Tančící dům: od Havlova nápadu k ikoně moderní Prahy
Tančící dům, kterému se přezdívá Ginger and Fred, je jednou z pražských staveb, kolem kterých prostě nejde projít bez povšimnutí. Vyrostl na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí díky nápadu Václava Havla a odvaze architektů Franka O. Gehryho a Vlada Miluniće. Dnes v sobě ukrývá galerii, restauraci se skleněným barem, oblíbenou vyhlídku na celou Prahu i hotel, který se trvale těší skvělým recenzím. Jak vlastně začal jeho příběh?
Na nábřeží původně stával činžovní dům, který byl v roce 1945 zničen zásahem americké bomby. Útok, při kterém bombardéry zaútočili místo Drážďan na Prahu, si vyžádal přes sedm set obětí. Zničeno bylo tehdy i mnoho staveb, včetně Emauzského kláštera. Až do 90. let pak nebylo jasné, co dalšího na tomto místě vznikne. Myšlenku zástavby vyslovil až uznávaný architekt chorvatského původu Vlado Milunič spolu s Václavem Havlem, jenž v té době bydlel v sousedním domě. Právě projekt Miluniče byl vybrán k realizaci. Zvolený architekt si následně ke spolupráci pozval světově uznávaného designéra Franka O. Gehryho, který údajně nabídku na realizaci domu přijal se slovy, že „pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělám cokoli.“
Tančící dům byl postaven pod záštitou nizozemské pojišťovny Nationale Nederlanden. Základní kámen byl položen 3. září 1994. Stavba „roztančila“ Rašínovo nábřeží o dva roky později – v roce 1996. Stala se jedním z pilířů moderní pražské architektury. Již podle původního návrhu se měla budova vyklánět nad křižovatku, což mělo symbolizovat československou společnost na začátku 90. let 20. století, která se z „totalitní strnulosti dala do pohybu“.
Bouřlivý start slavného domu
Když byl Tančící dům dokončen, Prahu jak se patří rozdělil. Jeho odvážný tvar působící vedle historických domů jako z jiného světa vyvolal obavy, že moderní stavba naruší celé nábřeží. Kritici mu dokonce posměšně říkali „Opilý dům“, protože podle nich mezi klasickými fasádami doslova klopýtal. Ať už se ale o Gehryho a Milunićově návrhu tehdy mluvilo jakkoli, čas hrál ve prospěch budovy. Postupně si získala respekt, stala se architektonickou ikonou a dnes už si většina Pražanů ani turistů neumí představit město bez jejího typického „tance“.
Přezdívku získala po slavném tanečním páru
Budova má sedm nadzemních podlaží a dvě podlaží podzemní. Metaforický název získal dům podle svých věží, jež připomínají postavy tanečníků Freda Astaira (zděná věž) a Ginger Rogersové (skleněná věž). Věž Ginger s dvouplášťovou skleněnou fasádou je zavěšena na nosné ocelové konstrukci. Díky unikátnímu tvaru objektu je každé patro jiné. Konstrukce Tančícího domu je železobetonová. Na stavbu bylo použito devadesát devět fasádních panelů, z nichž každý je originál, jenž se od ostatních liší mírou tloušťky, prohnutí a plastikou na lícové straně. Na vrcholu věže, jež symbolizuje postavu tanečníka, je umístěna kopule s konstrukcí z kovových trubek potažená nerezovou síťovinou s oky a zahalená do pomyslných vlasů. Autorem kopule je právě Frank O. Gehry.
Stavba získala nejvyšší designové ocenění časopisu Time
Tančící dům lze zařadit mezi nejrozporuplnější novodobé pražské stavby. Jeho obdivovatelé si pochvalují moderní architekturu a unikátní tvarové řešení. Naopak kritici stavbě vyčítají, že svým tvarem narušuje uliční řadu a nehodí se mezi tamní secesní budovy. Co ale budově nikdo nevezme, je prestižní ocenění amerického časopisu Time za design roku 1996. V českém časopisu Architekt se Tančící dům dostal mezi 5 nejvýznamnějších českých staveb 90. let.
Pokoje nabízejí nepřekonatelný výhled na Pražský hrad
V budově se na šesti podlažích nacházejí kancelářské prostory. Nechybí ani restaurace s populárním barem v nejvyšším patře a konferenční středisko v přízemí a suterénu. O interiér kanceláří se postarala architektka Eva Jiřičná. Tančící dům je ale nově i hotel, který získává od svých hostů velmi vysoká hodnocení. Kromě devatenácti pokojů nabízí hotel také luxusní apartmány Ginger Royal Suite a Fred Royal Suite, jež jsou umístěné přímo ve věžích budovy a poskytují jedinečný výhled na Pražský hrad. Hotel i restaurace navíc po koronavirové krizi změnily cenovou politiku s cílem přilákat sem více českých návštěvníků. Většinu návštěvníků Tančícího domu totiž dosud tvořili především zahraniční turisté. Tančící dům patří mezi skvosty nejen pražské, ale i světové architektury. Byla by velká škoda si jej alespoň jednou za život zevnitř neprohlédnout, nemyslíte?
