obr. 3: Krematorium v Pardubicích

Významné výročí narození architekta Pavla Janáka

Dne 12. března uplynulo 130 let od narození dalšího významného českého architekta, urbanisty, teoretika a historika architektury, návrháře nábytku i bytových doplňků a v neposlední řadě učitele další generace našich architektů [1].

O jeho soukromém životě se dostupné prameny mnoho nezmiňují, uvádí se pouze, že se 12. 3. 1882 narodil v Praze a 1. 8. 1956 v Praze zemřel. Byl ženatý, bezdětný. V letech 1899–1906 studoval na české technice v Praze jako žák Josefa Schulze a v letech 1906–1908 na vídeňské akademii u Otto Wagnera. Po návratu do Prahy spolupracoval krátce s Janem Kotěrou [2], ale už roce 1909 se osamostatnil.

Úspěšné i neúspěšné projekty

Účastnil se celé řady architektonických soutěží, již jako student zvítězil v soutěži na novou školu v Praze Karlíně a v roce 1905 se zúčastnil první soutěže na přestavbu nebo novostavbu novogotického křídla Staroměstské radnice. Svůj zájem o historii architektury a ochranu památek projevil také tím, že se v roce 1904 stal jednatelem Klubu Za starou Prahu [3].

Obr. 3: Hlávkův most v Praze

V roce 1909 byla vyhlášena druhá soutěž na řešení problému Staroměstské radnice. Pavel Janák se jí opět účastnil a podal návrh řešení, které vycházelo z podoby náměstí, dokud proti kostelu sv. Mikuláše stál Krennův dům. Navrhl včlenit novou část radnice do řady domů s podloubími a vstup do Pařížské třídy řešil širokým průchodem. Žádný z návrhů nebyl realizován stejně jako výsledky další soutěže z roku 1912, novogotické křídlo radnice stálo až do května 1945, kdy je zničil požár. Dnes je na jeho místě malý parčík.

V letech 1909–12 byl realizován jiný Janákův projekt, část Hlávkova mostu v Praze, která spojuje ostrov Štvanici s Holešovicemi (obr. 1). Ve spolupráci s Františkem Menclem vznikl moderní most, na jehož sochařské výzdobě se podílel Jan Štursa (sousoší Humanita a Práce), Josef Mařatka a Otto Gutfreund. S Františkem Menclem Janák spolupracoval také na Libeňském mostě v letech 1925–1928. Kromě toho navrhl řešení zdymadla v Obříství a Předměřicích [4].

Po roce 1910 se Janák přikláněl ke kubismu a vytvořil řadu projektů, ze kterých byl v roce 1912 realizován projekt Jakubcovy vily v Jičíně jako jedna z prvých kubistických staveb vůbec. V Pelhřimově Pavel Janák kubisticky upravil dům Dr. Vojtěcha Fáry tak, že barokní vilu doplnil kubistickým štítem, balkonem a arkýřem (obr. 2). V Pelhřimově také jako novostavbu navrhl kubistický dům okresního hejtmana Jana Drechsera a dalších několik staveb.

Obr. 2: Dům Dr.Vojtěcha Fáry v Pelhřimově

Další profesní vývoj

Řada projektů zůstala nerealizována, zejména projekty vil, ale i návrh na pomník Jana Žižky pro pražský Vítkov. Janákův zájem o vnitřní vybavení domů i bytů se projevil i tím, že s Josefem Gočárem vypracoval zásady pro práci Pražských uměleckých dílen, které byly založeny v roce 1912 a pro které sám navrhl řadu předmětů. Zpočátku úspěšně fungovaly, ale první světová válka jejich činnost ochromila.

V roce 1921 se Pavel Janák stal profesorem Umělecko-průmyslové školy. V té době se spolu s Josefem Gočárem a dalšími přikláněl k novému tzv. národnímu slohu. Dvě nejvýznamnější Janákovy stavby z té doby je krematorium v Pardubicích a palác Adrie v Praze.

Krematorium v Pardubicích (obr. 3) bylo budováno podle Janákova vítězného soutěžního návrhu v letech 1922–23 a na jeho výzdobě se podílelo několik dalších umělců. Autorem Světlonošů u vstupu byl Karel Linhart, malovaný strop v ústřední síni vytvořil František Kysela.

Palác Adrie v Praze na Jungmannově náměstí (obr. 4) se stavěl v letech 1923–25 pro italskou pojišťovnu Riunione Adriatica di Sicurta podle projektu Pavla Janáka a Josefa Zascheho. Sochu Adrie na paláci vytvořil Jan Štursa, výzdoba fasády je dílem Otto Gutfreunda, Bohumila Kafky a Karla Dvořáka. V sousedství paláce Adrie je budova původně ředitelství Škodových závodů z let 1924–27, rovněž podle projektu Pavla Janáka, ale ve zcela odlišném stylu.

Obr. 4: Palác Adrie v Praze

Vily na Ořechovce

Kromě těchto velkých staveb Pavel Janák ve dvacátých letech navrhl několik vil, v Praze na nově budované Ořechovce, zejména vilu pro sochaře Bohumila Kafku (obr. 5), malíře Emila Fillu a Vincence Beneše a další. V Náchodě projektoval vilu pro továrníka Bartoně zvanou Petrův dům a budovu Městské spořitelny s kancelářemi v přízemí a byty v patrech, které mají vysunuté trojúhelníkové arkýře zaručující lepší oslunění. Pro továrníka Bartoně navrhl také vnitřní zařízení jednoho z pokojů v zámku v Novém Městě nad Metují.

Obr. 5: Kafkova vila v Praze na Ořechovce

Urbanistická řešení v Praze

V roce 1923 se Pavel Janák stal členem Státní regulační komise a podílel se na řešení urbanistických problémů Prahy. Již tehdy se snažil oddělit dálkovou a místní dopravu a v oblasti od obory Hvězda až k Podbabě vytvořit zelený celek zastavěný pouze jednopatrovými domy, ale neúspěšně. Úspěšnější byl návrh urbanistického řešení Letné, který se stal východiskem pro pozdější parkovou úpravu.

V Praze v Opletalově ulici vytvořil přestavbou staršího domu Dům čs. autoklubu s pozoruhodným sloupovým eliptickým sálem.

Od roku 1928 pracoval na rekonstrukci Černínského paláce v Praze a jeho úpravě na Ministerstvo zahraničí (obr. 6). Palác z let 1668–77 byl zchátralý, v roce 1851 prodán státu a využíván jako dělostřelecká kasárna. Pavel Janák musel odstranit napáchané škody, za vlastním palácem přistavět kancelářskou budovu, upravit náměstí před palácem a s Otokarem Fierlingerem rekonstruovat zahradu včetně sally terreny. Tyto práce probíhaly souběžně s dalšími Janákovými projekty a byly dokončeny až v roce 1938.

Obr. 6: Černínský palác v Praze

Funkcionalistické stavby

Počátkem třicátých let Pavel Janák vytvořil dvě pozoruhodné funkcionalistické stavby. Prvou z nich byl hotel Juliš, později zvaný Tatran, v Praze na Václavském náměstí a druhou budova Husova sboru církve československé husitské (obr. 7) v Praze-Vinohradech v Bezručových sadech. Tato budova zahrnuje vlastní církevní prostor s největším kolumbáriem v republice, byty ve vyšších patrech a vysokou věž zvonice. Budova, která je od roku 1964 památkově chráněna, prošla v minulých letech celkovou rekonstrukcí navrženou ateliérem MCA, autoři Miroslav Cikán a Pavla Melková. Při dokončení rekonstrukce v roce 2011 byly do zvonice zavěšeny tři zvony, na které do té doby nebyly peníze [5].

Obr. 7: Husův sbor církve čs. husitské v Praze Vinohradech

Do počátku třicátých let také spadá projekt a výstavba výstavní kolonie rodinných domů v Praze na Babě. Kolonie Baba byla akcí Svazu českého díla a pro Pavla Janáka, který Svazu řadu let předsedal, znamenala čtyři roky usilovných příprav, od roku 1928 do roku 1932, kdy byly dokončeny inženýrské práce, a začala vlastní výstavba. Jednu z vil si postavil pro sebe (obr. 8).

Obr. 8: Janákova vlastní vila v Praze na Babě

Architekt Pražského hradu

V roce 1936 se Pavel Janák stal po Jože Plečnikovi architektem Pražského hradu [6]. Jednou z jeho prvých prací bylo budování bytu pro prezidenta Beneše přestavbou a dostavbou zahradního domku v Královské zahradě (obr. 9), ale práce přerušila válka a ani po válce se tam prezident Beneš nestačil nastěhovat. Při dalších pracích na Hradě, jako byly úpravy reprezentačních prostor u Bílé věže či úprava křídla spojujícího Palác šlechtičen s Ludvíkovým křídlem, spolupracoval s Otto Rothmayerem.

Obr. 9. Dům prezidenta republiky v Královské zahradě Pražského hradu

Po druhé světové válce navrhl pamětní desku se jmény pracovníků Pražského hradu, kteří za války zahynuli. Velkým úkolem byla úprava hlavní budovy Jízdárny Pražského hradu na výstavní síň, která tomuto účelu slouží stále.

V letech 1947–48 byl požádán prezidentem Benešem, aby pro něho a jeho paní vybudoval hrobku v zahradě jejich vily v Sezimově Ústí, na místě zvaném Kazatelna, kde podle tradice kázal Mistr Jan Hus. Janák se ujal tohoto úkolu a již 10. 9. 1948 byl do ještě ne zcela dokončené hrobky prezident Beneš pohřben. V březnu roku 1950 byla na hrobku umístěna busta E. Beneše od Karla Dvořáka (obr. 10). Dne 6. 6. 1975 byl do hrobky uložen také popel paní Hany Benešové, která zemřela 2. 12. 1974.

Obr. 10: Část Hrobky manželů Benešových v Sezimově Ústí s bustou prezidenta

Pavel Janák současně pokračoval i v práci na Pražském hradě, zejména na obnově renesanční Míčovny v Královské zahradě, která 9. 5. 1945 vyhořela tak, že z ní zbyly jen obvodové zdi. Rekonstrukce skončila roku 1952, sgrafita obnovil sochař J. Wagner (obr. 11).

Obr. 11: Míčovna v Královské zahradě Pražského hradu

Další Janákovou prací té doby bylo restaurování letohrádku Hvězda, který byl Josefem II. přeměněn na prachárnu. V roce 1874 letohrádek přešel pod správu Pražského hradu a po Janákově úpravě byl využit pro Muzeum Aloise Jiráska, později Aloise Jiráska a Mikoláše Alše. Janák se také podílel na úpravách letohrádku Belveder a části Královské zahrady před letohrádkem.

Pavel Janák zemřel 1. 8. 1956. Zůstalo dílo, které je tak rozsáhlé a rozmanité, že se ho tento článek mohl jen letmo dotknout.

Literatura:

[1] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století. Paseka, Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-248-1

[2] Milan Kašpar, Alena Michálková: Výročí Jana Kotěry. Stavebnictví a interiér, 2011, č. 6, s. 33–35, www.stavebnictvi3000.cz

[3] Marie Benešová: Pavel Janák. Nakl. Čs. výtvarných umělců Praha, 1959. Nové prameny, sv. 25

[4] Zdeněk Lukeš: Články o Pavlu Janákovi, Lidové noviny, příloha Orientace, 18. 2. 2012, 25. 2. 2012, 3. 3. 2012, 10. 3. 2012.

[5] Adam Gebrian: Husův sbor, rekonstrukce, Praha. Lidové noviny, Relax, sobota 25. února 2012.

[6] Jiří Vančura: Hradčany, Pražský hrad. SNTL – Nakladatelství technické literatury Praha 1976

1 doc. Ing. Milan Kašpar, CSc. Fakulta stavební ČVUT Praha, kasparm@fsv.cvut.cz, Alena Michálková, kaspmich@volny.cz
Autor: Milan Kašpar
Foto: Alena Michálková, Helena Široká, Shutterstock