Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Dřevěný dům u Brna jako inspirace pro ty, kteří touží po snadno dostupném vlastním bydlení v souladu s přírodou

Vlastní „bydlo“ přináší člověku bezpečí a svobodu. Leč cenově nedostupné nemovitosti na trhu a jejich financování úvěry s doživotními splátkami tyto hodnoty neposkytují. Existují však i jiné cesty a řeč není rozhodně o podnájmech. Stačí pár věcí přehodnotit a dobře si rozmyslet, co je opravdu důležité. Paní Renata Bernardi to učinila a nyní žije v domě „za babku“ a hýří spokojeností.

Paní Renata si před lety postavila chaloupku. Zdrobnělina slova je zde na místě, protože‌ ‌jde‌ ‌o‌ ‌stavbu na‌ ‌půdorysu‌‌ ‌pouhých‌ ‌64‌ ‌m‌2, která přesto nabízí k životu pohodlí a vše potřebné. Na piedestalu zájmu zde totiž stojí hlavně okolí domu se vzrostlými stromy. Majitelka dnes přiznává, že by jí stačil dokonce ještě menší objekt. Člověk totiž potřebuje k životu mnohem méně, než si myslí – zejména tehdy, kdy k domu přiléhá zahrada. A ta by se měla dle principů permakultury, o nichž bude ještě řeč, stát hlavním životním prostorem, do něhož dům jen vhodně zapadá. Propojení interiéru s exteriérem je zde na prvním místě.

Místo staré chaty dřevostavba

Malé domy ve velkých zahradách, respektive bydlení v symbióze s přírodou propaguje také architekt Petr M. Hájek, který patří ke spolutvůrcům stavby, již majitelka nazývá Pelíšky. Jejich setkání bylo dílem náhody v době, kdy se paní Renata s partnerem rozhodovali, jak naložit s pořízenou nemovitostí u Brna. Ta zahrnovala starou chatu ze šedesátých let a okolní zahradu. Jejich volné finance nepřesahovaly půl milionu korun, a jejich možnosti tedy nebyly velké.

S velkým odhodláním, inspirováni stavební zkušeností známého Petra Kubaly, kterému se podařilo postavit dům za pouhých 600 000 Kč, a s podporou architekta Hájka, se nakonec rozhodli původní chatu, jež obsahovala množství materiálů s přídavkem azbestu, téměř srovnat se zemí a na jejích základech vybudovat novou dřevostavbu. Místo typizované sendvičové prefabrikované konstrukce, která je obvyklým řešením v takových případech, však paní Renata přistoupila ke konstrukci velmi jednoduchého dřevěného domu. Vyrostl během cca jednoho roku přímo na místě.

Vytápění domu je zajištěno akumulačními kamny, které vyhřívají prostor v zimě, ale též napomáhají chladit v létě – hmota kamen akumuluje noční chlad, díky kterému je uvnitř během dne maximálně 22 °C.

Dřevo a materiál z druhé ruky

Difuzně otevřená konstrukce sestává v exteriéru z přes sebe kladených neosámovaných smrkových desek, uvnitř byly instalovány bezformaldehydové OSB stěny (namísto původně uvažované hliněné omítky) a do vzniklé kapsy mezi nimi byly vloženy dvě vrstvy minerální izolace v celkové šíři 18 cm (z obou stran je paropropustná fólie). V patře je pak obklad smrkovými palubkami „pero drážka“. Podlaha byla položena na původní kamenný sokl, jenž byl opraven a vyplněn sutí. Na ni byla uložena paropropustná fólie s minerální izolací, vše bylo završeno pokládkou pochozích smrkových prken. Na střeše byla uložena levná krytina z kanadského šindele, která pasuje do místní chatové oblasti.

Interiér domu je s exteriérem plné vzrostlé zeleně propojen díky dvěma hojně využívaným terasám.

Půdorys stavby je jednoduchý, téměř čtvercový a dispozice je převážně otevřeného charakteru – uzpůsobená tak, aby bylo naplno využito teplo, které je vyráběno akumulačním krbem se sporákem. Konstrukční dřevo, které je všude v domě, je opatřeno pouze ochranným nátěrem přírodními oleji, některé detaily jsou dokonce ponechány plně neošetřeny. Nízký rozpočet vedl i k tomu, že byly maximálně využity recyklované produkty, jež sháněla majitelka po bazarech a od soukromých osob z druhé ruky. Z původní chaty byly využity pouze otvorové výplně, přičemž dvoje balkonové dveře do zahrady ústí do dvou hojně využívaných teras (severozápadním a jižním směrem) a propojují tak dům s exteriérem. Díky tomu je významně rozšířen životní prostor obyvatel domu. Celkově nabízí objekt bez teras užitnou plochu 90 m2. Dům je připojen k veřejné distribuční síti, voda je čerpána z vlastního hlubinného vrtu.

Pohled na dům

Většinu stavebních prací si majitelé zajistili svépomocí a s pomocí přátel. „Stavěli‌ ‌jsme‌ ‌svépomocně‌ ‌s‌ ‌řemeslníky‌ ‌nebo‌ ‌brigádníky.‌ ‌Hlavní‌ ‌stavbyvedoucí‌ ‌byl‌ povoláním stavař‌ ‌a‌ ‌největší‌ ‌“profík‌“ ‌na‌ ‌stavbě.‌ ‌Měl‌ ‌k‌ ‌ruce‌ ‌dle‌ ‌potřeby‌ ‌dva‌ ‌až‌ ‌tři‌ ‌brigádníky,‌ ‌dům‌ ‌dokončoval‌i tesař‌, ‌kamnář‌ ‌a‌ ‌klempíř.‌ ‌Sem‌ ‌tam‌ ‌nám‌ ‌přišli‌ ‌pomoci‌ kamarádi‌ ‌a‌ ‌přátelé,‌ ‌na‌ ‌stavbě‌ ‌jsme‌ ‌také‌ ‌pořádali‌ ‌dvě‌ ‌akce,‌ ‌kde‌ ‌se‌ ‌rádi‌ ‌sešli‌ ‌zájemci‌ ‌o‌ ‌podobné‌ ‌stavění‌ ‌a‌ ‌pomohli ‌s drobnými pracemi.‌ ‌Každý týden se pečlivě vyúčtovávaly náklady a dělal plán na další týden,“ upřesňuje majitelka.

Orientace a vytápění

Dům je umístěn na konci podélné zahrady a hlavním průčelím je orientován na jihozápad. Hlavní obytná část s kuchyní míří k jihu, zatímco koupelna a ložnice k severu. Okna na domě jsou vybavena izolačními skly, v létě jsou kryty vnitřními žaluziemi. Dům je také zčásti obrostlý psím vínem, terasy jsou chráněny sluneční plachtou či stříškou – opět porostlou zelení. A právě zeleň zde všeobecně hraje významnou roli, je účinnější než umělé stříšky, pod nimiž se kumuluje horký vzduch, který nemá kudy unikat ven.

Kuchyně a schodky vedoucí do patra

Vytápění je zajištěno akumulačními kamny, které nejen, že vyhřívají prostor v zimě, ale též napomáhají chladit v létě – hmota kamen akumuluje noční chlad, díky kterému je uvnitř během dne až do pozdního odpoledne maximálně 22 °C (ačkoliv venkovní teplota dosahuje až 33° C). K výstavbě kamen došlo až poté, kdy majitelům došlo, že klasické „krbovky“ nevystačí. Kamnář využil finskou krbovou vložku z druhé ruky a z jedné strany hmoty vytvořil krb, zatímco z druhé strany postavil menší sporák. S výsledkem je majitelka spokojena. V domě s minimem dělicích příček se teplo dostane všude, kde je zapotřebí. V kamnech se zatápí se západem slunce ve dnech, kdy se venku ochladí na teplotu kolem nuly. Kamna pak vytápí dům samostatně až 20 hodin na konstantní teplotu 20 °C.

Inspirace na českém venkově

Majitelka si přála v podobném prostředí žít již od svého dětství, které zčásti prožila na tradičním venkově u svých prarodičů ve Strážnici. Vysoké ceny domů okolo Brna, s nímž byla profesně svázána, ji ovšem od nákupu vlastního domu dlouho zrazovaly. Na druhou stranu jí tato překážka poskytla prostor si dobře promyslet, kam své úsilí přesně nasměrovat. Ještě před vybudováním Pelíšků také na pozemku ve staré chatě necelý rok pobývala, prostor zahrady se vzrostlými stromy a živým svobodným ekosystémem pečlivě pozorovala a přitom zvažovala, jak jej do budoucna koncipovat, aby se stal příjemným, pohodlným a navíc užitečným. To je přístup, který mimo jiné patří k permakulturnímu myšlení. Každoroční přírodní koloběh je je zapotřebí brát vždy v úvahu. I život člověka by se měl od něho odvíjet, stejně tak, jako tomu bylo v minulosti. Odměnou je například snazší údržba zahrady i domu.

Z původní chaty ze šedesátých let, která stála na pozemku, když jej majitelé zakoupili, zbyly jen základy. Na nich byla vybudována současná dřevostavba.

Dvakrát měř, jednou řež

Pokud uvažujete o pořízení podobné nemovitosti a tíhnete k přírodnímu a ekologickému stavitelství a životu v symbióze s přírodou, tento projekt vám může být užitečnou inspirací. V první řadě je však zapotřebí ujasnit si, jak velký obytný prostor opravdu potřebujete. Investice do tržně nabízených nemovitostí s užitnou plochou mnohdy i nad 150 m2 se budou vždy pohybovat v řádu mnoha milionů korun. Nabízí se však otázka, nakolik jsou svými majiteli využívány. Trávíme přeci tolik času v uzavřených prostorách našich zaměstnání a škol. Přejeme si v tom pokračovat i po návratu domů? Uzavřít se mezi čtyři bílé stěny?

Dům je izolován dvěma vrstvami minerální izolace, z obou stran byla instalována paropropustná fólie.

S majitelkou, paní Renatou Bernardi, jsme také pořídili rozhovor:

Můžete čtenářům sdělit, v jakých hodnotách se ročně pohybují provozní a energetické náklady na dům?

Ročně‌ ‌spotřebujeme‌ ‌maximálně‌ ‌12‌ ‌kubíků‌ ‌dřeva,‌ ‌z‌ ‌toho‌ ‌jsou‌ ‌asi‌ ‌2‌ ‌z‌ ‌vlastních‌ ‌zdrojů,‌ ‌vytápění tedy‌ vyjde na ‌cca‌ ‌ ‌10‌ ‌tis.‌ ‌Kč.‌ ‌Měsíční‌ ‌spotřeba‌ ‌elektřiny‌ ‌je‌ ‌700‌ ‌Kč.‌ ‌Na elektřinu máme napojené dva malé zásobníky vody pod dřezem a umyvadlem v koupelně, bojler ve sklepě je jen pro vanu. Vaříme‌ ‌na‌ ‌ohni‌ ‌nebo‌ ‌na‌ ‌plynovém‌ ‌sporáku‌ ‌napojeném‌ ‌na‌ ‌bombu.‌ ‌Naším hlavním cílem bylo stát se soběstačnými a ne zcela závislými na elektřině. Když někdy nefunguje, jediný problém je dostat pitnou vodu z hlubokého 50 metrového vrtu.

Jak velkou roli hrála při realizaci vaší stavby spolupráce s panem architektem Hájkem a domníváte se, že byste to bez jeho podpory tehdy zvládla také?

Na‌ ‌mé‌ ‌cestě‌ ‌ke‌ ‌snu‌ ‌bydlet‌ ‌v‌ ‌zahradě‌ ‌byla‌ ‌zásadní‌ ‌inspirace a setkání‌ ‌s‌ ‌lidmi,‌ ‌kteří‌ ‌mne‌ ‌provázeli‌ ‌a‌ ‌přišli‌ ‌vždy‌ ‌v‌ ‌pravou‌ ‌chvíli.‌ ‌Jak‌ ‌Petr‌ ‌Kubala‌ ‌a‌ ‌jeho‌ ‌svobodný‌ ‌domek‌ ‌za‌ ‌600‌ ‌tisíc,‌ ‌tak‌ ‌architekt‌ ‌Petr‌ ‌Hájek,‌ ‌s‌ ‌nímž‌ ‌jsme‌ ‌velmi‌ ‌volně‌ ‌a‌ ‌intuitivně‌ ‌tvořili‌ ‌budoucí‌ ‌dům.‌ ‌Právě‌ ‌on‌ ‌mne podpořil,‌ ‌na rozdíl‌ ‌od‌ ‌všech ostatních,‌ ‌kteří ‌si‌ ‌ťukali‌ ‌na‌ ‌hlavu,‌ ‌že‌ ‌za‌ ‌půl‌ ‌milionu‌ ‌domek‌ ‌nemůžeme‌ ‌postavit.‌ ‌Tak‌ ‌jsme‌ ‌se‌ ‌s‌ ‌důvěrou‌ ‌do‌ ‌celého‌ ‌projektu‌ ‌pustili.‌ ‌Dům byl navíc nakonec větší, než jsme čekali a ani dnes bychom na něm skoro nic neměnili.

Dřevo je hlavním konstrukčním materiálem, a to nejen hlavní "mateřské stavby" zvané Pelíšky, ale též malého přízemního osobního domu syna majitelky na druhé straně pozemku. Ten byl vystavěn dodatečně v roce 2018.

Lze říci, že je váš dům postaven dle principů permakultury? A jak tyto principy ovlivnily váš život?

Náš‌ ‌dům‌ ‌je‌ ‌jen‌ ‌volnější ‌verzí‌ ‌domu‌ ‌z‌ ‌přírodních‌ ‌materiálů,‌ ‌ale‌ ‌pokud‌ ‌by‌ ‌byl‌ ‌stavěn‌ ‌dle‌ ‌principů‌ ‌permakultury,‌ ‌byl‌ ‌by‌ ‌rozhodně‌ ‌vybaven ‌kompostovacím‌ ‌WC ‌a‌ ‌dvojím‌ ‌vedením‌ ‌vody‌ ‌v‌ ‌domě – pitné‌ ‌a‌ ‌užitkové.‌ ‌Permakulturní‌ ‌principy‌ ‌jsou‌ ‌to,‌ ‌co‌ ‌by‌ ‌se‌ ‌měly‌ ‌místo‌ ‌biflování‌ ‌dat‌ ‌a‌ ‌různých nesmyslů‌ ‌učit‌ ‌již‌ ‌malé‌ ‌děti‌ ‌ve‌ ‌škole.‌ ‌Základem je hospodaření‌ ‌s‌ ‌energiemi‌, což ‌ovlivní‌ ‌lidský ‌život.‌ ‌(Pozn. red.: Málokdo ví, že Slunce za necelé dvě hodiny zásobí Zemi více energií, než celé lidstvo spotřebovává za celý rok. Lidí tohoto daru však zatím neumí plně využít.) Nejde‌ ‌jen‌ ‌o‌ ‌energii‌ ‌v‌ ‌zahradě‌ ‌a‌ ‌domě,‌ ‌ale‌ ‌také‌ ‌o‌ ‌vztahy,‌ ‌peníze,‌ ‌práci.‌ ‌Týká ‌se‌ to ‌celého‌ našeho‌ ‌života,‌ ‌který‌ ‌v‌ ‌současné‌ ‌podobě‌ ‌ ‌prochází‌ ‌krizí‌ ‌v‌ ‌mnoha‌ ‌oblastech. Permakultura‌ ‌je‌ ‌dokonalý‌ ‌model,‌ ‌který‌ ‌se‌ ‌chová‌ ‌ohleduplně‌, efektivně a vysokou znalostí.‌ ‌Mně‌ ‌osobně‌ ‌tyto‌ ‌informace‌ ‌získané‌ ‌od‌ ‌Ondry‌ ‌Netíka‌ (Pozn. red.: Jde o stavitele propagující alternativní stavební styl) ‌zcela‌ ‌změnily‌ ‌život.‌

Co‌ ‌byste‌ ‌poradila‌ ‌našim čtenářům v‌ ‌souvislosti‌ ‌s‌ ‌úřady?

S‌ ‌úřady‌ ‌není‌ ‌možné‌ ‌bojovat,‌ ‌ale‌ ‌je‌ ‌potřeba‌ ‌být‌ ‌spolu‌ ‌na‌ ‌jedné‌ ‌lodi‌ ‌a‌ ‌vycházet‌ ‌z toho,‌ ‌že‌ ‌stavební‌ ‌zákon‌ ‌je‌ ‌složitý‌ ‌a‌ ‌komplikovaný‌ ‌a‌ ‌dělá‌ ‌problémy‌ ‌všem,‌ ‌nejen‌ ‌těm,‌ ‌co‌ ‌staví.‌ ‌Rekonstrukce‌ ‌nebo‌ ‌stavba‌ ‌rekreačního‌ ‌objektu‌ ‌je‌ ‌z‌ ‌hlediska‌ ‌úřadů‌ ‌vždy‌ ‌o‌ ‌něco‌ ‌snazší,‌ ‌než‌ ‌stavba‌ ‌nového‌ ‌domu‌ ‌k‌ ‌trvalému‌ ‌bydlení.‌ ‌Z‌ ‌rozhovorů‌ ‌s‌ ‌návštěvníky‌ ‌našeho domu ‌slýchám‌ ‌horory‌ ‌o‌ vyjednávání‌ ‌stavebních‌ ‌povolení.‌ ‌Situace‌ ‌se liší místo od místa a je‌ ‌vždy o‌ ‌našem‌ ‌přístupu‌ ‌k lidem.‌

Dovedla byste si dnes představit postavit si klasický zděný, například cihlový dům? Třeba svépomocí? A proč ano/ne?

U nás je stále ‌rozšířená představa, že dřevostavba je něco provizorního nebo že je to chata. Bydlela jsem ve třech zděných starších domech, jejich stav byl rozdílný, opravovala jsem také  starou chalupu a z mé zkušenosti je stavba zateplené dřevostavby nejsnazší. Stěny nejsou nikdy chladné, dřevo je krásný materiál, dýchá a žije jako živý organismus se svými obyvateli. Nedám na ně dopustit, netušila jsem, jak příjemný je život v dřevěném domě. Stavba navíc perfektně udržuje stabilní intériérovou teplotu. Podle místa a jeho podnebí je však třeba dřevostavbu stavět a zateplit různě, stejně jako ošetřit. Myslím si, že lépe se člověk cítí už snad jen ve slaměno-hliněném domě. (Pozn. red.: Důležité je také pracovat se světovými stranami a putováním Slunce po obloze v kombinaci s vegetací, zejména listnatými stromy, které v létě stíní, ale v zimě ponechávají prostor pro ohřev domu slunečními paprsky.)

Co byste dnes udělala jinak a proč?

Aplikovala‌ ‌bych‌ ‌teorii‌ ‌osobního‌ ‌domu‌ ‌Petra‌ ‌Hájka,‌ ‌které‌ ‌jsem‌ ‌zprvu‌ ‌nevěřila‌  ‌a‌ ‌připadala‌ ‌mi‌ ‌podivná.‌ ‌Dům‌ ‌bych‌ ‌udělala‌ ‌určitě‌ ‌malý,‌ ‌jednopatrový‌ ‌se‌ ‌zázemím,‌ ‌tedy‌ ‌kuchyní‌ ‌a‌ ‌koupelnou,‌ ‌ale‌ ‌dnes‌ ‌uvažuji‌ ‌i‌ ‌o‌ ‌venkovní‌ ‌sprše‌ ‌s‌ ‌teplou‌ ‌vodou‌, jež by byla využívána ‌téměř‌ ‌celý‌ ‌rok.‌ ‌Pobytem‌ ‌v‌ ‌domě‌ ‌v‌ ‌zahradě‌ ‌se‌ ‌změní‌ ‌vaše‌ ‌teplotní‌ ‌nároky‌ ‌a‌ ‌tělo‌ ‌se‌ ‌otuží‌ ‌a‌ ‌ozdraví.‌  ‌V‌ ‌zahradě‌ ‌bych‌ ‌pak‌ ‌postavila‌ ‌další‌ ‌menší‌ ‌domek‌ ‌25m2‌ ‌pro‌ ‌různé‌ ‌využití – třeba‌ ‌jako‌ ‌útočiště‌ ‌pro‌ ‌otce‌ ‌mladé‌ ‌rodiny,‌ ‌když‌ ‌potřebuje‌ ‌pracovat‌ ‌nebo‌ ‌spát,‌ ‌pak‌ ‌pro‌ ‌odrůstající‌ dítě, nebo‌ ‌pro‌ ‌starší‌ ‌rodiče… Možnosti takové malé stavby jsou nepřeberné (pracovna, ateliér, chata k pronájmu na léto atd.). ‌Malá‌ ‌stavba‌ ‌je‌ ‌velmi‌ ‌nenáročná‌ ‌a‌ ‌levná‌ ‌a‌ ‌postaví‌ ‌ji‌ ‌hravě‌ ‌dva‌ ‌lidé.‌ ‌Naše‌ ‌stojí‌ ‌v‌ ‌zahradě‌ ‌a‌ ‌dostal‌ ‌ji‌ ‌syn‌ ‌k‌ osmnáctým ‌narozeninám.‌ ‌Má‌ ‌24 m2‌ ‌a‌ ‌vyšla‌ ‌nás‌ ‌na‌ ‌cca 240‌ ‌tisíc korun.‌ 

Co byste na závěr ‌poradila‌ ‌našim‌ ‌čtenářům,‌ ‌kteří‌ ‌se‌ ‌rozhodnou ‌stavět?‌ ‌ 

Nejprve navštívit různé typy domů (dřevostavbu, „slamák“, zděný dům, jurtu, srub) a ujasnit si, který jim nejlépe vyhovuje. Maximálně omezit často přemrštěné představy a krotit se. Každý z mých známých, kdo si postavil dům, by ho dnes stavěl menší. Neposlouchat diktát konzumu a být otevřený jiným možnostem stavění. Řídit se selským rozumem a intuicí. Potkat se s těmi, kdo už postavili. Inspirovat se. Moc ráda uvítám čtenáře i v našem domě.

Pelíšky v číslech:

  • Realizace:‌ ‌červen‌ ‌2013‌ ‌-‌ ‌duben‌ ‌2014‌ 
  • ‌Pozemek:‌ ‌ 1000‌ ‌m2
  • Zastavěná‌ ‌plocha:‌ ‌ 64 m2‌‌
  • Užitná ‌plocha‌ ‌přízemí:‌ ‌ 56 m2‌ ‌ (7 x 8 metrů)
  • Užitná plocha‌ ‌patra‌: 34 m2‌‌
  • Kubatura:‌ ‌ 290 m3‌‌
  • Výpočtová‌ ‌cena‌ ‌v roce 2013:‌ ‌ 1 700 000 Kč
  • Skutečné‌ ‌náklady:‌ ‌ 500 000 Kč‌ ‌plus cena za projekt
  • Studna‌ ‌a‌ ‌odpady:‌ ‌ 170 000 Kč‌
  • Celkem: ‌ 670 000 Kč‌ 

Související články

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: archiv Renaty Bernardi, www.pelisky.org