Hornická poliklinika připomíná své šedesátiny

Ostravská Hornická poliklinika, stejně jako Dům kultury města Ostravy, vzpomíná letos 60 let od svého vzniku. Obě funkcionalistické budovy jsou si hodně podobné, ovšem zaměření mají zcela odlišné. Zůstaneme na Sokolské třídě, dříve třídě Osvoboditelů, zaměříme pozornost i objektiv na plášť polikliniky a na instalaci stále funkčních rozvodů elektřiny, vody a plynu vně stropů a stěn suterénu.

Střecha je plochá, pokrytá litým asfaltem, po rekonstrukci zateplená polystyrenem pochozí. Stěny jsou ze železobetonových sloupů, mezi nimi výplň z plných pálených cihel tloušťky 35 centimetrů. Okna jsou v dřevěných rámech, z části v plastových. Uvnitř je celkem sedm podlaží, z toho dvě pod úrovní terénu (včetně dnes nefunkčního bunkru Civilní obrany). K tehdejším stavebním raritám patřilo umístění "neviditelného" topení do stropů, které ze 75 procent stále funguje. Bez zajímavosti není ani interiérové rozmístění chodeb do středu jednotlivých pater a ordinací po stranách.

Hlavní vchod do budovy je obložen leštěným vřídelním kamenem Travertinem. Po stranách lze spatřit reliéf horníka v porubu a lékaře v ordinaci. To naznačuje, že zdejší lékařská péče byla původně určena pro havíře Ostravskokarvinských dolů, teprve později a hlavně v současnosti ordinace slouží široké veřejnosti. Slavnostní otevření proběhlo, jak jinak než ke Dni horníků, čili 9. září 1961. Ze špičkového dřívějšího vybavení ordinací jmenujme alespoň, na tehdejší dobu unikátní, takzvané bezbolestné zubní vrtačky či rehabilitační bazén.

Dlužíme informace o projektantovi a stavbaři. Objekt projektoval Státní projektový ústav v Berouně v čele s Ing. arch. Sedlákem. Postavili jej dělníci tehdejších gottwaldovských Pozemních staveb. Cena činila 25 milionů korun.

Dnešní AGEL Hornická poliklinika má však od roku 2016 nového majitele, společnost AGEL s velkými plány rekonstrukcí vně i uvnitř budovy. Rýsuje se tedy do blízké budoucnosti ještě větší spokojenost s prostředím a službami pro více než 800 pacientů denně.

Autor: Zdeněk Svoboda
Foto: archiv autora