Josef Gočár a jeho díla v Hradci Králové

Stavitel kubismu a funkcionalismu, celým jménem Josef Ludvík Gočár, se narodil 13. března 1880. Jeho díla zdobí řadu měst, nejvíce ovlivnil Hradec Králové. Díky promyšlenému regulačnímu plánu se městu v první polovině 20. století začalo říkat Salon republiky. Životní pouť architekta se uzavřela 10. září 1945.

„Architekt Josef Gočár byl ve svém oboru unikátní, v Hradci Králové zanechal tak jedinečný otisk české architektonické moderny a funkcionalismu jako nikde v republice. Jeho díla jsou dodnes považována za vrchol české moderní architektury. Kromě významných architektonických počinů, jako je například stavba gymnázia J. K. Tyla., je autorem regulačního plánu nábřeží, plány výstavby zahrnovaly také systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně. Díky tomuto kroku udělal z Hradce Králové po infrastrukturní stránce unikátní město.“ Tak popsal před pěti lety Josefa Gočára bývalý primátor města Alexandr Hrabálek. Stavby Josefa Gočára si pohrávaly s lomenými a obloukovými tvary a jejich kuriózní křivky poutaly i pohoršovaly.

Rodiče z něj chtěli mít zlatníka

Josef Gočár se narodil 13. března roku 1880 v Semíně u Přelouče, kde byl jeho otec sládkem v tamním pivovaru. Když se v jedenácti letech s rodiči přestěhoval do Lázní Bohdaneč, nikdo nemohl tušit, že je po čase – a samozřejmě už jako vystudovaný architekt – přemění k nepoznání a že fotografie kryté kubistické lázeňské kolonády budou zdobit učebnice architektury. A to z něj rodiče chtěli mít zlatníka!

V nedalekých Pardubicích absolvoval reálku, v roce 1897 odešel do Prahy, kde praktikoval nejdříve u Václava Roštlapila a později u Josefa Podhajského. Zároveň od roku 1898 studoval Vyšší státní průmyslovou školu stavební a po maturitě v roce 1902 nastoupil jako praktikant do ateliéru významného českého architekta Jana Kotěry. Později se stal řádným studentem v Kotěrově ateliéru na České vysoké škole technické a na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jednou z jeho prvních prací byl návrh průčelí činžovních domů pro Hradec Králové.

Po absolutoriu a několika zahraničních cestách se Gočár stal vedoucím architektem Kotěrova soukromého ateliéru. V roce 1908 si založil vlastní samostatné architektonické studio a začal aktivně projektovat. V roce 1911 spoluzaložil Skupinu výtvarných umělců, jejíž členové se podíleli na vzniku českého architektonického kubismu. Nejvýznamnější Gočárovou realizací v tomto stylu je dům U Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze. Vývoj kubistické architektury přerušila první světová válka, kam musel Gočár také narukovat.

V roce 1924, už jako profesor pražské Akademie výtvarných umění, se na popud svého někdejšího učitele Jana Kotěry zúčastnil urbanistické soutěže v Hradci Králové, kterou vyhrál. O rok později jej tehdejší starosta města František Ulrich pověřil zpracováním celkového regulačního plánu. Město se teprve na konci 19. století vymanilo ze sevření hradeb a pod rukama prvorepublikových architektů rozkvetlo. Gočár obklopil staré město pásem zeleně a vody, navrhl samostatné cesty pro pěší mimo hlavní dopravní komunikace a určil i to, jak by měly vypadat bytové bloky, jejich výšku a vzájemný poměr staveb ku zeleni. Původní urbanistickou koncepci si město udrželo dodnes.

Po nacistické okupaci, kdy byly v roce 1939 uzavřeny vysoké školy, Gočár odešel do penze. Přestože nadále projektoval a účastnil se diskusí, nepodařilo se mu již realizovat žádnou význačnou stavbu. Jeho posledním významnějším dílem byla úprava vrátnice a vstupu do továrny Baťa v Sezimově Ústí z roku 1941. Josef Gočár zemřel 10. září 1945 v Jičíně a je pochován na pražském Slavíně.

Dílo

Dílo tohoto architekta je velmi rozsáhlé. Od rané tvorby, začínající sgrafitovými domy v Hradci Králové, pokračoval přes kubismus až po funkcionalismus. Z raného období (tzn. od r. 1905) jmenujme dále například Červenou vilu Josefa Blinka v Krucemburku, schodiště u kostela Panny Marie v Hradci Králové nebo významnou pardubickou stavbu Winternitzovy automatické mlýny, o nichž jsme již psali a článek lze také nalézt na našem webu. V následném období kubismu za sebou zanechal Gočár například Dům U Černé Matky Boží v Praze, Lázeňský dům v Lázních Bohdaneč a nesmíme zapomenout na Legiobanku v Praze na Poříčí. Na počátku dvacátých let začal rovněž intenzivně pracovat v Hradci Králové. Gočár zde postupně zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky, střed města. Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně. Z posledního Gočárova období vyniká například budova Ředitelství státních drah v Hradci Králové či projekt Grandhotelu a Okresního domu v Pardubicích.

Popisovat zde každou z Gočárových staveb by vydalo na několik knih, proto jsme pro vás vybrali pět významných staveb Hradce Králové a věnovali jim alespoň stručný popis.

Masarykovo náměstí

Výstavba v prostoru dnešního Masarykova náměstí byla zahájena podle regulačních plánů Hradce Králové již před první světovou válkou. Svou konečnou podobu získalo náměstí, jehož původní název zněl Husovo, až v první polovině dvacátých let po dokončení staveb budovy Anglobanky (1923) a nárožního družstevního domu do ulice Karla IV (1924). Obě stavby projektoval architekt Josef Gočár a realizoval stavitel Josef Fňouk již s ohledem na budoucí umístění pomníku T. G. Masaryka, jenž dominuje celému náměstí. Domy tvoří jednotný celek, podtržený zakončením budov ve tvaru písmene M, jako symbolu prezidentova jména. Samotné Masarykovo náměstí je trojúhelníkového půdorysu. Nachází se západně od historického centra Hradce Králové. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších náměstí ve městě po Velkém náměstí.

Gymnázium J. K. Tyla

I tato budova byla vystavěna na základě projektu Josefa Gočára, a to letech 1925–1927. Stylově ji lze zařadit k počátkům konstruktivismu v moderní české architektuře. Kombinuje režné zdivo s cementovými omítkami a charakterizuje ji třípatrový monumentální vstup, který se před studenty i návštěvníky jakoby rozevírá, a symbolizuje otevřenou knihu. Před vstupem je na betonovém podstavci umístěna bronzová socha Vítěze od sochaře Jana Štursy. Na budovu gymnázia navazuje areál obecné, měšťanské a mateřské školy z let 1926 až 1928, tvořící uzavřený blok s hřištěm. Pozoruhodná je budova mateřské školy, nyní školní jídelny v konstruktivistickém stylu s velkými prosklenými okny. Budova gymnázia v roce 2011 prošla rekonstrukcí za přispění města Hradce Králové a fondů Evropské unie.

Státní odborná škola koželužská

Tato budova se nachází na levém břehu Orlice na křižovatce ulic Hradecké a Brněnské. Jedná se o objekt, v němž v současné době sídlí Střední průmyslová škola Hradec Králové. Původní budova se skládala ze 3 částí. Vlastní budova školy, vila ředitele (dnes vedení školy) a cvičná koželužna (dílny). Později bylo ve třech etapách zásluhou Josefa Gočára provedeno rozšíření komplexu následované ještě doplněním o nové dílny. Došlo k tomu v letech 1923–1924. Na stavbě je patrné, že autor hledá vyváženost slohu, v němž tvoří a uklidňuje přebujelost dekorativistických fasád. Je to mezistupeň vedoucí k jednoduchosti funkcionalistických linií, ke kterým má však tento exemplář ještě daleko. Pro budovu je charakteristické režné zdivo. Josef Gočár se zde inspiroval architekturou Holandska a také stavbami starého Hradce Králové.

Ředitelství státních drah v Hradci Králové

Ředitelství státních drah je monumentální budova z 1. poloviny 20.století situovaná na jižní straně Ulrichova náměstí v Hradci Králové. K realizace došlo v letech 1928–32 podle Gočárových plánů ze srpna 1928. Výzdoba budovy byla dokončená v roce 1934. Stavbu prováděla stavitelská firma Josef Vyleťal a Jan Včelák. Vypracování železobetonových konstrukcí bylo zadáno v srpnu 1928 firmě H. Hacar C. Klouček z Prahy. Celkem na stavbě pracovalo deset projektantů a hlavních dodavatelů spolu s padesáti živnostníky z Hradce Králové i odjinud. Stavební náklad bez stavebního místa činil 27,6 milionů Kč, parcelu o výměře 10 m2 poskytlo město bezplatně. Zajímavostí je, že v roce 1929 zhlédl staveniště prezident Masaryk. Z této návštěvy prezidenta a ze slavnostního otevření budovy vznikl dokumentární film, ale z finančních důvodů si ho rada města nemohla dovolit zakoupit. Slavnostní otevření této monumentální budovy se uskutečnilo 30. října 1932 výstavou průmyslu a živností. Ústřední budova měří směrem do náměstí 128 metrů, dvě kolmá křídla 68 metrů. V přízemí u náměstí se nachází prostory pro obchody. Nad výklady umístil architekt železobetonovou zasklenou markýzu. Pilíře a průvlaky mezi výkladními skříněmi mají obložení z leštěného odoritu. Níže v suterénu bychom nalezli skladiště, v traktu pod halami archivy, ústřední topení, větrání a kdysi též uhelnu. Ostatní patra zaujímaly kanceláře ředitelství státních drah. Hlavní vchod do budovy je ze středu náměstí, ve sloupovém vestibulu se oboustrannými schodišti vstupuje do hal. U každé haly bylo hlavní schodiště do pater a výtah paternoster.

Sbor kněze Ambrože

Sbor kněze Ambrože je jedno z vrcholných děl Josefa Gočára. Pozemek ve tvaru trojúhelníku mezi ulicemi Nerudovou a V Lipkách se na první pohled zdál nevhodný, arch. Josef Gočár jej však mistrně využil pro urbanistickou kompozici souboru církevních staveb pro Církev československou husitskou. Realizaci stavby řídil královéhradecký stavitel Josef Vyleťal v letech 1926–1929. Dokončení kolumbária a nádvoří bylo realizováno v roce 1930. Sbor kněze Ambrože je kostel Církve československé husitské a název nese podle husitského kněze z Hradce z 15. století. Přináší lidem možnost účasti na bohoslužbách a pořádání církevních obřadů. Dále je zde připravována péče o děti, Biblické hodiny pro dospělé, meditace v tichu kostela, duchovní obnovy. Vedle duchovního života zde církev pořádá koncerty, přednášky, výstavy. Areál je volně otevřen, je zde zóna klidu, ve které je umístěno rozsáhlé kolumbárium. V objektu se nachází také Juračkův keramický betlém s pohyblivými asi 10 cm vysokými figurami, kterých je celkem 220, z toho 60 postav se za zvuku 12 českých koled pohybuje.

Zajímavosti

Josef Gočár byl ženatý s Marií Chladovou (* 1899), dcerou pardubického sládka a primátora. Manželé Gočárovi měli syna Jiřího, pozdějšího architekta.

Josef Gočár měl zálibu též v cestování. Ještě v průběhu studia podnikl cestu do Belgie, Holandska a severní Francie. Hned po ukončení umělecké průmyslovky se vydal do Německa, kde navštívil především Darmstadt, Norimberk a Mnichov. Následovala cesta do Londýna, při návratu zpět se zastavil v Paříži. V roce 1908 podnikl cestu do Dalmácie, v roce 1911 do Drážďan a později se vydal do Itálie a Berlína. Jako profesor na Akademii výtvarných umělců podnikl 1924 se svými studenty cestu do Holandska, která výrazně ovlivnila jeho další architektonickou tvorbu.

Josef Gočár, Pavel Janák a Josef Chochol stáli za vznikem Pražských uměleckých dílen (1912), inspirací jim byly Wiener Werkstätte. Chtěli výrobu nábytku povýšit v očích veřejnosti na mělecké řemeslo. Architekti navrhující pro Pražské umělecké dílny experimentovali s tvary i materiály nábytku a iných užitkových předmětů. Tato instituce se pak stala hlavním výrobcem kubistického nábytku, který byl prezentován na výstavách kubistů vedle maleb a soch.

Gočárovi se dostalo také mnoha uznání. Roku 1926 byl jmenován rytířem francouzského řádu Čestné legie (nejvyšší francouzské vyznamenání), v roce 1934 získal Katzovu cenu. Roku 1995 mu byla udělena Zlatá pamětní medaile AVU in memoriam. V roce 2000 byl zvolen v odborné anketě největší osobností české architektury 20. století.

Zdroje:

[1] www.hradeckralove.org

[2] dvojka.rozhlas.cz

[3] encyklopedie.praha2.cz

[4] www.modernista.cz

[5] www.upm.cz

[6] www.archiweb.cz

[7] www.kudyznudy.cz

[8] www.wikipedia.org