Původně industriální budovy od Jiřího Voženílka jsou nyní moderním kulturním centrem, které svým konceptem konkuruje evropským institucím podobného druhu. Zdroj: 14|15 Baťův institut

Z továrních budov Tomáše Bati vzniklo moderní kulturní centrum

Poválečný výrobní areál původní Baťovy továrny je jedním z největších skvostů české industriální architektury. Rekonstrukcí byl přetvořen v unikátní kulturní centrum pojmenované 14|15 Baťův institut. Určeno je pro širokou veřejnost a jeho název odkazuje ke geniálnímu podnikateli, který svým umem dobyl svět.

14|15 Baťův institut vznikl konverzí dvou budov bývalého Baťova továrního areálu. Sídlí v něm několik organizací. „Pod jednou střechou” zde najdete Krajskou galerii výtvarného umění, Muzeum jihovýchodní Moravy, Krajskou knihovnu Františka Bartoše a servisní organizaci 14|15 Baťův institut. Mezi budovami vznikla nová (nepůvodní) zpevněná plocha, která se využívá k neobvyklým instalacím, koncertům a jiným venkovním akcím. Náklady na stavbu byly původně vyčísleny na 725 milionů korun, nakonec se vyšplhaly na 885 milionů korun. Podstatnou část těchto prostředků získal Zlínský kraj ze strukturálních fondů Evropské unie. [1]

Najdete zde unikátní stálé expozice, které vám poskytnou komplexní pohled na fenomén Baťa. Zdroj: 14|15 Baťův institut

Tři instituce pod dvěma střechami

Unikátní projekt, jenž započal před deseti lety, řeší rekonstrukce a nové využití budov číslo 14 a 15 bývalého továrního areálu. Všechny zmiňované instituce (galerie, muzeum a knihovna) sídlily desítky let v pronajatých budovách bývalé školy, v Památníku Tomáše Bati, v bývalé vrátnici továrny či na zámku. To jim ale neumožňovalo nabízet návštěvníkům očekávaný standard služeb.

Budovy 14 a 15 byly pro rekonstrukci zvoleny díky své strategické poloze na rozhraní továrny, starého Zlína a dopravního terminálu. Autory novodobé podoby budov jsou architekti Juraj Sonlajtner a Jakub Obůrka. Vedle stálých expozic muzea a galerie se zde koná řada krátkodobých výstav, besed, koncertů, trhů a další, alternativní program. V okolí budov se nachází vyhrazené parkování pro návštěvníky a přímo pod platformou je podzemní parkoviště. [1]

Architektonické řešení

Ačkoli nebyly budovy ministerstvem kultury prohlášeny za památky, byla jejich obnova náročná. Objekty byly citlivě opraveny a mezi nimi vznikl nový, netradiční prostor pro výstavní a kulturní účely – takzvaná platforma. Obě budovy jsou tak propojeny pomocí přistavěné hmoty skladu knih, která vytváří nový veřejný prostor – místo pro setkávání a další kulturní akce. Architektonický výraz obou původních staveb byl zachován, a to včetně typického materiálového řešení a členění fasád. Původní betonové konstrukce, které již byly za hranicí životnosti, byly kompletně zesíleny. Největším zásahem do struktury objektu bylo prohloubení základů a vznik nového podlaží, určeného pro parkování automobilů. [2]

Svůj domov zde má od roku 2013 Muzeum jihovýchodní Moravy, Krajská galerie výtvarného umění (budova 14) a Krajská knihovna Františka Bartoše (budova 15). Zdroj: 14|15 Baťův institut

Baťovský funkcionalismus

Obě budovy přímo navazují na baťovský funkcionalismus, i když byly kvůli bombardování a následné nutné demolici původních objektů postaveny až po válce. Zlín je proslulý strohou funkcionalistickou architekturou ze skla, železobetonu a oceli.

Že za rozvojem kdysi malého městečka stojí světově proslulá rodina Baťových, není nutné zdůrazňovat. Firma vznikla v roce 1894. Postupem času potřebovala nová prosperující společnost výrobní prostory a také zázemí pro dělníky a jejich rodiny. První čtvrť dělnických domků se začala stavět již v roce 1918. Všechny budovy stavěné v této době měly jednotný styl. Stavěny byly především ekonomické a dokonale funkční objekty. Centrem prvorepublikového města bylo náměstí Práce, kde vyrostla tržnice a nad ní ikonický obchodní dům. Postupně zde vznikaly i další stavby charakteristické konstrukce. Nejznámějším zlínským funkcionalistickým objektem je Baťův mrakodrap z roku 1938. Svojí výškou 77,5 metru byl svého času druhou nejvyšší budovou v Evropě [3].

Dědictví průmyslového stavebnictví se Zlíně rozhodně nezapře. Právě díky Baťovi dostalo město novou podobu. Málokteré jiné bylo vystavěno s tak progresivním přístupem v tak krátkém časovém horizontu. Zdroj: 14|15 Baťův institut

Zdroje:

[1] www.14-15.cz, www.architekturazlin.cz

[2] ceskacenazaarchitekturu.cz

[3] zlin.rozhlas.cz

Autor: Mgr. Kateřina Saidl
Foto: 14|15 Baťův institut