Kredenc, petrolejka a šicí stroj: Co nesmělo chybět v domech první republiky?

Za dob první republiky měly domácnosti své nezaměnitelné kouzlo. Přestože vybavení té doby dnes může působit skromně, některé předměty byly pro každodenní život zcela nepostradatelné. Kredenc, petrolejka či šicí stroj tvořily srdce každé domácnosti. Vraťte se s námi do časů, kdy se moderní technologie ještě nezdály být na dosah a kdy měl každý kousek nábytku svou specifickou funkci i duši.

Doba první republiky (1918–1938) v Československu byla érou, kdy se moderní svět teprve formoval. Domácnosti měly specifickou atmosféru a vybavení, které se stalo jakýmsi symbolem tehdejšího života. Co patřilo mezi základní kusy nábytku a předměty, bez nichž si naši předkové nedokázali představit běžný den? V tomto článku se podíváme na věci, které nesměly chybět ve většině československých příbytků, ať už šlo o venkovské chalupy nebo městské byty.

Srdcem každé kuchyně byla kredenc

Kredenc byla v období první republiky nepostradatelným kusem nábytku, který postupně nahradil klasické příborníky. V tomto prostorném dřevěném skvostu byly uloženy talíře, sklenice, hrnce, ale také různé kuchyňské potřeby a zásoby potravin. Dřevěná kredenc byla nejen praktická, ale často i bohatě vyřezávaná a někdy i doplněná o prosklená dvířka, za nimiž hospodyňky vystavovaly krásné porcelánové hrníčky nebo cukřenky. Na rozdíl od dnešních kuchyňských linek však kredenc postrádala pracovní plochu. Každá hospodyňka byla na svou kredenc náležitě pyšná, protože kromě funkce úložného prostoru dodávala kuchyni domácký ráz. S příchodem moderní doby a zmenšováním bytů, zejména v panelácích, se postupně vytratila i potřeba vystavovat rodinné poklady na odiv. Dnes už nádobí, vázy a mísy neukládáme do tradičních kredencí či vitrín, ale spíše do moderních obývákových stěn, které převzaly jejich funkci [1].

Kredence měly nahoře skleněná dvířka, za kterými se vystavoval krásný porcelán nebo sklenice, zatímco dole byly skříňky na příbory a další kuchyňské potřeby. I když na nějakou dobu z našich domácností zmizely, dnes začínají být opět módní. Zdroj: Dana Keli, Shutterstock

Zimní večery prosvěcovaly plameny petrolejek

Za první republiky byly petrolejky neodmyslitelnou součástí mnoha domácností. I když se už v této době pomalu rozšiřovala elektrifikace, na venkově petrolejové lampy stále sloužily jako hlavní zdroj světla. Pro domácnosti, kde elektřina ještě nebyla dostupná nebo byla příliš drahá, představovaly petrolejky praktické a spolehlivé řešení [2]. Jejich jemné, teplé světlo prozářilo večery, kdy se rodiny scházely u stolu k povídání, čtení nebo jiným domácím činnostem. Tichý plamen lampy dodával domovu zvláštní kouzlo a přinášel pocit klidu a pohody po náročném dni. Dnes už petrolejky najdeme hlavně na chalupách a chatách. Tam vytvářejí útulnou atmosféru a navozují vzpomínky na staré dobré časy.

Petrolejky byly v dlouhých zimních večerech nepostradatelným společníkem: svým měkkým světlem prosvěcovaly domácnosti a poskytovaly příjemný pocit tepla a bezpečí. Zdroj: Wysocka Malgorzata, Shutterstock

V zrekonstruované vile továrníka Volmana to opět žije

V roce 1938 byla kousek od Prahy postavena jedna z nejkrásnějších a nejdražších vil první republiky, kterou šlo srovnávat snad jen s brněnskou vilou Tugendhat. Čtyřicet let…

Hospodyňky upravovaly oblečení na šicích strojích

Šicí stroj byl v době první republiky nepostradatelným pomocníkem v každé domácnosti. Textil byl tehdy drahý a konfekční oblečení nebylo zdaleka tak dostupné, jak je dnes. Šicí stroj tak umožňoval ženám vytvářet vlastní oblečení, opravovat obnošené kousky a vyrábět nové oděvy pro celou rodinu. V mnoha domácnostech měl šicí stroj své čestné místo u okna, kde hospodyňky během šití využívaly přirozené světlo. Stroje od známých značek, jako byl například Singer, se často dědily z generace na generaci a byly symbolem pečlivosti, šikovnosti a tradičního rodinného řemesla.

Šicí stroje zažily velký rozmach v polovině 19. století díky Isaacovi Singerovi, který začal v roce 1854 vyrábět své slavné "singrovky" [3] . Zdroj: Alla08, Shutterstock

Kachlová kamna – teplo i kuchyně v jednom

Kachlová kamna byla během první republiky jedním z klíčových prvků v domácnostech. Na vrchní části kachlových kamen se vařilo a peklo, zatímco teplo zůstávalo v domě po celé hodiny, což z nich dělalo skvělé řešení pro vytápění na celý den. Kachlová kamna ale nezačala svou cestu k běžným domácnostem okamžitě. Ještě v 19. století byla považována za luxus, který si mohli dovolit jen bohatí šlechtici a měšťané. Teprve se zavedením sériové výroby se kachlová kamna rozšířila mezi širší veřejnost. I během první republiky, zejména na venkově a v menších městech, plnila svou důležitou roli – nejenže vytápěla, ale zároveň byla i místem, kde se vařila jídla a pekly koláče​. Dnes se klasická kachlová kamna znovu těší velké oblibě jako stylový a praktický doplněk domácností [4]. Často je volí lidé, kteří rekonstruují starší chalupy nebo domy, aby zachovali jejich autentický a tradiční vzhled. Kachlová kamna však nejsou výjimkou ani v moderních novostavbách.

Kamna často bývala umístěna uprostřed místnosti, aby mohlo jejich teplo sálat rovnoměrně po celém domě. Rodina se kolem nich s oblibou scházela, aby si společně užívala útulné a hřejivé chvíle v teple domova. Zdroj: dumalaaleksander, Shutterstock

Postel s peřinami plněnými husím peřím – záruka tepla v noci

V ložnicích tehdejších domácností hrála nepostradatelnou roli také postel s vysokými, nadýchanými peřinami plněnými husím peřím. Tyto peřiny byly skvělým společníkem během chladných nocí – ať už v zimě nebo na podzim, kdy teplota v nevyhřívaných ložnicích rychle klesala. Spánek pod takovou peřinou byl nejen pohodlný, ale především teplý, což bylo v době, kdy vytápění ložnic ještě nebylo běžné, naprosto klíčové. Peřiny se často vyráběly přímo doma, pečlivě plněné vlastnoručně připraveným peřím. Rodiny si na jejich výrobě dávaly záležet, protože peřiny byly důležitou součástí domácího pohodlí. Byly také častou součástí výbavy, kterou mladé dívky dostávaly do manželství.

Peřiny plněné husím peřím jsou dnes opět v módě. Pokud jste zdědili takovou peřinu po rodičích nebo prarodičích, není třeba ji vyhazovat. Můžete ji nechat profesionálně vyčistit a vrátit jí tak původní krásu i funkčnost [5]. Zdroj: Luisa Leal Photography, Shutterstock

Budeme jednou takhle vzpomínat na mobilní telefony?

Dnes už většinu předmětů, které byly pro naše předky neodmyslitelnou součástí každodenního života, v moderních domácnostech nenajdeme. Kredence nahradily elegantní kuchyňské linky, petrolejky vystřídalo praktické elektrické osvětlení a šicí stroje se z nezbytného pomocníka proměnily spíše v hobby. A přesto se mnohé z těchto tradičních předmětů dnes vrací do módy, zažívají svou renesanci a znovu nacházejí místo v našich domovech.

Možná bychom se měli zamyslet nad tím, jaké předměty nás obklopují dnes. Budeme za pár desetiletí vzpomínat s nostalgií a láskou na naše současné mobily, televize či jinou techniku, která dnes tvoří nedílnou součást našich životů? Stejně jako naši předci s úctou uchovávali své poklady, možná i my jednou objevíme kouzlo toho, co nám dnes připadá samozřejmé.

Zdroje:

[1]  blogspot.com Sandy's Sundays. Historie nábytku: příborník, kredenc.
[2]  www.3pol.cz Tesařík, B. Z historie osvětlovací techniky: vynález petrolejové lampy.
[3]  dvojka.rozhlas.cz Český rozhlas Dvojka. Šicí stroj – velký vynález lidstva.
[4]  stavebnictvi3000.cz Saidl, K. Vyberte takové topidlo, které zdědí vaše děti. Rozhovor s Karlem Slezákem.
[5]  pardubice.rozhlas.cz Radioporadna. „Zázračné peří se vrací do našich ložnic, lidé ale neumí peřiny větrat.“