Pivovar sestává z několika objektů obklopujících rozlehlý dvůr a nachází se v městské památkové zóně Kamenice nad Lipou na centrálním náměstí obce a přiléhá k místnímu zámku i jeho parku
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Pivovar v Kamenici nad Lipou sedmdesát let chátral. Nový majitel ho zrekonstruoval k nepoznání

Sedmdesát let chátrala budova pivovaru v Kamenici nad Lipou, než se jí ujal současný majitel. Historický objekt, v němž se pivo začalo vařit už v 15. století, prochází zásadní revitalizací. Její první hlavní fáze byla dokončena a jak exteriéry, tak interiéry komplexu berou návštěvníkům dech. Napomáhají tomu primárně použité přírodní materiály, které objektu dodávají autentickou industriální podobu.

Historické prameny sdělují, že se v této obci vařilo pivo už odedávna. Do 17. století bylo várečné právo drženo měšťany, následně jej převzala vrchnost. Velkým mezníkem v pivovarnické oblasti zde pak byla na tehdejší poměry atypická výstavba pivovarského statku přiléhajícího k zámeckému parku, jež proběhla pod záštitou barona Geymüllera v letech 1860–1861. Architektura nového pivovaru musela být odvislá od tehdejší technologie výroby piva, které se v českých zemích lišilo například od německého systému. Jejím specifikem bylo spodní kvašení pivní mladiny, a tedy nutnost zrání v sudech, které musely být někde uskladněny. K tomu účelu bylo zapotřebí v pivovaru vybudovat sklepy a zajistit v nich stabilní nízkou teplotu. K tomu sloužila sklepní lednice. I na to museli brát tehdejší budovatelé pivovaru v Kamenici nad Lipou ohledy.

Provoz pivovaru sestávajícího z několika objektů obklopujících rozlehlý dvůr, který se dodnes nachází v městské památkové zóně Kamenice nad Lipou na centrálním náměstí obce a přiléhá k místnímu zámku i jeho parku, je v současnosti v důsledku své polohy i povedené rekonstrukce skutečnou místní dominantou. Během své historie odolával mnohým nástrahám včetně obou světových válek. Produkce piva byla zastavena teprve roku 1947, kdy pivovar srazilo na kolena znárodnění. Od nástupu komunistického režimu v našich zemích byly prostory využívány jen jako sklad družstva Jednoty (po revoluci byly objekty pronajímány různým firmám) a až do roku 2016 budovy pustly.

Původní stav objektu před započetím rekonstrukce v režii současného majitele

Záchrana

Díky rozsáhlé investici pana Milana Houška došlo v dané věci ke změně. Nejdříve byl v prostorech bývalé pivovarské lednice zprovozněn minipivovar, který zajišťoval až do října 2017 veškerou výrobu. Pak byla otevřena hlavní část pivovarského provozu s 30 hektolitrovou varnou, od listopadu téhož roku funguje i pivnice s restaurací. A nejen pivní fajnšmekři si zde přijdou na své. Díky výtečnému architektonickému, projektovému a v neposlední řadě i stavebnímu pojetí historické stavby, je zde opravdu nač se dívat.

První krok: nezbytná „očista”

V první řadě bylo nutné „očistit” prostory od veškerých nepatřičných stavebních úprav, kterými byl kamenický pivovarnický komplex častován zejména v průběhu druhé poloviny dvacátého století, tedy v období, kdy sloužil jako sklad ovoce a zeleniny Jednoty a došlo k rozmanitým dělením či přepatrování původně velkorysých prostor. V druhé fázi bylo na architektech (ateliér OTA), kteří projekt rekonstrukce dostali na starost, aby se efektivně vypořádali s návrhem vnitřních prostor a ty mohly sloužit potřebám moderního pivovarnického provozu – to vše při současném zachování historického výrazu objektu. Finální návrh, ale i realizace proto respektují původní vzezření areálu, které mu bylo přisouzeno v osmnáctém století. Prolínají se zde prvky současné i historické architektury s moderními technologiemi. Výsledkem je architektura s elegantním výrazem, jež láká k zastavení a prohlídce.

Podlahy, stropy

Jak bylo již zmíněno, majitel objektu i architekti usilovali o návrat k původní podobě, kterou pivovarskému statku vtiskl baron Geymüller v osmnáctém století. Bylo proto zachováno maximum originálních materiálů a konstrukcí. Nejzásadnějšími historickými součástmi, jež oslňují na první pohled, jsou přiznané originální klenby. V malém pivovaru, šalandě a pivnici jde o cihelné klenutí, zatímco v ležáckých sklepích je stropní prohnutí kamenné. Nebylo zapotřebí klenby nijak výrazně opravovat, došlo pouze k jejich přebetonování z rubové strany (za účelem snížení prašnosti). Z kleneb byly též odstraněny omítky a došlo k jejich otryskání křemičitým pískem. Konstrukce byly ošetřeny penetrací tak, aby byla zachována prodyšnost při současném zamezení vzniku plísní. Klenby byly též zaizolovány zásypem z pěnového skla. To je recyklovatelné, lehké, nehořlavé, nenapadají je hlodavci, a disponuje tak dlouhou trvanlivostí. Výhodou je vysoká difuzní propustnost. Násyp stabilizuje nadložní vrstvu klenboví, která je odolná proti nasákavosti vodou, disponuje nízkou hmotností a snižuje riziko poruchy klenby.

Srdcem pivovaru je varna, která zůstala na původním místě. Bylo zde obnoveno velkorysé prosklení a vznikl tak průhled z náměstí na dvůr a až do zámeckého parku

Pozn. red.: Klenba je oblouková stropní konstrukce, jež přenáší veškeré zatížení šikmo do podpěr. V minulosti byly konstruovány zejména z cihel, případně kamenů. Jejich výhodou, kterou je potřeba si uvědomit, pokud se rozhodujeme, zdali historickou klenbu zachovat či ne, je hlavně výborná statická únosnost, vzhledem k mase materiálu i výborné akustické vlastnosti a velmi dlouhá životnost. Je ovšem potřeba zamezit nepřiměřenému zatížení kleneb, které by mohlo způsobit trhliny či výpadek materiálu a riziko zřícení. Poškozenou klenbu lze sice opravit, ale pokud chceme, aby byla nejen obnovena její funkce, ale též autenticita, jde o akci hodnou odborného zásahu.

Sanovány byly i původní dřevěné stropy nad recepcí, konkrétně byly vyměněny poškozené prvky jako je zhlaví trámoví, které bylo uhnilé. Spoje trámů byly tvořeny plátováním. Ostatní stropní konstrukce pak byly nahrazeny moderními materiály, v zázemí nejčastěji ocelo-betonovými stropy. Podlahy jsou v celém objektu nové, tvořené kamenivem a betonem. Nášlapná vrstva je ve většině případů tvořena úchvatnou čedičovou dlažbou z produkce českého dodavatele, firmy Eutit. V pivnici je na podlaze z akustických důvodů dřevo. Zajímavostí je také navrácení původních kamenných bloků, které byly objeveny během rekonstrukce, do sklepů. Jejich původní využití se shoduje se současným, jde zejména o nášlapné vrstvy podlah v ležáckých sklepích a ve varně.

Pozn. red.: Čedič neboli bazalt, nejhojnější magmatická hornina na Zemi, zbarvená do tmavě šedé až černé barvy, se jako stavební kámen používá už po tisíciletí, je součástí betonů či třeba směsí využívaných na stavbu silnic. V tradiční zástavbě českého venkova byl aplikován bazalt získávaný odlamováním ze skal. Mezi naše nejznámější těžební lokality patřilo podhůří Lužických hor. Dvacáté století pak díky rozvoji petrurgie, tedy zpracování nekovových rud tavením a odléváním, rozšířilo oblast uplatnění tohoto kamene. Taví se při teplotách okolo 1280 °C, následně se odlévá do forem, v nichž chladne, rekrystalizuje a získává své vlastnosti, které jej předurčují k všestrannému použití. Slévárny produkují třeba dlažby, trubky, kanalizační žlaby a trouby či otěruvzdorné vložky potrubí. Tavenina čediče se dá také rozvláknit, čímž vznikají vysoce pevná a ohebná vlákna. Svými fyzikálními, mechanickými a chemickými vlastnostmi předčí i vlákna skleněná a azbestová. Nejen v průmyslu, ale též v interiérech obytných domů je pak využíváno vlastností čediče jako je vysoká odolnost vůči kyselinám, schopnost nést vysoké zatížení a namáhání, ideální je také z pohledu hygieny. Jde navíc o čistě přírodní materiál efektního vzhledu. Jak vidíme na příkladu pivovaru v Kamenici, jeho kombinace s jinými přírodními materiály jako je cihla, dává vzniknout originálnímu designu.

Na podlahách byla položena přírodní čedičová dlažba, která disponuje vysokou odolností vůči kyselinám, schopností nést vysoké zatížení a namáhání a ideální je také z pohledu hygieny

Topení a větrání

Prostory pivovaru jsou vytápěny i chlazeny pomocí sestavy šesti tepelných čerpadel voda/voda (typ Chameleon, Tepelná čerpadla Mach), přičemž systém využívá zbytkového tepla. To pochází z procesu chlazení areálu. První čtyři čerpadla, která ohřívají vodu na teplotu 40 °C, jsou zdrojem teplé vody určené pro podlahový topný systém, ale i pro celoroční chlazení technologií a pobytových prostor v létě. Zbylá dvě čerpadla ohřívají vodu na teplotu 75 °C – ta je určena k vytápění vzduchotechnickými rozvody, radiátory, ale též jako užitková voda. Čerpadla zajišťují vytápění teplovodním podlahovým systémem, který se nachází takřka v celém objektu. Tepelný výkon celé soustavy činí 400 kW, chladicí pak 280 kW. Výsledkem je efektivní způsob vytápění, který nejenže šetří provozní náklady v takto rozsáhlém areálu, jakým pivovar v Kamenici je, ale také usnadňuje celkové systémové řešení, které by muselo být za jiných okolností zajištěno minimálně čtyřmi samostatnými topnými soustavami.

Ležácké sklepy jsou z logických důvodů nevytápěny. Disponují však nuceným větráním, přičemž součástí systému je též ochrana před únikem CO2. Varna, expedice a pivnice jsou ventilovány jen přirozeně, okny. Kuchyně, její zázemí, technické místnosti a minipivovar jsou vybaveny vzduchotechnickými rozvody. Strojovny VZT jsou umístěny v podkroví objektu.

Střecha a obvodové zdivo

Ač se objekt nacházel v době počátku rekonstrukce v opravdu špatném stavu, podařilo se zachovat převážnou část dřevěných tesařsky vázaných krovů. Ty mimo jiné umožňují potenciální využití půdy pro podkrovní vestavbu. Pouze nad varnou a minipivovarem se nachází konstrukce zbrusu nová. Střecha byla pokryta keramickými režnými bobrovkami.

Zdivo je zvenku opatřeno vápennými omítkami s vápenným nátěrem. V interiéru jsou na stěnách povětšinou vápenné štukové či vápenocementové omítky. V zázemí jsou použity též keramické obklady a dlažby, podhledy tvoří sádrokarton. Vytápěné prostory byly odizolovány polystyrenem.

Okna

V první etapě rekonstrukce byla osazována ocelová okna s izolačním dvojsklem. Tento materiál, v minulosti považovaný spíše za podřadný, nyní zažívá díky technologii přerušení tepelných mostů a novým možnostem úprav proti korozi rozkvět a jeho obliba mezi investory stoupá. Nemluvě o trendu industriálního designu, který popularitu kovových materiálů ještě navýšil. Ocelové otvorové výplně se navíc vyznačují vysokou únosností potřebnou zejména pro velkoformátové typy oken. Ve srovnání s hliníkem, který je hlavní konkurencí oceli, však disponují o poznání nižší cenou.

V druhé etapě výstavby pak došlo k instalaci dřevěných špaletových oken. Vnitřní výplně oken jsou v průmyslové části plechové, v pivnici ocelové a v zázemí dřevěné uchycené v ocelových zárubních.

Dispozice

Nejrušnější částí komplexu je samozřejmě veřejnosti přístupná pivnice. Je otevřena do náměstí a její okna vedou do dvora. Navazuje na ni gastro provoz a zázemí. Srdcem pivovaru je varna, která zůstala na původním místě. Bylo zde obnoveno velkorysé prosklení a vznikl tak průhled z náměstí na dvůr a až do zámeckého parku. Komplex dále obsahuje expediční prostory a stáčírnu. Technická zázemí jsou ukryta ve sklepech a v podkroví. Poslední částí je minipivovar se šalandou umístěný v bývalé ledárně v jihovýchodním cípu areálu. Dvůr byl doplněn o venkovní sociální zařízení a trafostanici, v komplexu byl instalován výtah.

Užitná plocha pivovarnického komplexu na náměstí Československé Armády v Kamenici nad Lipou činí 2290 m2. Dosavadní stavební úpravy přinesly objektu ocenění Stavba roku kraje Vysočina 2018. Pivovar je také součástí Pivovarské stezky Vysočina. V druhé etapě je plánováno využití podkroví pro výstavbu bytových jednotek a v blízké budoucnosti by měly být zrealizovány i pivní lázně či wellness. Na závěr nelze jinak než autory projektu pochválit – za zachování autenticity místa, za produkci kvalitního pivního moku i za to, že investor nevyužil k rekonstrukci žádných dotací a celý projekt financoval ze soukromých zdrojů.

Fotogalerie

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: archiv ateliéru OTA a majitele pivovaru