Galerie na Milovské huti: Pavel Kysilka vzkřísil skelmistrovský dům na Vysočině

V osadě České Milovy na Vysočině stála dlouhá léta chátrající budova, kterou znal ekonom Pavel Kysilka od dětství. Když se v roce 2006 objevila v dražbě, koupil ji a pustil se do její záchrany. Dnes je ze skelmistrovského domu veřejně přístupná Galerie na Milovské huti a v ní jedna z nejzajímavějších sbírek českého skla.

Když se dnes projdete Galerií na Milovské huti a ve vitrínách se vám zableskne sklo, málokoho napadne, že ještě nedávno šlo o rozpadající se objekt uprostřed lesa. Jaký je vlastně příběh domu, který zachránil Pavel Kysilka – muž, který více než dvě dekády spoluutvářel podobu české ekonomiky?

Všechno to začalo v roce 1835

V dnešních Českých Milovech na Vysočině, na okraji lesa, vyrostla v roce 1835 milovská sklářská huť – a kolem ní celá nová osada. Lidé měli práci, fungovala škola, hostince, život. Milovské sklo se rychle proslavilo a putovalo do Evropy i do zámoří. V roce 1873 získala milovská sklárna dokonce jednu z prvních cen na světovém expu ve Vídni. Jenže konec 19. století byl pro odlehlé hutě tvrdý: bez blízkosti železnice huť neobstála v konkurenci severočeských skláren a v roce 1886 zanikla. Z pece nezbylo nic, z ruchu taky ne. Přežila jen zděná budova skelmistra – dům, který stál dál, i když všechno kolem zmizelo.

Projekt, který se opřel o staré plány

V roce 2006 koupil dům v dražbě Pavel Kysilka – tehdy ještě jako chátrající „hájenku“, u které nebylo na první pohled jasné, jaký příběh v sobě nese. Až později se začalo ukazovat, co všechno dům pamatuje – a co všechno by mohl znovu vyprávět, kdyby dostal šanci.

Dnes Kysilka říká, že nejvíc ho rekonstrukce naučila trpělivosti. Nešlo o velké gesto ani rychlé rozhodnutí, spíš o dlouhé hledání správné míry. „Učitelkou trpělivosti, která se velmi vyplatila, byl neustálý dialog mezi námi a architektonickým studiem Cuboid,“ popisuje. V něm se podle něj pořád dokola řešilo to podstatné: „hledali jsme rovnováhu mezi respektem k původnímu objektu z roku 1835, moderními prvky a technologiemi a novým účelem – galerií a muzeem skla.“

Ta rovnováha by se ale hledala podstatně hůř, kdyby nepřišel jeden zlomový moment. „Jednoznačně štěstí,“ říká Kysilka, když mluví o zásadním investorském rozhodnutí, které rekonstrukci nejvíc pomohlo. V archivu v Zámrsku se totiž otevřela a prozkoumala truhla s dokumenty původní stavby. „To, po čem jsem do té doby marně pátral, bylo najednou k dispozici. Byl to sice šok, ale příjemný,“ vzpomíná.

Najednou bylo možné opřít se o to nejcennější, co se dochovalo – původní plánovou dokumentaci. A nešlo jen o detaily: dům v průběhu času přišel o část půdorysu i některé výrazné prvky. Právě proto byl archivní nález tak důležitý. „Věděli jsme, jak ruině, která přišla o čtvrtinu původního půdorysu a o mnoho výrazných prvků, navrátit původní tvar a vznešenost,“ dodává.

Rekonstrukcí byl pověřen ateliér CUBOID architekti a od začátku bylo jasné, že tady nepůjde o moderní přestavbu. Díky dokumentaci se dům mohl vrátit ke své původní logice – symetrii, proporcím, rytmu oken i čitelné skladbě fasád. Obnovila se kompozice stavby, doplnila zaniklá zvonička a fasády se opravovaly s respektem k původním podkladům.

Zachovalo se maximum původního

Na takové stavbě se nejvíc pozná přístup k detailu. Co šlo zachovat, to se zachovalo. Dochované stavební prvky se obnovovaly v rukou místních řemeslníků – a je to vidět i cítit, protože poctivé řemeslo má jinou „teplotu“ než katalogové řešení. Tam, kde bylo nutné doplnění, přišly na řadu současné prvky – střízlivě, bez přehrávání, jako přiznání dnešní doby. Dům tak nepředstírá, že je nový, ani že je muzeální exponát. Je starý, ale funkční. A hlavně: přirozený.

Dispozice vyhovuje i dnešním požadavkům

V přízemí dům protíná síň, která propojuje jižní a severní průčelí – jednoduchý, jasný princip, který dává domu řád. Východní část je obytná: obývací pokoj, velkorysá kuchyně, sauna, ložnice i potřebné zázemí. Západní polovina přízemí, dřív hospodářská, dostala nový veřejnější život – je tu galerie skla a vinárna. V podkroví vznikly dva hostinské pokoje a velká půda pro společenské akce. A klenuté sklepení? To si o víno říká samo – slouží jako sklad a vinný sklep.

O komfort se stará moderní technika

Technologie tu není na odiv – a přesně tak to má být. Dům je vytápěný tepelným čerpadlem napojeným na geotermální vrty. Zvenku nic nekřičí „novostavba“, ale uvnitř máte komfort a stabilní podmínky pro bydlení i pro vystavené sklo. Moderní technika tu zkrátka dělá svou práci potichu.

Dnes tu najdete galerii a tisíc důvodů se zastavit

Skelmistrovský dům dnes nežije jen pro jednu rodinu. V červenci 2023 se otevřel i návštěvníkům – a je radost sledovat, jak mu veřejný život sluší. V galerii uvidíte kolem tisícovky kusů českého skla ze 17., 18. a 19. století: od typického horáckého užitkového sortimentu až po zlomové inovace, které české sklářství dvakrát vystřelily na světovou špičku.

Když se dům otevřel veřejnosti, překvapilo majitele, jak silně na lidi působí samotný příběh. „Byli jsme překvapeni tím, jak jsou lidé překvapeni fascinujícím příběhem českého sklářství, jak je pro ně zdrojem inspirace a hrdosti,“ říká Kysilka.

Aby návštěva nebyla jen procházka kolem vitrín, pomáhá tu i chytrá technologie. Umělá inteligence rozpozná jednotlivé předměty, nabídne popisky a přidá srozumitelné vysvětlení sklářských pojmů. K tomu je tu filmový dokument, který skládá dohromady příběh vysočinských hutí – včetně té milovské. Pro děti je venku připravená mobilní hra.

Kysilka vysvětluje, že právě propojení exponátů a vyprávění je to, co lidé oceňují nejvíc. „Je to jednoznačně spojení exponátů s výkladem jejich příběhu buď ústy průvodce nebo umělou inteligencí,“ říká a dodává, že velkou roli hraje i dokument: „…který si získal neuvěřitelnou oblibu a za kterým se lidé vrací.“

A možná právě tohle je na celé věci nejsilnější: nezachránil se jen dům. Zachránil se kus důvodu, proč tahle osada kdysi vznikla a proč tu lidé žili a pracovali. Krajina pod Čtyřmi palicemi tak znovu není jen krásná na pohled – má i co vyprávět.

A s jakým pocitem by měli návštěvníci odcházet? Kysilka odpovídá jednoduše: „S inspirací pro svou práci a život, s chutí doporučit zážitek dalším a brzy se vrátit.“ A jak sám dodává, přesně to se děje.

Moc děkujeme panu Pavlu Kysilkovi za ochotu a zodpovězení našich otázek a paní Lucii Masopustové za skvěle připravené podklady a milou, vstřícnou komunikaci.