Na přelomu 18. a 19. století působil ve službách knížecího rodu Lichtenštejnů a zároveň založil tužkařskou firmu. Zdroj: Kosmogenez

Josef Hardtmuth: od zedníka přes stavitele po majitele slavné tužkárny

Dnes, třináctého února, si připomínáme 265. výročí narození Josefa Hardtmutha, průmyslníka a vynálezce, který stojí nejen za vznikem tužkařského impéria, ale i za návrhem řady architektonicky významných budov. Jaký byl život slavného podnikatele, který založil tužkařské impérium?

Jméno Josefa Hardtmutha si většina lidí spojí s pověstnou továrnou na výrobu tužek. Málokdo však ví, že byl také velmi schopným architektem. Ve službách Lichtenštejnů vytvořil mnoho pozoruhodných, i když již řadu nedochovaných staveb, a to zejména v prostorách Lednicko-valtického areálu na jižní Moravě. Jaké stavby navrhl, za jakými vynálezy stojí a proč byla proslulá výrobna přesunuta z Rakouska do Českých Budějovic? Na to vše a mnohem více odpovíme v následujících řádcích.

Jako malý navrhoval nábytek, jeho talent rozvíjel strýc

Josef Hardtmuth se narodil 13. února 1758  v dolnorakouské obci Asparn an der Zaya jako 4. dítě truhlářskému mistru. Už v raném dětství u něho rodina pozorovala umělecké sklony. Jako malý pomáhal svému otci v dílně a navrhoval nábytek. Postupem času se z něho stal šikovný kameník a zedník, a to především díky jeho strýci, s nímž později odešel do Vídně. Josef zde navrhl pro Aloise I. z Lichtenštejna nový palác na Herrenstraße. Postupem času byl díky své píli jmenován dvorním stavitelem tohoto knížecího rodu. Pro stejného panovníka ještě přestavěl lednický zámek. V Lednicko-valtickém areálu najdete i jeho další návrhy, konkrétně minaret, Janův hrad a Dianin chrám.

Jeden z jeho ikonických návrhů, minaret, má podobu ořezané tužky, postavené špičkou nahoru. Zdroj: spacaj

U adamovského zámku se skvěly kolonády a rozkládal park, nic se nedochovalo

Hardtmuth je také autorem zámku v Adamově, při jehož návrhu nebyl svázán žádnou předchozí stavební situací, stavěl na „zelené louce“. Při realizaci zámku navíc používal zcela zvláštních výsad – po jeho dokončení se účastnil jen závěrečné inspekce a v přiložené dokumentaci nebyl vůbec veden. Výsledkem byl jednoduchý pravoúhlý dvoutrakt s hladkou fasádou, půlkruhově zaklenutými okny a rizalitem s balkonem. Zámecká budova je typickým příkladem neoklasicistní architektury. Zámek Lichtenštejnové vlastnili až do roku 1945, kdy jej stát zkonfiskoval. Dnes se zámek nachází v areálu adamovských závodů. Prošel zde kompletní přestavbou. Interiéry jsou veřejnosti nepřístupné. Svůj podpis, skutečný i architektonický, poté zanechal v Josefovském údolí, které podobně jako Lednicko-valtický areál proměnil v přírodní komponovaný park. Do Býčí skály nechal vybudovat tzv. Lichtenštejnský vchod a přímo nad skálou upravil vyhlídku.

Nechtěl mít ruce jako kominík, tak tuhu obalil dřevem

Současnou technologii výroby tužkových jader vymyslel roku 1789 a brzy si ji nechal patentovat. První tužky sice existovaly už před Hardtmuthem, ale byly vyrobeny pouze z tuhy, takže špinily ruce a hodně se lámaly. Odběratelů přibývalo raketovou rychlostí, a proto si mohl dovolit o 6 let později postavit novou továrnu. Uspěly i další jeho vynálezy, například černá tuš, umělá pemza či zdokonalená neapolská žluť. Objevil také nový způsob sušení sladu a zkonstruoval pec na pálení cihel. V roce 1812 došlo k ukončení jeho spolupráce s Lichtenštejny. Hlavním důvodem byl počasím poškozený Husarský templ. Na kritiku své práce reagoval architekt dopisem, v němž si stěžoval na časté zásahy do svých projektů a žádal o propuštění z knížecích služeb. Když Hardtmuth roku 1816 zemřel, zanechal svým synům prosperující firmu. Ve Vídni byly v té době drahé pracovní síly, bratři proto přenesli výrobu do Českých Budějovic, v jejíchž blízkosti se nalézaly jíl, grafit a dřevo. Budějovická továrna zpočátku vyráběla zejména kameninové nádobí, porcelán a kamna. Světovou proslulost si získaly modře lemované čajové a kávové soupravy. V roce 1888 byla zahájena výroba ikonické žluté grafitové tužky KOH-I-NOOR 1500. Ta sklidila nebývalý úspěch a později došlo k převzetí jména do názvu firmy. Ochranná známka společnosti je dnes chráněna ve více než 70 zemích světa.

Své návrhy kreslil tužkou. A protože nechtěl mít celý den ruce jako kominík, vymyslel, jak tuhu obalit dřevem a upravit její špičku. Zdroj: dvoevnore

Sídlo slavných podnikatelů je veřejně přístupné

Rodina se po přistěhování z Vídně stala během krátké doby jednou z nejváženějších rodin v Českých Budějovicích a brzy se rozhodla postavit si zde adekvátní bydlení. Volba padla na pozemek nedaleko továrny. V roce 1911 vznikl projekt na vilu v podobě barokního zámečku a o rok později byla stavba dokončena. Dvoukřídlá patrová budova s mansardovou střechou vyrostla na půdorysu ve tvaru písmene „L“. Stavba je dokladem špičkové architektury pozdního historismu, svou kvalitou vysoce převyšuje regionální poměry. Od roku 1979 slouží objekt místnímu domu dětí a mládeže pořádající její pravidelné prohlídky. Letos na jaře a na podzim se navíc chystají speciální přednášky pro veřejnost, jež přiblíží život této slavné rodiny. Objekt si dodnes zachoval autentické interiéry vybavené řadou dobových technických prvků: od štukové výzdoby přes původní radiátory po špaletová okna s integrovanými dřevěnými venkovními žaluziemi.

Dříve sídlo průmyslníka, dnes Dům dětí a mládeže.  V Českých Budějovicích jde o naprostou špičku mezi vilami, co se týče velikosti i náročnosti stavby. Zdroj: Vila DDM České Budějovice

Zdroje:

Autor: Mgr. Kateřina Saidl
Foto: Shutterstock, Vila DDM České Budějovice