Skupinové myšlení (groupthink)
České stavebnictví zaznamenalo poslední vrchol v roce 2008 a od té doby nepřetržitě klesá, hlásil v létě Český statistický úřad. A dodal, že za prvních sedm měsíců letoška odvětví padá rychleji než loni. Aktuální výkon odvětví je teď nižší než v roce 2005.
Další věc, kterou uplynulá „okurková” sezóna přinesla, byl zákon, podle kterého se cca za osm let mají u nás stavět evropské „domy s téměř nulovou spotřebou energie”. Prezident ho vrátil zpět do poslanecké sněmovny a tím se nepřímo postaral o jejich reklamu.
Politické siločáry jsou ale nastaveny tak, že sněmovna může prezidentovo odmítnutí lehce přehlasovat, aniž by se zamyslela nad jediným jeho důvodem. A nejspíš tak učiní. Jejím dvorečkem, který jí ponechala EU, je bitevní pole s důchody, daněmi a soc. jistotami. Koho by zajímaly domy s téměř nulovou spotřebou, které si vymyslela EU? Naši politici se mylně domnívají, že nikoho. A hlavně si to nechtějí s EU rozházet, protože tam jsou peníze.
Proč vlastně vznikají vleklé krize s osudovými důsledky? Musím říci, že na vině je chaotické peněžní inženýrství EU a jejích členů, které přechází v inženýrství sociální.
Bohatství, které vzniká, stát tvůrcům odebere a nastrká do podpor předražených činností, které by se jinak neudržely. To vše za doprovodu hesel o ochraně planety, menšin, homosexuálů apod., jenže peněz je pořád málo. A tak přijde ke slovu klasika: ECB 6. září 2012 vyhlásila, že natiskne biliony eur a nakoupí za ně státní dluhopisy eurozóny za úrok 0,75 procenta. Snad se po každém takovém nákupu aspoň na chvíli rozhýbe i stavebnictví. Než zas upadne do ještě hlubšího spánku.
Proč se vlastně EU a podřízené státy chovají tak podivně a odlišně od vůle a postojů většinové části obyvatel? Netýká se to ostatně jen politiky. Jak napsal v knize „Fyzika v potížích” významný americký teoretický fyzik Lee Smolin, skutečnost, „že se společenství chová odlišně od dobré vůle a čestných úmyslů svých členů, zná i špičková teoretická fyzika”.
Tento jev postihuje komunity vysoce kvalifikovaných odborníků, kteří buď z vlastní vůle nebo vynucených okolností komunikují jen navzájem mezi sebou. Byl studován v mnoha různých kontextech, např. v tajných službách nebo vládních a politických výborech či komisích. Chyby, které v důsledku uzavřenosti těchto společenství vznikají, mívají občas tragické následky. Tento jev zvaný groupthink, skupinové myšlení (též ve významu identifikování se se skupinou, často doprovázené sebeklamem), byl dobře popsán v literatuře.
Yaleský psycholog Irving Janis, který s ním přišel, ho definuje jako „způsob myšlení, jemuž propadnou lidé hluboce zapojení do práce soudržné skupiny, když úsilí jejích členů o dosažení jednomyslnosti převáží nad ochotou realisticky zhodnotit možné alternativní akce či opatření.” O skupině můžete říct, že v ní panuje skupinové myšlení, když:
1) přeceňuje svou nezranitelnost nebo vyšší morální postoje, 2) kolektivně odůvodňuje svá rozhodnutí, 3) démonizuje a stereotypně hodnotí jiné skupiny a jejich vůdce, 4) vyznává kulturu uniformity, v níž jedinci podléhají autocenzuře a kontrolují ostatní členy skupiny, aby se udrželo zdání skupinové jednoty, 5) členové, kteří na sebe berou roli vůdců skupiny, zadržují informace, ať už vlastní nebo cizí.
Lee Smolin myslel komunitu strunařských teoretiků, kteří přisuzují teorii strun, coby teorii elementárních částic a tzv. teorii všeho, nadřazené postavení. A to i přesto, že (granty protěžovaná) strunová teorie vychází z neprokázaných předpokladů a řadu věcí, třeba hmotnost částic nebo gravitaci, nedokáže vysvětlit.
Zatímco fyzika elementárních částic a kvantování gravitace nemají přímý vliv na běžný život, skupinové myšlení a jednání v evropských mocenských strukturách už ano. Včetně možných, tragických následků. Její nejméně bolestivou stránkou bude postupná ztráta finanční svobody, kdy stále větší až veškerá hodnota bude konfiskována a ve frontě se bude stát na státní kapesné.
