V interiérech se nejčastěji používají omítky vápenné, vápenocementové, hliněné či sádrové. Zdroj: hanohiki
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Co dokážou interiérové omítky

Na vzhledu interiéru se velkou měrou podílejí stěny. Nedisponuje-li interiér kvalitními omítkami, celkový dojem nezachrání ani sebehezčí výmalba nebo tapeta. Povrchové úpravy zdiva navíc neplní jen estetickou funkci, ale také chrání zásadním způsobem zdivo před mechanickým poškozením a zlepšují jeho technické vlastnosti.

Při dokončování staveb jsou aplikovány jak venkovní, tak vnitřní omítky. V tomto článku se budeme věnovat omítkám do vnitřních prostor. Správně zvolená interiérová omítka není jen designový prvek. Především zajišťuje ochranu zdiva, čímž zvyšuje jeho životnost a technické vlastnosti. Podle počtu vrstev rozlišujeme omítky jedno, dvou a vícevrstvé.

Štukové omítky

Jedním z nejčastěji používaných druhů je štuková omítka, jejíž příprava je snadná. Stačí zakoupit již namíchané pytlované směsi, které se v předepsaném poměru rozmíchají s vodou. Materiál silnější spodní vrstvy je z cementové nebo vápenocementové malty. Velmi jemná štuková malta se potom natahuje odspodu nahoru ručně a v tenké vrstvě. Nový povrch stěny se snadno maluje, a to už 24 hodin po úpravě.

Hliněné omítky

Do místností se zvýšenou vlhkostí se hodí omítky hliněné, které patří k nejstarším stavebním materiálům vůbec. Z hlíny se stavělo již ve starověku, a i dnes se jedná o oblíbený materiál pro úpravy stěn v interiérech. Hliněné omítky jsou vhodné pro alergiky a dokážou akumulovat teplo. Hlína umí vstřebat nadbytečnou vzdušnou vlhkost a v případě potřeby ji opět uvolnit. Navíc pohlcuje toxiny a další škodlivé látky. Často se využívá ve dřevostavbách. Hliněné omítky lze aplikovat v podstatě na jakýkoli materiál. Je také třeba vyzdvihnout jejich ekologický aspekt. Hliněné omítky jsou kromě hlíny složené jen z písku a přírodních pigmentů či příměsí. Navíc se vyrábí v řadě odstínů. Její nevýhody tkví pouze v mírně vyšší ceně a pracné aplikaci.

Hliněné omítky dobře akumulují teplo a pohlcují nadbytečnou vlhkost i potenciální škodlivé látky. Foto: Josef Klopacka

Vápenné omítky

Hlína a vápno se řadí k nejstarším stavebním materiálům. Vápenná omítka se obvykle nanáší v jedné nebo dvou vrstvách. Dokáže regulovat vlhkost, akumulovat hluk a pohlcovat ze vzduchu škodliviny. Vápno má totiž zásaditý charakter, potažmo přirozené dezinfekční vlastnosti. Čistě vápenné omítky mají oproti cementem nastavovaných malt tu výhodu, že jsou schopné velmi rychle vyschnout. Vápenné omítky mohou být hrubé nebo hladké (jednovrstvé). Jsou tedy vhodné jak pro vnitřní, tak i vnější zdivo. 

Cementové omítky

Zatímco vápno působí dezinfekčně a antibakteriálně, cement zvyšuje odolnost zdiva. Díky tomu ho lze použít jak na zeď, tak na podlahy. Díky cementu lze vytvořit vysoce odolné a zároveň efektní interiérové úpravy. Kromě hladké cementové omítky existuje ještě pálená dvouvrstvá, která se používá například v prádelnách či garážích. 

Pokud hledáte opravdu odolnou stěrku odolnou proti oděru, vsaďte na cement. Zdroj: Photographee.eu

Vápenocementové omítky

V současnosti se také často používají vysoce univerzální vápenocementové omítky. Kromě prostorů s velkou vlhkostí lze jimi omítat zdi i tam, kde hrozí větší riziko mechanického opotřebení. Vápenocementová omítka je vhodná i ke srovnání nerovného zdiva.

Sádrové omítky

Sádrové omítky patří svým vzhledem k těm nejdokonalejším.  Z toho důvodu se používají především k omítání reprezentativních a společenských prostor. Jsou složeny z vápna a sádry, která plní funkci pojiva. Sádra je zdravotně nezávadná, a především umí sama regulovat vlhkost v interiérech, čímž pomáhá udržovat příjemné mikroklima. Sádrové omítky navíc rychle absorbují teplo. Sádrové omítky jsou na rozdíl od vápenocementových omítek jednovrstvé, a tak se nanášejí v jednom pracovním sledu. Jejich přidanou hodnotou je rovněž požární ochrana.

Se sádrovou omítkou lze vytvořit jak hladký povrch, tak i hrubou strukturu kamínků. Zdroj: Robert Kneschke

Perlitové omítky

Perlitové omítky jsou typem velmi lehkých omítek, ve kterých je písek nahrazen perlitem. Velmi dobře tepelně a akusticky izolují. Jsou pružné a vysoce přilnavé ke každému typu povrchu. Jejich výhodou je nehořlavost a dlouhá životnost.

Benátský štuk

Kapitola sama pro sebe je benátský štuk. Jedná se o speciální stěrkovou hmotu vytvářející charakteristické barevné přechody. Za pomoci této štukatérské techniky, jež využívá staré metody úpravy a zpracování hašeného vápna, docílíte na stěnách perfektní imitace mramoru. Dnes je benátský štuk vyhledávaným materiálem především pro svou snadnou zpracovatelnost, přirozené stínování, vysoký lesk a prodyšnost. Hodí se do všech interiérových prostor včetně chodeb. Často se využívá i v koupelnách. Nemá totiž žádné spáry, a tak vyniká snadnou údržbou. Materiál je nejen vysoce dekorativní, ale i ekologický a snadno omyvatelný. Vydrží desítky let a lze jej aplikovat na jakýkoliv povrch – od betonu po sádrokarton. Jelikož má ale technika této povrchové úpravy daný striktní postup, vyžaduje dostatečnou praxi a zručnost. Kromě benátského štuku můžete dnes vybírat z dalších dekorativních omítek, stěrek, dekoračních tmelů a kreativních technik, jimiž lze dosáhnout různých efektů.

Benátský štuk používaný po staletí v italských palácích obsahuje vápno, mramorový prášek a přírodní pigmenty. Zdroj: Photographee.eu

Cena vnitřních omítek se odvíjí od zvoleného materiálu, podkladu pro omítání, plochy omítek nebo složitosti objektu. Pokud máte napnutý rozpočet, postačí klasický štuk. Zlatou střední cestou jsou například vápenocementové omítky. Milovníkům interiérového designu doporučujeme dát šanci netradičním povrchovým úpravám zdiva – kupříkladu zmiňovanému benátskému štuku.

Autor: Kateřina Slezáková
Foto: Shutterstock