovzdušnému vytápění, na které od přátel obdrželi pozitivní reference. Výsledek se však minul účinkem a zkušenosti za prodělané dvě topné sezóny neodpovídají očekávání.

Pomineme dodavatelovo neseriózní chování v podobě nepodloženého navýšení původní cenové kalkulace o cca 20 % za montáž zařízení, která měla být původně součástí naceněného celku (finální cena za vytápění v domě se tak zastavila na 400 000 Kč), či problematickou komunikaci s firmou ohledně chyb hlášených řídicí jednotkou.

Prvním zásadním problémem, který se objevil už během výstavby domu, byla obtížná koordinace VZT instalací s ostatními prováděnými stavebními profesemi. Montáž vzduchotechnických rozvodů totiž mimo jiné zahrnuje i instalaci topných kanálů v podlahách (podhledech), různé prostupy stavebními konstrukcemi (v tomto konkrétním případě skládaným lehkým pláštěm choulostivým na zachování kvality parotěsné vrstvy) a další.

Během první topné sezóny pak bylo výrazně navýšeno množství spotřebované elektrické energie (dvojnásobek očekávané spotřeby majitelem). V druhé sezóně proto majitel využíval z úsporných důvodů velmi často doplňkové vytápění – krb.

Na druhou stranu jsou uživatelé domu nadmíru spokojeni s topnou fólií instalovanou v šikmých stropech obývacího pokoje, které jsou protilehlé sedací soupravě. Navozuje pocit příjemné tepelné pohody, která v ostatních částech domu chybí.

Teplovzdušné vytápění tedy bylo zhodnoceno jako nevýhodné a neefektivní. Sálavý stropní topný systém byl naopak posouzen kladně. Majitelé by dnes proto volili jinak: vybrali by si podlahové sálavé vytápění a samostatnou řízenou ventilaci domu s integrovanou rekuperací.

Fotogalerie

Autor: Helena Široká 1)
Foto: Robin Rezek

1) čerpáno z projektové dokumentace Ing. Arch. Zdeňka Balíka a rozhovorů s majitelem objektu Luborem Sedlákem