Brutalismus je předmětem společenského sváru například i v souvislosti s objektem Národního Divadla v Londýně (autor architekt Denys Lasdun), který zde stojí již od roku 1976. Foto: Ron Ellis, Shutterstock
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Brutalismus: architektura betonu s nejistou budoucností

Co měl společného pražský komplex budov Transgas obložený stavebními kostkami s kontroverzním obchodním domem Kotva? Architekturu, která dodnes provokuje – brutalismus. Brutalistní stavby, které charakterizuje surový beton, mají po celém světě nahnutý osud. Řadě z nich hrozí zbourání a mnoho z nich značně chátrá. Pojďme se tedy společně podívat na excentrický architektonický styl, který bojuje proti umělosti, lehkosti a naaranžované kráse.

Termín brutalismus nevznikl ze slova „brutální“, jak by se možná mohlo zdát, ale z francouzského ‚beton brut‘, tedy výrazu pro surový beton. Tento architektonický styl se poprvé objevil v 50. letech 20. století. Bývá spojen s architektem Le Corbusierem, který navrhl například Cite Radieuse v Marseille na konci 40. let. Brutalistní budovy se vyznačují masivním, monolitickým a blokovým vzhledem často geometrického stylu, a především rozsáhlým využitím litého betonu.

Jedním z českých zástupců architektury brutalismu je například Hotel Thermal v Karlových Varech (dílo manželů Machoninových). Zdroj: Margarita Kolcheva, Shutterstock

Častým charakteristickým prvkem jsou masivní rozšiřující se betonové pilíře, na nichž budova stojí. Za brutalismu se však objevily i jiné surové materiály, jako například keramika a boletické panely. Brutalismus tedy účelně ponechává stavební materiály v surovém stavu, přičemž velké plochy stěn kontrastují se zasklenou konstrukcí nebo malými okny. Stavby ve tvaru kvádru mají obvykle svisle členitou fasádu. V detailu se většinou objevují různé technicistní prvky. Brutalismus se běžně používal při stavbě obchodních domů, univerzit a dalších škol, parkovišť i rekreačních objektů.

Brutalismus zažíval svůj vrchol hlavně v letech 1954–1970. Stavby v tomto stylu jsou na rozdíl od funkcionalismu vždy výrazně tvůrčím počinem. Na fotografii je londýnská Trellick Tower. Zdroj: Cladio Divizia, Shutterstock

Budovy postavené v brutalismu s nejistým osudem

Obliba brutalismu začala klesat v 70. letech, kdy byl styl kritizován za příliš hrubý vzhled a architektonickou strohost. Brutalistní stavby byly také širokou veřejností haněny pro ignoraci historických hodnot okolní zástavby. Dnes je termín zmiňován v souvislosti se stavbami, kterým hrozí zánik, nebo už byly dávno poslány k zemi. Příkladem může být nedávno odsouhlasená demolice pražského Transgasu na Vinohradech, které předcházelo dlouhé přezkoumávání rozhodnutí úředníků. To jen potvrzuje kontroverznost této architektury. Zachránit tyto budovy před demolicí u nás může jen jejich prohlášení za národní památku. Za zmínku stojí unikátní rozsáhlá databáze s názvem SOS Brutalism, která vytipovává potenciálně ohrožené brutalistní stavby po celém světě a snaží se na ně poukázat a dosáhnout přehodnocení úvah místních úřadů či developerů a zabránit demolici budov.

Mezi slovenskými zástupci brutalismu vyčnívá zejména bratislavská budova Slovenského rozhlasu, tamní kulturní památka ve tvaru obrácené pyramidy. Zdroj:The World in HDR, Shutterstock

Na jednom z předních míst seznamu je dokonce uveden český hotel Thermal v Karlových Varech od manželů Machoninových. Podobnou činnost vykonává i český projekt A489, který si klade za cíl mapovat a upozorňovat na kvalitní československou architekturu let 1948-1989, jež často trpí jen kvůli nálepce „socialistická“. V pražském Veletržním paláci navíc můžete do konce listopadu tohoto roku navštívit výstavu s názvem NEBOURAT! aneb Podoby brutalismu v Praze, která krok za krokem odkrývá, v čem spočívají prostorové, kompoziční nebo konstrukční hodnoty této architektury. Těšit se můžete na 250 originálních noblesních plánů, fotografií a modelů, z nichž mnohé jsou vystaveny poprvé.

Ačkoliv brutalismus není oficiálně uznaný stavební sloh, propojuje velkoměsta Západu, socialistickou výstavbu, ale i budovy v Asii. Za záchranu ikon brutalismu se nebojuje jen u nás, ale také ve světě. Na fotografii je izraelská univerzita. Zdroj: Opachevsky Irina, Shutterstock

Brutalismus u nás a ve světě

Budovy navržené v šedesátých a sedmdesátých letech ve stylu brutalismu vyzařují i dnes jakousi auru nekompromisního designu. Brutalismus se také stal nechvalným synonymem pro sociálně progresivní bydlení. Běžně se začal objevovat v evropských komunistických státech od Sovětského svazu až po Jugoslávii či Československo. Nešlo ale jen o typicky komunistické stavby. Historické kořeny brutalismu sahají až k poválečnému období. Brutalismus lze najít nejen ve státech bývalého Sovětského svazu, ale i v Africe, Jižní Americe a USA. Svébytnou odrůdu brutalismu poté vytvořil britský architekt James Stirling, který bohatě využíval cihly ve spojení s prosklenými ocelovými konstrukcemi.

V Česku můžeme narazit na mnoho brutalistních staveb. Lze jmenovat například populární obchodní dům Prior v Olomouci, halu Hlavního nádraží v Praze, budovu Nové scény Národního divadla v Praze, Kotvu v Praze, pražský hotel InterContinental nebo rozsáhlý komplex Thermal v Karlových Varech. Mezi typické české představitele patří rozhodně architekt Karel Bubeníček, Věra Machoninová či Karel Pragr. Také ve světě je brutalismus stejně kontroverzní jako u nás. O záchranu budov se bojuje například v Birminghamu, městu brutalistních ikon. Britské město před časem přišlo o Ústřední knihovnu z roku 1974, jež vzhledem připomínala obrácený zikkurat. Mezi další ikonické stavby tohoto stylu patří kupříkladu londýnské bytové domy, jejichž součástí je i Trellick Tower, Geiselova knihovna v San Diegu nebo megalomanská stavba Genex Tower v Bělehradě, jež do jisté míry působila také jako akt politické propagandy. Zapomenout nemůžeme ani na sídliště Habitat 67 v Montrealu, strojní fakultu univerzity v Leicesteru nebo Královské divadlo v Londýně.

Ke stavbám, které se v hodnoceních veřejnosti opakovaně objevují jako ty nejošklivější u nás, patří například obchodní dům Kotva, jenž vznikl mezi lety 1970 a 1975 podle návrhu českých architektů Věry Machoninové a Vladimíra Machonina. Zdroj: Marketa1982, Shutterstock

Související články

Autor: Kateřina Slezáková
Foto: Shutterstock