Jak se bydlelo za první republiky: honosné vily i sériová produkce
První republika měla nepochybně své kouzlo, a to v mnoha směrech. V architektonickém i interiérovém designu byl kladen důraz na tvarovou jednoduchost a uplatňování národního výrazu. Styl bydlení se po roce 1918 výrazně proměnil. Jak se tedy bydlelo za dob první republiky?
Po roce 1918 se design, móda i architektura distancovaly od zdobných stylů a secese. Funkcionalismus, ovlivněný celospolečenskými změnami, se začal v našich končinách objevovat počátkem 20. let 20. století. Heslem tohoto období se stala jednoduchost a funkčnost. Po válce bylo potřeba zjednodušit stavby i interiéry a také snížit náklady na bydlení. Pro funkcionalistické stavby jsou tak charakteristické účelové budovy jednoduchých tvarů. Typická pro ně byla železobetonová skeletová konstrukce a volný půdorys. I interiéry přejímaly v plné míře nové myšlenky funkcionalistické architektury.
Fenomén „baugruppe” dorazil do Prahy aneb Rekonstrukce prvorepublikové vily
Sdílené vlastnictví či v českých zemích nepříliš známý fenomén „baugruppe” je úspěšně praktikované třeba v Německu. Začíná však ovlivňovat i českou stavební scénu. Sdílení…
Architekti přicházeli při řešení rodinných domků se skříněmi vestavěnými až ke stropu a nejrůznějšími nábytkovými předěly, což je možné pozorovat například u Vily Tugendhat. V interiérech se začaly objevovat racionálně řešené nábytkové předměty jako výklopná lůžka, sklopné stolky a sedadla, odkládací stěny s věšáky i police na klobouky. Velkým hitem se stal především nábytek z kovu, jehož výroba byla rychlá a levná.
Čistota a účelnost
Mezi typické představitele funkcionalismu patří například luxusní Müllerova vila v Praze na Ořechovce, pražský Veletržní palác či populární Vila Tugendhat. Za zmínku stojí i brněnská kolonie rodinných domů Nový dům. Právě těmito šestnácti rodinnými domky zde čeští architekti demonstrovali názor na standard bytového prostředí. Za dob první republiky se také proslavili ti nejznámější architekti jako Ludwig Mies van der Rohe, Adolf Loose či Le Corbusier. Adolf Loose byl dokonce členem redakční rady tehdejšího časopisu o bydlení s názvem "Bytová kultura". Z českých architektů lze zmínit kupříkladu Henricha Fantu nebo Františka Gahuru, jenž se postaral o návrh Památník Tomáše Bati, který patří k vrcholným dílům zlínského funkcionalismu.
Kontrasty mezi světy movitých a chudých
Ti bohatší, především továrníci, měli doma služebnou, takže ve většině vil a bytech tehdy nechyběly malé pokoje či komůrky, kde mohla tato pomocná síla přespávat. Ve vilách zámožných lidí se také často nacházela velká knihovna – jako součást pánské pracovny. Pro dámy byl poté určený budoár, tedy speciální místnost, kde mohly vést rozhovory nad šálkem čaje či kávy. Ženským prostředím byla i ložnice, kde nechyběla postel s výrazným čelem, toaletní stolek na dámské potřeby a prádelník. Nedílnou součástí interiéru vyšší třídy byla též umělecká díla v podobě obrazů od národních umělců i designové kousky.
Na jednu stranu tu byly honosné vily a na stranu druhou stranu sériová produkce. Po roce 1918 nastala skutečná bytová nouze. Společenské rozdíly byly patrné a většina obyvatel tak žila v ustáleném rozložení bydlení, jak ho známe dodnes. Zlínský koncern Baťa začal stavět domy pro své zaměstnance. Fenoménem se stala družstevní výstavba a začaly se objevovat kolektivní domy se sdílenou jídelnou a prádelnou. V módě byl nábytek z kovových trubek, zrcadlové sklo, podlahy bez koberců a linoleum. Interiéry obyčejných bytů svým sterilním pojetím mnohdy připomínaly ordinace lékařů. Pokroková linie nábytkové tvorby byla v různých variacích zaměřována i na dělnické nejmenší byty. „Malý byt“ byl uzákoněný pojem. Takové bydlení mělo maximálně 24 metrů čtverečních a obsahovalo obývací pokoj plus maximálně dalších deset metrů příslušenství včetně unifikované koupelny.
Potenciál rekonstrukce bytů z první republiky
Staré byty nesou stopy historie a nabízejí svým uživatelům nenapodobitelný genius loci. V poslední době vzrůstá obliba revitalizací a rekonstrukcí prvorepublikových bytů a vil, což je většinou úkol pro šikovné architekty a někdy i statiky. Pokoje z 20. – 30. let 20. století mají svého ducha a byla by škoda jejich potenciál nevyužít. Nedávno prošla proměnou i funkcionalistická Vila Tugendhat či ta na pražské Ořechovce. Revitalizace budov z první republiky by měly respektovat unikátní původní podobu domu. Předností těchto staveb je především výhodná pozice ve městě ve smyslu urbanismu či vysoké stropy, díky nimž výrazně narůstá reprezentativnost vnitřního prostoru.
