Rekonstruovaný barokní kostel v Neratově.
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Povídání o Voletinách a Neratově. Kostel a kaple vznikly společným úsilím lidí

Dostala jsem se ke dvěma objektům, které jsou tematicky propojeny. Jedná se o dvě sakrální stavby. Obě spojují minulost se současností, obě vznikly iniciativou občanů. Oba projekty spojují lidi.

Kaple ve Voletinách

Voletiny jsou bývalá vesnička v Podkrkonoší, která v současnosti spadá pod město Trutnov. Okolo jedoucího cyklistu překvapí stavba, kterou by na své trase nečekal. Mezi dvěma lipkami, našimi národními stromy, tu stojí kamenný objekt s dřevěnou střechou. Zlatý kříž s červeným sklíčkem uprostřed dává jasně znát, že stojíte před kapličkou. Zapomeňte ale na malé barokní kapličky, nebo boží muka. Tahle sakrální stavba je velice současná. Chce se mi označit ji za vysoce elegantní a zároveň beroucí za srdce. A kde se tu vzala? Mecenáš, svobodný sedlák – Lubomír Burkoň zadal požadavek architektům z Ateliéru Tsunami. „Chtěl jsem, aby tady po mně zůstalo něco pro současné i příští generace,” říká pan Burkoň. A tak zde nechal postavit a vysvětit tuto krásnou Kapli svatého Václava.

Kaple je půlválcová stavba z kamenných bloků. Ve zdivu je průhled ve tvaru velkého kříže, který je lemován bronzovým osazením. Uprostřed kříže je zasazeno malé červené sklíčko (srdce). Od paty kříže se po zemi táhne linka z červených dlaždic, jako symbol tekoucí krve sv. Václava. Do ní je vepsána věta ze Svatováclavského chorálu. Oltář je z vyleštěného kamene se symbolem obilí a vína. Stejně tak je vyleštěna i oltářní lavice. 25. září 2015 byla kaple vysvěcena, mši celebroval biskup Josef Kajnek. Stavbu obdivoval a řekl: „...dnes už nemůžeme stavět barokní kapličky, každé umění charakterizuje dobu a jsem rád, že jsou mecenáši, kteří dávají práci umělcům!

Od mecenáše a svobodného sedláka Lubomíra Burkoně zazněla věta, kterou současný svět nutně potřebuje slyšet i několikrát denně: „Je vidět, že lidé k sobě můžou mít blíž, když jim o něco skutečně jde.” A touto citací mohu volně přejít k nezvyklé vesničce s ne úplně zvyklým životním stylem, kde najdeme další zajímavou a krásnou sakrální stavbu.

Kaple ve Voletinách

Barokní kostel v Neratově

Neratov v Orlických horách byl založen již v 15. století jako osada sklářů. Z osady se postupem času stává vesnička a díky faráři, který nechal podle svého snu vyřezat milostnou sošku Panny Marie, i poutní místo. Této sošce jsou připisovány četné zázraky. A že jich bylo opravdu hodně, traduje se, že tři až čtyři stovky ročně. Patří mezi ně i zázrak náhlého uzdravení. Také místní pramen byl léčivý. Dokonce zde vznikly malé lázně. Neratov tak přitáhl spousty poutníků a v 60. letech 17. století se stává známým poutním místem. Na hlavní pouť 15. srpna prý přicházelo několik tisíc lidí. Proto se v roce 1723 začíná, zřejmě dle plánů G. B. Alliprandiho, budovat barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Bohužel přišla válka a kostel zasáhla 10. května 1945 protitanková střela. Kostel vyhořel a začal chátrat, jak bylo v této době běžné. V roce 1957 se propadly promáčené klenby a zdálo se, že je to konec – objekt byl navržen na demolici. Ale kdo by sháněl peníze na demolici kostela někde na konci světa?! A tak se více méně jen obvodové zdi dočkaly roku 1989 svého zápisu na seznam kulturních památek. Od roku 1990 se zde opět začaly konat bohoslužby pod „otevřeným nebem”. A tady bych chtěla připomenout příběh faráře Josefa Suchára. Pan farář prý viděl kostel poprvé v polovině 80. let, když jako tajně vysvěcený kněz připravoval letní tábor pro děti. Zříceninu kostela prorůstaly keře a stromy a Josef Suchár vzpomíná: „Tehdy jsem sobě i Bohu slíbil, že udělám všechno pro to, aby se tady opět konaly bohoslužby, že sem vrátím život.” I stalo se.

Pan farář Suchár okolo sebe shromáždil lidi bez domova, osoby s nějakým hendikepem, pak přišly děti s náhradními maminkami. Všichni se spojili a začala velká práce. Čas přinášel další potřeby. Bylo nutné zajistit zde chráněné bydlení pro hendikepované, speciální školu a také práci pro ty, kteří se rozhodli novou vesničku zabydlet. Všichni tito obyvatelé zde postupně zapouštějí kořeny. Zázraky se tady opět dějí. Neratov již má více než 200 obyvatel a všichni přikládají ruku k dílu, dle svých možností. Všichni pracují na své budoucnosti. V opraveném kostele se znovu konají poutě, ale také koncerty a divadelní festival. Tato vesnička se stala opravdovým domovem, odkud se odjíždí jen na chvilku, vyřídit to nejnutnější a honem zpátky do pohody a bezpečí. Tam, kde se lidé skutečně vzájemně potřebují.

A kostel? Ten je opravdu nádherný. Tenhle barokní chrám je netradičně situován severo-jižně. Bylo opraveno průčelí a rekonstruovány obě věže včetně funkčních hodin. Ciferník těchto hodin měří tři metry. Jako vzpomínku na bohoslužby pod širým nebem si kostel nese prosklenou střechu. V interiéru je přiznané kamenné zdivo. Nad oltářem se vznáší stylizovaný, skleněný anděl. Ten je zase vzpomínkou na úplně první zakladatele osady v 15. století – skláře. A od tohoto týdne má kostel na obou věžích obnovené báně, které spojuje vyhlídková lávka, takové jaké byly na původním kostele. A něco vám povím. Zažít chumelenici při bohoslužbě pod prosklenou střechou a dohledem skleněného anděla vznášejícího se nad vámi za svitu měsíce, to je opravdu nevšední zážitek. Takový se uloží v srdci i tomu ateistovi.

Torzo kostela v 70. letech 20. století (foto Svobodat, wikipedia)

Co říci na závěr ?

Příběh této nové vesnice Neratov, vzniklé okolo obnoveného chrámu a povídání o Kapli sv. Václava ve Voletinách je to, co v současné době potřebujeme slyšet. Potřebujeme vědět, že společné úsilí něco vybudovat lidi spojuje. A když se dílo podaří, je to velice povznášející pocit.

Autor: Jana Hlináková
Foto: www.petrkostal.cz, Shutterstock